Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 1997/2020Usnesení NS ze dne 27.08.2020

Heslaprocesní nástupnictví
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.1997.2020.1
Dotčené předpisy

§ 107a o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 1997/2020-1035

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) M. B., a b) T. B., obou bytem XY, a c) A. A., se sídlem XY, identifikační číslo XY, zastoupených JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3c, proti žalovanému 1) L. Š., bytem XY, a 2) H. Š., bytem XY, zastoupeným Mgr. Liborem Špundou, advokátem se sídlem v Olomouci, Masarykova třída 795/41, o 399.890,- Kč a 158.232,- Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 41/2012, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 7. 2. 2020, č. j. 69 Co 263/2019-1008, takto:

Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 3. 2019, č. j. 11 C 41/2012-876, uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobcům a), b) k jejich ruce společné a nerozdílné částku 234.000,- Kč (výrok I), zamítl žalobu těchto žalobců, aby jim žalovaní společně a nerozdílně zaplatili k jejich ruce společné a nerozdílné částku 165.890,- Kč (výrok II), zamítl žalobu žalobkyně c), aby jí žalovaní společně a nerozdílně zaplatili částku 158.232,- Kč (výrok III), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky IV, V a VI).

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni žalobci i oba žalovaní odvolání.

V průběhu odvolacího řízení žalobci a), b) a c) navrhli, aby do řízení na jejich místo vstoupila T. k. se sídlem XY, identifikační číslo XY (dále také „spolek“), neboť dne 9. 10. 2019 uzavřeli s tímto subjektem smlouvy o postoupení pohledávek, žalobci a) a b) ve výši 399.890,- Kč a žalobkyně c) ve výši 158.232,- Kč. Došlo tedy k postoupení celé pohledávky žalobců uplatňované žalobou v tomto řízení. Vstupující spolek prohlásil, že souhlasí se svým vstupem do řízení a přijímá stav řízení. Žalovaní byli o postoupení pohledávky informováni přípisem ze dne 21. 10. 2019.

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 7. 2. 2020, č. j. 69 Co 263/2019-1008, návrh žalobců, aby na jejich místo do řízení nastoupila T. k., zamítl. Odvolací soud zejména zjistil, že žalobkyně a) je jak jednatelkou žalobkyně c) tak jednatelkou T. k. Podle příjmových dokladů žalobkyně c) tato zaplatila spolku 110.000,- Kč podle faktury VF 2018/001, se splatností 30. 6. 2018, dále 132.000,- Kč podle faktury VF 2018/002 se splatností 20. 12. 2018, dále 138.000,- Kč podle faktury VF 2019/001 se splatností 28. 6. 2019 a 138.000,- Kč podle faktury VF 2019/002 se splatností 20. 12. 2019. Za rok 2018 spolek inkasoval částku 242.000,- Kč a za rok 2019 žalobkyně c) zaplatila spolku 276.000,- Kč. Z výkazu zisku a ztrát T. k. za dobu od 1. 1. 2019 do 11. 12. 2019 vyplývá, že tento spolek vykazuje aktiva ve výši 276.000,- Kč výhradně za poradenskou činnost pro žalobkyni c), nedisponuje žádným bankovním účtem, má peníze v pokladně, které odpovídají tržbám za poradenskou činnost pro žalobkyni c), 242.000,- Kč za rok 2018 a 276.000,- Kč za rok 2019, tj. 518.000,- Kč. Podle uvedené rozvahy spolek nevykazuje žádné výdaje, náklady na svou činnost, ale ani žádný hmotný majetek a je existenčně závislý na spolupráci se žalobkyní c). Žalobci a) a b) jsou personálně propojeni s žalobkyní c). Podle jejich sdělení se dosud nepodařilo dosáhnout „předmětu smlouvy o dílo“ uzavřené s žalobkyní c), ale lze předpokládat postupné zvyšování příjmů v budoucích letech. Odvolací soud uzavřel, že peníze v pokladně nelze považovat za majetek, který by v budoucnu mohl sloužit k případnému uspokojení pohledávky za žalobkyní c) z titulu náhrady nákladů řízení podle dosud nepravomocného rozsudku ve výši 458.952,- Kč obzvláště za situace, kdy není kromě příjmu spolku nic známo o jeho výdajích. Nepřehlédl, že podle smlouvy o postoupení pohledávek je spolek povinen zaplatit cenu za postoupení pohledávek, jejíž výše není ovšem známa, neboť byla sjednána samostatnou smlouvou, která nebyla soudu předložena. Ze všech těchto důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že cílem návrhu podle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za účelem dosažení nedobytnosti možné pohledávky žalovaných vůči žalobcům za náklady řízení. Nepřehlédnutelné je, že spolek má do řízení vstoupit až v době po rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž žalobkyně c) byla se svým požadavkem zcela procesně neúspěšná a byla jí uložena povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku vyšší, než jakou je spolek vůbec schopen ročně docílit výkonem činnosti pro žalobkyni c). Shora uvedené závěry (nedůvodnost návrhu) se uplatní i ve vztahu k žalobcům a) a b), kteří byli v řízení úspěšní jen z části. Odvolací soud si byl vědom okolnosti, že žalobci a) a b) byli se svým žalobním požadavkem úspěšní v rozsahu více jak 50 %, nicméně i tento vyhovující výrok byl napaden odvoláním žalovaných, o němž nebylo dosud rozhodnuto. Budou-li žalovaní s odvoláním úspěšní, je zcela mimo rámec omezených ekonomických možností spolku případnou pohledávku žalovaných za náklady řízení zaplatit. Ve prospěch důvodů vedoucích k zamítnutí návrhu žalobců podle § 107a o. s. ř. svědčí i délka řízení (žaloba podána 1. 2. 2012) a složitost sporu (viz obsah spisového materiálu).

Proti usnesení odvolacího soudu podali všichni žalobci dovolání (dále též „dovolatelé“), které mají za přípustné podle § 238a o. s. ř., popř. podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Nejsou srozuměni se závěrem odvolacího soudu, že „finanční prostředky na pokladně právnické osoby nelze označit za majetek, kterým by bylo možné uspokojit eventuální pohledávky věřitele“. Odvolací soud přitom má za prokázanou existenci finančních prostředků, jejich výši v pokladně T. k., která nepochybně stačí k uspokojení prozatímního nároku žalovaných. Zdůrazňují, že vstup spolku do probíhajícího řízení je motivován snahou eliminovat negativní dopady soudního sporu na dobrou pověst všech žalobců a do budoucna udržet věrohodnost u studentů. Mají za to, že vstup spolku do řízení přinese větší jistotu vymožení pohledávky v případě procesního úspěchu žalovaných, neboť tento subjekt je institucí s mezinárodním dosahem a majetkem v požadované hodnotě nepravomocně přiznaných pohledávek. S tímto odůvodněním navrhli, aby dovolací soud buď usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popřípadě sám jeho usnesení změnil tak, že na místo žalobců vstupuje do řízení T. k., IČO XY, se sídlem XY.

Žalovaní navrhli dovolání zamítnout.

Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále opět jen „o. s. ř.“).

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle § 238a o. s. ř. je dovolání dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupníkem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).

Dovolání je bez dalšího přípustné podle ustanovení § 238a o. s. ř., neboť napadeným usnesením odvolacího soudu bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.); přípustnost dovolání není limitována požadavky uvedenými v ustanovení § 237 o. s. ř.

Dovolání není důvodné.

Nejvyšší soud vyložil v usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněném pod č. 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že nelze vyloučit, že soud ve výjimečných případech zamítne návrh podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř., přičemž takový postup je namístě například tehdy, je-li možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. V ústavní rovině přijal (mimo jiné s odkazem na citované R 46/2012) obdobný závěr Ústavní soud, jenž zdůraznil v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení § 2 o. s. ř. (zda nedošlo k účelovému postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy).

Usnesením ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3064/2018, Nejvyšší soud shrnul dosavadní vývoj své judikatury, z níž vyplývá, že zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi podle ustanovení § 107a o. s. ř. může podle okolností nasvědčovat například předchozí postup dané strany v průběhu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012) nebo postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013, a usnesení ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5112/2014). Není také zcela standardní a vyžaduje si pozornost při rozhodování o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř., dojde-li k postoupení pohledávky, která je předmětem dlouhotrvajícího a poměrně složitého soudního sporu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013).

Odvolací soud založil svoje rozhodnutí na závěrech, podle nichž do řízení vstupující spolek je s žalobci personálně propojen, jeho aktiva představují výhradně odměny za poradenskou činnost pro žalobkyni c), nedisponuje žádným bankovním účtem, má v pokladně peníze, které odpovídají tržbám za poradenskou činnost pro žalobkyni c) za rok 2018 a za rok 2019, tj. 518.000,- Kč, nevykazuje žádné výdaje, náklady na svou činnost, ale ani žádný hmotný majetek a je existenčně závislý na spolupráci se žalobkyní c). Proto finanční hotovost v pokladně spolku nelze považovat za relevantní aktivum, které může (jako jediné) sloužit k uspokojení případné pohledávky. Z toho dovodil, že za daných okolností, kdy má spolek pouze danou hotovost v pokladně a podle smluv o postoupení pohledávek s žalobci a), b) a c) by měl být povinen za tyto uhradit blíže neurčenou celkovou částku nákladů řízení, nelze peníze v pokladně považovat za majetek, který by v budoucnu mohl případně sloužit k uspokojení pohledávky z titulu nákladů řízení.

Ze shora uvedeného se podává, že odvolací soud při rozhodování o návrhu podle § 107a o. s. ř. posoudil všechny rozhodné skutečnosti, přihlédl k celkové délce řízení, ke komplikovanosti sporu, k tomu, v jakém okamžiku došlo k podání návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř, k neexistenci nemovitého a movitého majetku spolku, k jeho ekonomické aktivitě [činnost jen pro žalobkyni c)], k tomu, jak tvoří zisk, ke zdroji příjmů ale i k tomu, že nebyly zjištěny žádné výdaje, a že jeho jediným aktivem je pokladní hotovost.

Platí, že disponuje-li vstupující subjekt nemovitým a movitým majetkem a je prokazatelně ekonomicky aktivní, naznačují uvedené skutečnosti, že v případě povinnosti k náhradě nákladů řízení protistraně je zde předpoklad, že z těchto budoucích příjmů či hmotného majetku bude možné takovou pohledávku uhradit. Spolek má jen pokladní hotovost, která sice představuje majetkovou hodnotu, ovšem nikoliv stabilní, neboť ji lze ze dne na den realizovat, tzn. spotřebovat. Není možné přehlédnout, že spor se vede již od roku 2012, přičemž navrhovaný vstupující subjekt T. k. byl jako spolek zapsán do spolkového rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě teprve dne 6. 2. 2018.

Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem je správné. Odvolací soud o návrhu podle § 107a o. s. ř. rozhodl v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Dovolatelům se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného usnesení; Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jejich dovolání podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí a o nákladech bude rozhodováno v konečném rozhodnutí ve věci.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 8. 2020

JUDr. Václav Duda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru