Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 1978/2013Usnesení NS ze dne 17.09.2013

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1978.2013.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 1978/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) D. Z., a b) Š. C., zastoupených JUDr. Otto Žižkou, advokátem se sídlem Sokolov, Jiráskova 977, proti žalovaným 1) L. K. a 2) J. K., zastoupeným Mgr. Pavlem Rybářem, advokátem se sídlem Sokolov, Slovenská 2136, o určení splatnosti půjčky, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 10 C 39/2011, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. ledna 2013, č. j. 15 Co 693/2012-106, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.406,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Otto Žižky, advokáta se sídlem Sokolov, Jiráskova 977.

Odůvodnění:

Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 27. srpna 2012, č. j. 10 C 39/2011-64, určil, že splatnost půjčky poskytnuté v roce 2006 Ch. C. žalovaným ve výši 180.000,- Kč nastává uplynutím tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. ledna 2013, č. j. 15 Co 693/2012-106, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje náležitosti vyžadované § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, žalovaní včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranili (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Konkrétně dovolání neobsahuje řádnou specifikaci údajů o tom, v čem žalovaní spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považují za splněné. V dovolání žalovaní pouze uvádějí, že „otázkou zásadního právního významu je ta okolnost, že soudy obou stupňů posoudily nárok žalobců v rozporu s hmotným právem, když mělo být v dané věci žalováno podle hmotněprávního ustanovení § 563 obč. z. na plnění a nikoliv podle hmotněprávního ustanovení § 564 na nahrazení projevu vůle dlužníka“. Takováto specifikace však nevystihuje ani jedno ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vypočtených v § 237 o. s. ř. Vyjádřeno jinak, z okolností, z nichž žalovaní usuzují na přípustnost dovolání, nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Okolnost, že určitá právní otázka měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v napadeném rozhodnutí), a že tedy napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je dovolacím důvodem ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř., a už proto nemůže být současně údajem, v čem žalovaní spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Nad rámec uvedeného je nutné konstatovat, že předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. nejsou splněny i proto, že žalovaní podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) ve skutečnosti neuplatnili důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). V dovolání uplatněné námitky totiž směřují proti správnosti skutkového zjištění, na němž soudy právní posouzení věci založily.

Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně 17. září 2013

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru