Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 1965/2019Usnesení NS ze dne 27.05.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.1965.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 1965/2019-266

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce N. V. D., bytem XY, zastoupeného Mgr. Et Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Praha, Opletalova 1417/25, proti žalované MAXI-TIP a.s., se sídlem Praha 5, Jeremiášova 947/16, identifikační číslo osoby 25689053, zastoupené Mgr. Markem Šimákem, advokátem se sídlem Praha 1, Havlíčkova 1682/15, o zaplacení 2 752 900 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 8 C 84/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2019, č. j. 56 Co 182/2018-226, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 23 764,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Marka Čechovského, advokáta.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 3. 2019, č. j. 56 Co 182/2018-226, potvrdil rozsudek ze dne 13. 12. 2017, č. j. 8 C 84/2017-174, kterým Okresní soud v Přerově uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 2 752 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 10. 6. 2015 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení; zároveň rozhodl o nákladech státu a o nákladech odvolacího řízení.

Žalovaná proti rozhodnutí odvolacího soudu podala dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud (i) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo (ii) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo (iii) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, (iv) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.

Žalovaná přípustnost dovolání zakládá na přesvědčení, že skutkové závěry odvolacího soudu jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, resp. v nich nemají oporu a hodnocení důkazů soudem bylo založeno na libovůli. Dovolací důvod - nesprávné právní posouzení věci - vymezuje tak, že skutkový závěr odvolacího soudu, že nebylo prokázáno, že by výherní tiket podal a sázku uzavřel provozovatel pobočky, je v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Prosazuje, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že sázku ve skutečnosti neprovedl žalobce, ale provozovatel herny.

Námitky uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud uzavřel, že žalobce splnil podmínky pro výhru. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. Odvolací soud rozhodl na základě zjištění, že žalobce podal na pobočce žalované sázku, se svými tipy uspěl, výherní tiket předal zástupcům žalované, která mu dle herního plánu nevyplatila výhru. Bez právní relevance shledal obranu žalované, že provozovatel pobočky sázkové kanceláře sázku žalobce zadal do systému, aniž do pokladny žalované vložil finanční hotovost odpovídající podané sázce. Na základě v řízení provedených důkazů neshledal prokázaným její tvrzení, že výherní tiket podal a sázku uzavřel provozovatel pobočky žalované, nikoliv žalobce, který jako držitel tiket odevzdal žalované a splnil podmínky herního plánu pro výplatu výhry. Prosazuje-li žalovaná oproti tomu, že z provedeného dokazování vyplývá, že sázku podal odpovědný zástupce provozovny žalované, přehlíží, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je totiž vázán skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci. Z toho plyne, že žalovaná se předloženou argumentací domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.

Dovolatelka tak uplatňuje nepřípustný dovolací důvod, když sice namítá, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“, ale ve skutečnosti svou argumentací rozporuje zjištěný skutkový stav, tak jej dovodily soudy obou stupňů, neboť soudům vytýká, že nevzaly za prokázané určité skutečnosti, které podle jejího názoru prokázány byly, čímž dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. je však (jediným) dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci.

Dovolacím důvodem uvedeným v § 241a odst. 1 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. (§ 211 o. s. ř.). Z toho, že žalovaná v dovolání na podkladě vlastního (subjektivního) hodnocení v řízení provedených důkazů předkládá vlastní verzi skutku, nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005. sp. zn. IV. ÚS 391/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 181/2005, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15, nebo ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13). Zákon nepředepisuje – ani předepisovat nemůže – pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - § 132 ve spojení s § 211 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost. Důkazům, které byly v řízení provedeny, odpovídá žalovanou zpochybňovaný skutkový závěr odvolacího soudu, že žalobce podal na pobočce žalované sázku, se svými typy uspěl, výherní tiket předal zástupcům žalované, která mu nevyplatila výhru; není zde rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a hodnocení důkazů není založeno na libovůli. Žalovaná svými námitkami, že výherní tiket podal a sázku uzavřel provozovatel pobočky žalované, nikoliv žalobce, pouze prosazuje vlastní (subjektivní) úsudek o závažnosti, pravdivosti a věrohodnosti provedených důkazů. O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV ÚS 985/15), se tak v posuzovaném případě nejedná.

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

S ohledem na výsledek řízení již Nejvyšší soud nerozhodoval samostatně o podaném návrhu na odklad vykonatelnosti.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 5. 2020

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru