Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 1918/2012Usnesení NS ze dne 20.08.2013

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1918.2012.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

§ 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

§ 161 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

§ 603 ...

více
Podána ústavní stížnost

III. ÚS 3137/13
soudce zpravodaj JUDr. Pavel Rychetský


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 1918/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. P. D., zastoupeného JUDr. Janem Peterem, advokátem se sídlem Benešov, Masarykovo náměstí 225, proti žalované BORA, s. r. o. se sídlem Dobříš, Mírové náměstí 72, identifikační číslo: 495 51 922, zastoupené JUDr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem Praha 1 - Staré Město, Dušní 866/22 (adresa pro doručování Praha 5, Bavorská 856), o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 C 30/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. února 2012, č. j. 25 Co 463/2008-425, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 25.604,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Petera, advokáta se sídlem Benešov, Masarykovo náměstí 225.

Odůvodnění:

Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 28. července 2008, č. j. 9 C 30/2006-325, uložil žalované povinnost uzavřít se žalobcem kupní smlouvu o prodeji ideálních 5/10 domu čp. na stavebním pozemku o výměře 533 m2 a stavebního pozemku, zapsaných u Katastrálního úřadu v Příbrami na LV pro obec a k. ú. D. (dále jen „nemovitosti“, resp. „předmětné nemovitosti“), za kupní cenu 3,135.000,- Kč splatnou do 15 dnů ode dne, kdy bude žalobci doručeno Katastrálním úřadem v Příbrami vyrozumění o provedení zápisu jeho vlastnického práva k převáděným nemovitostem do katastru nemovitostí (výrok I.); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. února 2012, č. j. 25 Co 463/2008-425, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. jej změnil tak, že se náhrada nákladů řízení žalobci nepřiznává, a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu a o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v něm uplatněných námitek nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Žalovaná zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spojuje s řešením otázky, zda se žalobce (oprávněný z předkupního práva) ve smyslu § 161 odst. 3 o. s. ř. domáhá žalobou nahrazení projevu vůle uzavřít kupní smlouvu za „stejných podmínek“, za nichž nabyla nemovitost od podílových spoluvlastníků, kteří porušili předkupní právo, jestliže kupní cena 3,135.000,- Kč, kterou jim uhradila, neodpovídá ke dni podání žaloby „reálné“ ceně nemovitosti a jestliže podstatnou část kupní ceny (2,987.744,- Kč) uhradila do okamžiku zahájení vkladového řízení. Pomocí argumentace, že zatímco kupní cena 3,135.000,- Kč sjednaná v kupní smlouvě uzavřené v roce 1998, odpovídala ceně tržní, kupní cena v téže výši uvedená v petitu žaloby o nahrazení projevu vůle, který byl převzat do výroku soudního rozhodnutí, již tento atribut nesplňuje, vyjadřuje názor, že požadavek „stejných podmínek“ nebyl naplněn. Aby tomu tak bylo, musel by se žalobce domáhat koupě nemovitosti za cenu odpovídající reálné ceně ke dni podání žaloby o nahrazení projevu vůle. Vzhledem k době, kdy mělo k porušení předkupního práva dojít, a k délce řízení považuje žalovaná „nucený prodej“ nemovitosti za kupní cenu 3,150.000,- Kč za porušení shodnosti podmínek koupě v roce 1998. Tím je i odlišné stanovení splatnosti kupní ceny v soudním rozhodnutí, které je v jeho neprospěch.

Takto nastolená právní otázka nečiní z napadeného rozsudku rozhodnutí mající zásadní právní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. Závěr odvolacího soudu o totožnosti kupní ceny předmětu prodeje uvedené v petitu žaloby s kupní cenou, za jakou jej nabyvatel nabyl od povinného, je v souladu s ustálenou judikaturou. Podle ní platí, že převede-li povinná osoba (jeden z podílových spoluvlastníků) věc, aniž ji řádně nabídne oprávněnému (dalšímu podílovému spoluvlastníku), a poruší tím předkupní právo, má oprávněný vedle možnosti dovolat se relativní neplatnosti smlouvy také možnost domáhat se na nabyvateli (novém podílovém spoluvlastníku), aby mu věc nabídl ke koupi podle § 603 odst. 3 obč. zák. Na základě výzvy oprávněného vzniká nabyvateli spoluvlastnického podílu právní povinnost nabídnout oprávněnému věc ke koupi za stejných podmínek, za kterých ji sám nabyl. Nesplní-li nabyvatel tuto povinnost, může se oprávněný domáhat žalobou u soudu, aby byl projev vůle nabyvatele učinit mu nabídku ke koupi spoluvlastnického podílu, resp. uzavřít kupní smlouvu odpovídajícího znění, nahrazen soudním rozhodnutím (§ 161 odst. 3 o. s. ř.). Právní mocí rozsudku nahrazujícího prohlášení vůle je kupní smlouva uzavřena (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 831/2000, publikovaný v Souboru pod č. C 578, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1875/2005, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, 2008, č. 4, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3371/2008, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 71/2011, který obstál i v ústavní rovině - Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou odmítl usnesením ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 456/11). Argumentace délkou řízení není přitom způsobilá zpochybnit správnost napadeného závěru, neboť okolnost, jak dlouho bylo vedeno řízení před vydáním dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, nemůže být objektivně důvodem pro věcnou nesprávnost tohoto rozhodnutí (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 29 Cdo 735/2010; ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. III. ÚS 1634/12 odmítl). Otázkou shody, resp. srovnatelnosti splatnosti kupní ceny uvedené v petitu žaloby se splatností sjednanou v kupní smlouvě, na základě níž žalovaná nemovitost nabyla, se dovolací soud zabýval již v rozsudku ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4846/2009, jímž byl zrušen předchozí rozsudek odvolacího soudu ze dne 12. 5. 2009, sp. zn. 25 Co 463/2008, a odvolací soud se od závazného právního závěru, který v něm byl vysloven, neodchýlil.

Žalovaná v dovolání ohlásila, že jím napadá rozsudek odvolacího soudu ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů; podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) však ve skutečnosti žádné výhrady proti nákladovým výrokům nevznáší. I kdyby tak učinila, nebylo by dovolání v tomto rozsahu přípustné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003).

Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srovnej nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl.ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle § 1 odst. 1, 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 20.860,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 4.444,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 20. srpna 2013

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru