Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 1911/2013Usnesení NS ze dne 20.08.2013

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1911.2013.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 1911/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Supercar PLUS s. r. o. se sídlem Rakovník II, Kuštova 447, identifikační číslo: 275 83 279, zastoupené Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem Praha 1, Maiselova 38/15, proti žalované A. M., zastoupené JUDr. Jaroslavem Skoupým, advokátem se sídlem Rakovník, Havlíčkova 584, o zaplacení 124.125,79 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 5 C 65/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2013, č. j. 29 Co 606/2012-251, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.120,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ivana Chytila, advokáta se sídlem Praha 1, Maiselova 38/15.

Odůvodnění:

Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 24. září 2012, č. j. 5 C 65/2010-225, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 124.125,79 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a částku 46.069,- Kč na náhradě nákladů řízení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení úroku ve výši 14 % z částky 124.125,79 Kč od 29. 12. 2009 do 29. 3. 2010 (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (výrok III.).

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. ledna 2013, č. j. 29 Co 606/2012-251, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v nesprávném výkladu pojmu „předání předmětu půjčky věřitelem dlužníkovi“. Prosazuje názor, že nemohlo dojít k uzavření smlouvy o půjčce, neboť podle judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3912/2010, z něhož cituje, je podmínka předání předmětu půjčky dlužníkovi v případě bezhotovostního převodu peněžních prostředků splněna tehdy, jsou-li tyto prostředky poukázány na účet dlužníka, popř. podle dohody smluvních stran na dlužníkem označený účet třetí osoby, k němuž má dlužník dispoziční oprávnění. O takovou situaci se však v daném případě nejednalo. Prosazuje, že ujednání účastnic mělo být posouzeno podle § 534 obč. zák. jako přistoupení k závazku, nikoli jako smlouva o půjčce podle § 657 obč. zák. Dovolacímu soudu navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srovnej čl. II bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3790/2008, ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 33 Cdo 671/2011, a ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3912/2010).

Žalovaná sice v dovolání odkazuje na rozhodnutí ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3912/2010, vyjímá však z něj pouze jednotlivou pasáž vztahující se ke způsobu odevzdání předmětu půjčky a pomíjí, že je v něm i odkaz na judikaturu, která zaujala názor, podle něhož je reálná podstata smlouvy o půjčce naplněna i tehdy, poukáže-li věřitel ze smlouvy o půjčce podle smluvního ujednání s dlužníkem (dohody o platebním místě) peněžitou částku na účet dlužníkova věřitele, přičemž dlužník se zaváže mu takto poskytnutou částku ve sjednané lhůtě vrátit. Uskutečněním převodu je pak podmínka předání předmětu půjčky dlužníkovi splněna. Přisvědčit nelze ani námitce, že odvolací soud měl ujednání účastníků posoudit ve smyslu § 534 obč. zák. jako přistoupení k závazku, neboť skutková zjištění (k čemu směřovala vůle smluvních stran), která jsou nezpochybnitelná, neumožňují takový závěr učinit.

Jelikož je napadené rozhodnutí v řešení dovoláním předestřené otázky souladné s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a není důvod, aby rozhodná otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. srpna 2013

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru