Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 1888/2017Usnesení NS ze dne 27.09.2017

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.1888.2017.1
Dotčené předpisy

čl. 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 3833/17 ze dne 27.02.2018 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Pavel Rychetský


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 1888/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce V. C., zastoupeného Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 43/6, proti žalované M. N., zastoupené Mgr. Danou Holou, advokátkou se sídlem v Lounech, Přemyslovců 2045, o 750.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 15 C 14/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 11. 2016, č. j. 17 Co 526/2015-264, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Mostě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 5. 2015, č. j. 15 C 14/2012-187, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 7. 2015, č. j. 15 C 14/2012-215, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 750.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), vůči dalšímu žalovanému J. S. žalobu zamítl (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II., IV., V.).

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 11. 2016, č. j. 17 Co 526/2015-264, změnil rozsudek soudu prvního stupně vůči žalované ve výroku o věci samé tak, že žalobu zamítl; zároveň rozhodl o nákladech řízení mezi žalovanou a žalobcem před soudy obou stupňů a o nákladech státu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť má obsahově zato (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce pasivní legitimace žalované reprezentované jeho rozsudky ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 25 Cdo 631/98, a ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 33 Odo 621/2002. Není srozuměn se závěrem, že se na jeho úkor obohatil J. S. a nikoli žalovaná, která inkasovala kupní cenu vozidla. Prosazuje názor, že prodávající byla žalovaná a nikoli J. S.

Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a zda je tedy dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Jedním z předpokladů, jejichž splněním zákon podmiňuje přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., je to, že dovolatelem vymezenou otázku hmotného nebo procesního práva odvolací soud řešil a jeho rozhodnutí na jejím vyřešení závisí. V posuzovaném případě tento předpoklad splněn není, neboť na řešení otázky, zda činnost zprostředkovatele směřuje jen k nalezení potencionálního smluvního partnera pro zájemce, nikoliv k samotnému uzavření smlouvy, napadené rozhodnutí nezávisí, a řešení této otázky nemůže založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3570/2015, ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3540/2015, odmítl). Závěr o nedostatku pasivní legitimace žalované založil odvolací soud na úvaze, že je-li neplatná kupní smlouva ze dne 17. 11. 2010, jejímiž smluvními stranami (podle výsledku dokazování) byli jako prodávající J. S. a jako kupující žalobce, přičemž žalovaná vystupovala „jen“ v postavení přímého zástupce na základě plné moci ze dne 27. 2. 2010, povinnost vydat si navzájem plnění z neplatné smlouvy (§ 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – dále jen „obč. zák.“) tíží pouze smluvní strany neplatné kupní smlouvy. Tento závěr ostatně odpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu představované jeho rozsudky ze dne 5. 5. 2005, sp. zn. 33 Odo 351/2004 (který obstál i v ústavní rovině, neboť podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. III. ÚS 366/05), ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2323/2009, nebo ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 837/2013.

Závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 33 Odo 621/2002, na souzenou věc nedopadají, neboť toto rozhodnutí je založeno (na rozdíl od nyní souzené věci) na tom, že „neexistovala plná moc, podle které by žalovaný (autobazar) vůči třetím osobám vystupoval jako zástupce, ale žalovaný měl k dispozici pouze smlouvu o obstarání prodeje vozidla ve vlastním vztahu zmocněnce a zmocnitele, která nezakládala přímé zastoupení objednavatele obstaratelem, a žalovaný jednal na vlastní účet (tj. převzal kupní cenu a předal prodávanou věc).“ Tvrzený rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s tímto rozsudkem Nejvyššího soudu tak není způsobilý založit přípustnost dovolání, neboť vychází z jiného (oproti odvolacímu soudu zjištěnému) skutkového stavu.

Nutno akcentovat, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že hodnocení důkazů soudem podle § 132 o. s. ř. nelze v režimu dovolacího řízení od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. září 2017

JUDr. Václav Duda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru