Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 1821/2020Usnesení NS ze dne 29.10.2020

HeslaDarování
Vrácení daru
Smlouva nepojmenovaná (inominátní)
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.1821.2020.1
Dotčené předpisy

§ 630 obč. zák.

§ 229 obch. zák.

§ 230 obch. zák.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 1821/2020-311

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce S. R., bytem XY, zastoupeného Milanem Bláhou, advokátem se sídlem v Praze 9, Lánská 65/8, proti žalované I. M. S., bytem XY, o určení vlastnictví bytové jednotky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 49/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2019, č. j. 19 Co 127/2019-239, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 10. 2019, č. j. 19 Co 127/2019-239, potvrdil ve věci samé rozhodnutí ze dne 17. 1. 2019, č.j. 7 C 49/2014-208, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že „je vlastníkem bytové jednotky č. XY o velikosti 3+1 s přísl., 1. podlaží části budovy s č.p. XY, zapsané na LV XY u Katastrálního úřadu pro XY, Katastrální pracoviště XY“; ve výrocích o nákladech řízení bylo rozhodnutí zrušeno a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud uplatněný nárok na určení vlastnictví s odkazem na § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, posoudil podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 a uzavřel, že vrácení daru – při splnění podmínek § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) – by přicházelo v úvahu jen tehdy, pokud by se žalovaná stala vlastnicí bytové jednotky na základě darovací smlouvy uzavřené s žalobcem jako dárcem. Žalobce však žalované převedl polovinu členského podílu v bytovém družstvu a bytovou jednotku účastníci následně nabyli za trvání manželství smlouvou uzavřenou s bytovým družstvem. Výlučným vlastníkem bytu žalobce nebyl a jeho ideální polovinu žalované nedaroval.

Dovolání, kterým žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu v potvrzujícím výroku o věci samé, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).

Podle § 237 o.s.ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o.s.ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.

Manželství účastníků uzavřené 10. 9. 2009 zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu (13. 3. 2013). Žalobce (člen družstva s právem nájmu) dohodou o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v B. d. Z. a právem nájmu družstevního bytu z 14. 6. 2010 bezúplatně převedl část členského podílu v rozsahu ½ žalované. Smlouvou o převodu vlastnictví družstevního bytu a spoluvlastnického podílu k pozemku z 21. 6. 2010 převedlo bytové družstvo bytovou jednotku se spoluvlastnickým podílem pozemku účastníkům do společného jmění manželů (vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí proveden 26. 7. 2010 s účinky k 30. 6. 2010). Dopisem doručeným žalované 10. 5. 2014 žalobce odvolal dar pro nevděk.

Otázkou, zda se bezúplatný převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu považuje za darování a zda se dárce může domáhat vrácení daru, tj. majetkové hodnoty, kterou obdarovaný získal, se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již zabýval, přičemž dospěl k následujícím závěrům:

1) Podle § 1 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad na kterých spočívá tento zákon. Z § 853 obč. zák. se pak podává, že občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší. Obchodní zákoník výslovně nepředurčuje smlouvu o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu jako (jen) smlouvu úplatnou nebo naopak jako (jen) smlouvu bezúplatnou. Ačkoliv se takový převod zpravidla realizuje za úplatu, není vyloučeno (a soudní praxe tuto možnost připouští), aby se tak stalo i bezúplatně (obvyklý je takový postup mezi osobami sobě blízkými), a pak má takový převod povahu darování. Obchodní zákoník otázku, zda majetková hodnota, kterou určitá osoba nabyla tím, že na ni byly bezúplatně převedeny práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu, může být převodci za stanovených podmínek navrácena, neřeší. Právě proto může a má být na takový vztah uplatněna úprava obsažená v předpisech práva občanského. S přihlédnutím k § 853 obč. zák. je namístě především analogická aplikace ustanovení § 630 obč. zák., upravujícího možnost vrácení daru (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 266/2005, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9/2008, rozsudek ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 947/2008).

2) Dohoda o převodu členských práv a povinností podle § 229 a § 230 obch. zák. není v obchodním zákoníku upravena jako smluvní typ, a proto je ji nutno považovat za smlouvu nepojmenovanou. V případě dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu je nutné z povahy této dohody mít za to, že nezbytným (minimálním) obsahem dohody bude určení práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, určení hodnoty družstevního podílu, stanovení úplatnosti či bezúplatnosti převodu a dohoda o vzájemném vypořádání. Na požadavku, aby z obsahu dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu bylo jednoznačně patrno, zda má povahu smlouvy úplatné či bezúplatné, je třeba trvat v každém případě. Je tomu tak proto, že s rozdílnou povahou citované dohody (ve smyslu její /bez/úplatnosti) se pojí různé nároky převodce členských práv a povinností. V případě smlouvy úplatné má převodce právo na úhradu hodnoty převáděného družstevního podílu, která pak logicky musí být v dohodě o převodu členských práv a povinností vyjádřena, a to společně s uvedením způsobu jejího vypořádání mezi účastníky tohoto převodu. Naproti tomu, je-li smlouva o převodu členských práv a povinností v družstvu bezúplatná, má takový převod charakter darování, a převodce se proto může domáhat vrácení daru, tj. členských práv a povinností, analogicky podle ustanovení § 630 obč. zák. (rozsudek ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 26 Cdo 5147/2009).

3) Byl-li darován dům, v němž po darování byly na základě prohlášení obdarovaného (jako vlastníka) vymezeny části této budovy, jež se – za podmínek stanovených zákonem č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony /zákon o vlastnictví bytů/, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 72/1994 Sb.“) – staly jednotkami podle § 2 písm. h/ a společnými částmi, lze místo domu „vrátit“ jednotlivé (dosud nezcizené) jednotky včetně odpovídajících spoluvlastnických podílů, neboť jde nadále o tutéž (darovanou) věc. Právo dárce na vrácení daru založené zákonem nelze učinit závislým na tom, jak obdarovaný s předmětem daru naloží, a není možno je vyloučit jen proto, že obdarovaný darovanou věc reálně rozdělí. Nadále přitom platí, že došel-li projev vůle, jímž se dárce domáhá vrácení darované věci, obdarovanému až poté, co předmět daru (jeho část) zcizil, je obdarovaný – pokud jsou splněny podmínky § 630 obč. zák. – povinen poskytnout dárci peněžitou náhradu daru (jeho části) podle zásad o bezdůvodném obohacení (rozsudek ze dne 12. 3. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4080/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 22/2011).

4) Převod bytové jednotky do vlastnictví nájemce a člena bytového družstva ve svém důsledku představuje – z pohledu člena družstva – „transformaci“ jedné majetkové hodnoty (členských práv a povinností) do vlastnictví převáděné bytové jednotky. Smlouvu o převodu bytové jednotky, uzavřenou mezi bytovým družstvem jakožto převodcem a oběma manžely jakožto nabyvateli, v níž manželé projeví vůli nabýt bytovou jednotku do svého společného jmění manželů, nelze považovat za neplatnou pro rozpor s § 23 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. proto, že v době jejího uzavření byl členem bytového družstva jen jeden z manželů (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 31 Cdo 51/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 62/2012).

Z výše uvedeného pro souzenou věc vyplývá, že žalobce nemůže být úspěšný s žalobním návrhem o určení vlastnického práva k bytové jednotce, protože předmětem bezúplatného převodu dohodou z 14. 6. 2010, která má povahu darovací smlouvy, nebylo vlastnické právo bytu, nýbrž jiná majetková hodnota (práva a povinnosti spojená se členstvím v bytovém družstvu /členský podíl v rozsahu ½/). Darování bytové jednotky a z toho plynoucí nárok na vrácení daru (bytu) podle § 630 obč. zák. nelze dovozovat z toho, že žalobce před uzavřením smlouvy z 21. 6. 2010 převedl žalované členský podíl (v rozsahu ½). Bytovou jednotku se spoluvlastnickým podílem pozemku by účastníci (podle projevené vůle) nabyli do společného jmění manželů i v případě, kdyby členem bytového družstva – výlučným majitelem smlouvou transformované majetkové hodnoty (členských práv a povinností) – byl jen žalobce.

Jelikož odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 10. 2020

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru