Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 175/2019Usnesení NS ze dne 25.09.2019

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.175.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 241a odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 175/2019-128

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složením z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně E. R., bytem XY, zastoupené JUDr. Josefem Klimešem, advokátem se sídlem Brno, Mášova 726/8, proti žalovanému J. P., bytem XY, zastoupenému Mgr. Milošem Ráboněm, advokátem se sídlem Brno, Pekařská 403/12, o zaplacení 980 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2116 C 112/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2018, č. j. 37 Co 266/2017-112, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení 12 520 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Miloše Ráboně.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 9. 2018, č. j. 37 Co 266/2017-112, potvrdil rozsudek ze dne 11. 4. 2017, č. j. 2116 C 112/2013-92, kterým Městský soud v Brně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 980 000 Kč s úrokem ve výši 7,75% ročně od 1. 1. 2011 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně kupní smlouvou ze dne 11. 7. 2007 převedla do podílového spoluvlastnictví manželů R. (id. 72/100) a žalovaného (id. 28/100) rodinný dům č. p. XY v obci XY, část obce XY, na pozemku parc. č. XY– zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 104 m², a pozemek parc. č. XY – zahrada, o výměře 84 m². Manželé R. se zavázali zaplatit kupní cenu 2 520 000 Kč prostřednictvím hypotečního úvěru, žalovaný se zavázal zaplatit kupní cenu 980 000 Kč nejpozději do 31. 12. 2010. Žalovaný k prokázání úhrady kupní ceny předložil příjmový doklad z 15. 8. 2008. K námitce žalobkyně, že příjmový doklad nepodepsala, byly vypracovány znalecké posudky (z oboru písmoznalectví a z oboru kriminalistika – technické zkoumání písemností), z nichž vyplývá, že její podpis na předloženém dokladu je pravým podpisem a že všechny tištěné části dokladu jsou vyhotoveny shodným tiskovým tonerem při jednom průchodu tiskárnou bez známek stop, které by prokazovaly zneužití jiné písemnosti s podpisem žalobkyně. Zjištění, že se žalobkyně ve dnech 10. až 16. 8. 2008 měla nacházet u dcery v XY, odvolací soud nepovažoval za okolnost bránící možnosti převzít kupní cenu. Uzavřel, že žalovaný prokázal své tvrzení o zaplacení kupní ceny, proto žalobě nevyhověl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje podle § 237 o. s. ř. v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001, ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 729/2013, ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2604/2009, a ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1163/2013) soudům obou stupňů vytýká, že se jí nedostalo řádného poučení podle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu poté, co byly provedeny jí navržené důkazy, jimiž však neprokázala své tvrzení, že „peníze od žalovaného nepřevzala a pro svoji nepřítomnost v daném období v Brně ani převzít nemohla“.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že rozsudky obou soudů považuje za správné a řádně odůvodněné, proto navrhuje dovolání žalobkyně zamítnout.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).

Námitka, že odvolací soud žalobkyni nepoučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o její povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení, přípustnost dovolání nezakládá. Dovolatelka totiž přehlíží, že odvolací soud rozhodl v její neprospěch nikoliv proto, že neunesla své důkazní břemeno, nýbrž proto, že výsledek vyhodnocení všech v řízení provedených důkazů umožnil přijmout závěr o pravdivosti tvrzení žalovaného, že kupní cenu žalované uhradil. Vycházel přitom nejen z listiny označené jako „Příjmový doklad ze dne 14. 5. 2008“ obsahující prohlášení žalobkyně, že od žalovaného přijímá 980 000 Kč jako kupní cenu za předmětné nemovitosti, která je dle závěru znalců opatřena pravým podpisem žalobkyně a nevykazuje žádné stopy zneužití, ale i z důkazů navržených žalobkyní k její námitce, že „peníze od žalovaného nepřevzala a pro svoji nepřítomnost v daném období v Brně ani převzít nemohla“. Odvolací soud závěr o pravosti a pravdivosti (správnosti) předložené kvitance (§ 569 obč. zák.) založil na celkovém hodnocení všech důkazů dle zásad vyjádřených v § 132 o. s. ř., přičemž zjištění, že se žalobkyně v době od 10. 5. do 16. 5. 2008 měla nacházet u dcery v XY, nepovažoval za okolnost (překážku) bránící převzetí kupní ceny. Závěr, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze učinit jen tehdy, jestliže zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny, neumožňuje soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka a ani o tom, že by bylo nepravdivé. O takový případ se však v souzené věci nejedná.

Nepředložila-li žalobkyně k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 25. 9. 2019

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru