Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 1631/2019Usnesení NS ze dne 23.05.2019

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1631.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 1631/2019-360

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce A. D., bytem XY, zastoupeného JUDr. Janem Jiříčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Legionářů 947/2, proti žalované H. S., bytem XY, zastoupené JUDr. Michalem Steinerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská 88/9, o zaplacení 19.451.815,07 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 343/2014, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. srpna 2018, č. j. 35 Co 255/2018-293, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 8. 2018, č. j. 35 Co 255/2018-293, (mimo jiné) potvrdil usnesení ze dne 31. 5. 2018, č. j. 9 C 343/2014-276, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zastavil (z důvodu nezaplacení soudního poplatku za odvolání) odvolací řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o odvolání žalované.

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková dovolacím soudem již vyřešená právní otázka má být nyní posouzena jinak.

Dovolatelka shora uvedenému požadavku nedostála. Formulací, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud zčásti odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího a zčásti na vyřešení právní otázky, která dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena“, není přípustnost dovolání v režimu § 237 o. s. ř. řádně vymezena, neboť z dovolání se nepodává, jakou právní otázku má dovolatelka za dosud neřešenou v rozhodování dovolacího soudu a stejně tak neozřejmuje, od kterého (kterých) rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud podle jejího názoru při svém rozhodování odchýlil, a v které právní otázce.

Chybějící údaje týkající se přípustnosti dovolání nelze dovodit ani z obsahu tohoto podání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). Jeho podstatu totiž tvoří pouze výhrady ke správnosti, popř. úplnosti skutkových zjištění, z nichž vycházel odvolací soud v řízení, v němž bylo rozhodováno o návrhu žalované na přiznání osvobození od soudních poplatků (odvolací soud totiž usnesením ze dne 27. 3. 2018, č. j. 35 Co 53/2018-272, potvrdil usnesení ze dne 9. 11. 2017, č. j. 9 C 343/2014-250, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 12. 2017, č. j. 9 C 343/2014-261, jímž soud prvního stupně žalované nepřiznal osvobození od soudního poplatku). Sama dovolatelka „nezastírá, že základním problémem je skutečnost, že nebyla osvobozena od soudního poplatku za odvolání“ a připouští, že „primární cíl jejího dovolání je spíše procedurální“.

Protože absence údaje o tom, v čem podle dovolatelky spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu § 237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Návrh na přerušení dovolacího řízení se za dané procesní situace jeví jako obsoletní, neboť rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti, kterou, jak uvádí žalovaná, podala proti rozhodnutí soudů o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, nemůže nikterak ovlivnit výsledek dovolacího řízení (vady dovolání již nelze odstranit a Nejvyššímu soudu by beztak nezbylo než toto vadné podání odmítnout).

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 5. 2019

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru