Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 163/2018Usnesení NS ze dne 30.01.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.163.2018.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 163/2018-329

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně České republiky – Ministerstvo obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 221/1, identifikační číslo 60162694, proti žalované VASA INVEST s.r.o., se sídlem, v Litvínovicích 4, identifikační číslo 28081421, zastoupené Mgr. Janem Cimbůrkem, advokátem se sídlem v Bořetíně 73, o zaplacení částky 603.857,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 35 C 7/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2017, č. j. 19 Co 236/2017-297, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 10. 2016, č. j. 35 C 7/2015-254, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 24. 11. 2016, č. j. 35 C 7/2015-262, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 603.857,90 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 [(srov. čl. II. bod. 2. zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“], neboť rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu podle jejího názoru nebyla dosud vyřešena. Za takovou považuje otázku, zda v situaci, kdy nezaplatila včas kupní cenu, mohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení smluvní pokuty, jestliže kupovaná věc měla vady, jejichž existenci žalovaná do splatnosti smluvní pokuty neuplatnila a učinila tak až poté, co žalobkyně sama pro nezaplacení kupní ceny od smlouvy odstoupila.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatelka povinna v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatelka vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).

Žalovaná předložila k dovolacímu přezkumu otázku nároku na smluvní pokutu při zániku hlavního (smluvní pokutou zajištěného) závazku. K této otázce se však Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již opakovaně vyjádřil (srovnej např. rozsudek ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 33 Odo 131/2003, uveřejněný ve Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 2029, rozsudky ze dne 27. l. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2637/2008, ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2632/2010, ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4048/2013 a usnesení ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2463/2010). Přijal a odůvodnil závěr, že z akcesorické povahy smluvní pokuty sice vyplývá, že zajišťovací závazek ze smluvní pokuty nemůže platně vzniknout bez současné existence hlavního (zajišťovaného) závazku, protože však smluvní pokuta není na rozdíl od úroků z prodlení a poplatků z prodlení příslušenstvím pohledávky, ani opětujícím se plněním, ale samostatným majetkovým nárokem, vznikne-li na ni nárok ještě před zánikem hlavního závazku, vzniká mezi smluvními stranami v důsledku porušení smluvní povinnosti nový právní vztah, který již nemá ve vztahu k zajištěnému závazku akcesorickou povahu; na jeho existenci proto nemá zánik zajištěného závazku vliv. Nutno zmínit, že dnem odstoupení žalobkyně od smlouvy (22. 8. 2014) zanikla práva a povinnosti z této smlouvy (mimo nárok na zaplacení smluvní pokuty) a tedy i případné nároky žalované z titulu odpovědnosti za vady předmětu koupě. Žalovaná proto už nemohla poté sama odstoupit od kupní smlouvy, která zanikla již v důsledku odstoupení žalobkyně.

Pro úplnost nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.

Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 1. 2020

JUDr. Václav Duda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru