Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 1625/2009Usnesení NS ze dne 30.11.2010

HeslaDovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1625.2009.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 1625/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce JUDr. F. M., zastoupeného Mgr. Dagmar Vrbovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lazarova 6, proti žalované V. T., zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 25, o 108.462,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 381/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2009, č. j. 31 Co 541/2008-114, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.604,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Dagmar Vrbové, advokátky se sídlem v Praze 2, Lazarova 6.

Odůvodnění:

Dovolání žalované proti rozsudku, jímž krajský soud potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. září 2008, č. j. 5 C 381/2007-70, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].

Bez významu je tudíž výhrada dovolatelky, že žalobce neprokázal uzavření písemné smlouvy o poskytování právní pomoci v situaci, kdy odvolací soud vzal za prokázané uzavření ústní smlouvy. Nejde totiž o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou této dovolací námitky je výtka týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).

Dovolatelka tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadně právně významné (a dovolání proti němu je proto přípustné) pro rozpor s hmotným právem, který spatřuje v tom, že odvolací soud nepřiznal žalobci spornou částku z titulu jím tvrzeného smluvního vztahu, nýbrž z titulu bezdůvodného obohacení, o něž nikdy žalovanou (a Mgr. P. T.) nežádal. Přehlíží ovšem, že rozhodnutí odvolacího soudu není na řešení této právní otázky založeno (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. ledna 2001, č. j. 29 Cdo 821/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23); soudy obou stupňů vzaly za prokázané uzavření ústní smlouvy o právní pomoci sjednané ve prospěch třetího podle § 50 obč. zák., jejímž obsahem nebyla dohoda o smluvní odměně a žalobci přiznaly jen odměnu podle ustanovení § 1 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v rozhodném znění. Dovolatelkou vymezená otázka tak nesplňuje kritéria § 237 odst. 3 o. s. ř.

Ani v otázce splatnosti neodporuje rozhodnutí odvolacího soudu hmotnému právu, když výzvu k plnění podle § 563 obč. zák. představuje doručená faktura s požadavkem na zaplacení.

Lze tudíž uzavřít, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud proto – aniž se mohl věcí dále zabývat – je jako nepřípustné odmítl [§ 243a odst. 1 věta první, § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.].

Podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. je žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle § 3 odst. 1 bod 4., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2, § 17 písm. a) a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve výši 6.870,- Kč, paušální částka náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a částka 1.434,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.); celkem tedy 8.604,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustné.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 30. listopadu 2010

JUDr. Václav Duda, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru