Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 1592/2019Usnesení NS ze dne 16.09.2019

HeslaDovolací důvody
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1592.2019.3
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 1592/2019-439

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně INES Příbram s.r.o., se sídlem v Příbrami V, Zdabořská 583 (identifikační číslo 270 87 166), zastoupené JUDr. Tomášem Máchou, advokátem se sídlem v Praze 2, Legerova 1830/44, proti žalované M. S., bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, o 518.246 Kč, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 100/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2018, č. j. 23 Co 155/2018-409, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 1. 2019, č. j. 23 Co 155/2018-418, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud změnil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 1. 2018, č. j. 5 C 100/2015-361, tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 518.246 Kč, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že účastnice se dohodly na zrušení smlouvy o dílo, a to způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěly projevit (§ 35 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Při vyloučení aplikace § 641 odst. 1 obč. zák. bylo na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala vznik nákladů za práce, které žalované účtovala fakturou z 2. 1. 2014; protože přes výzvu a poučení soudu tak neučinila, není její nárok důvodný.

Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá, je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.

Účastnice uzavřely 10. 8. 2012 smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala zhotovit žalované za sjednanou cenu (2.850.000 Kč včetně daně z přidané hodnoty) „novostavbu montovaného rodinného domu.“ Strany se dohodly na fakturaci v šesti etapách s tím, že cena díla může být snížena o práce provedené objednatelkou, svépomocí nebo jinou firmou. Žalobkyně vystavila čtyři faktury, z nichž první dvě na částky 250.000 Kč a 350.000 Kč žalovaná uhradila v plném rozsahu, z třetí faktury na částku 350.000 Kč proplatila 300.000 Kč a čtvrtá faktura znějící na částku 550.000 Kč včetně 14% daně z přidané hodnoty uhrazena nebyla. I když žalovaná dokončení díla nebránila, žalobkyně po neproplacení čtvrté faktury v montáži domu nepokračovala.

O regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o.s.ř. nejde, vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud. Žalobkyně zjevně uvedený předpoklad opomíjí, neboť polemiku s právním posouzením založila na vlastní skutkové verzi, podle níž vůlí smluvních stran bylo dokončit stavbu (montáž) domu svépomocí samotnou objednatelkou, což jí bylo – přes absenci předpokládaného písemného dodatku smlouvy – umožněno.

Je-li přípustnost dovolání spojována s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo kterou dovolací soud řešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen; není-li tomu tak, dovolání pro její řešení nemůže být podle § 237 o.s.ř. přípustné. Takovou není k přezkumu předložená otázka finančního vyrovnání smluvních stran po zrušení smlouvy o dílo podle § 457 a § 458 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud totiž žalobou uplatněný nárok shledal nedůvodným proto, že žalobkyně neprokázala skutečnosti rozhodné z hlediska jeho posouzení podle uvedených ustanovení.

Protože žalobkyně žádnou právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání, neuvedla, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 9. 2019

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru