Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 1508/2008Rozsudek NS ze dne 29.06.2010

HeslaNáhrada škody
Odpovědnost za vady
Smlouva o dílo
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1508.2008.1
Dotčené předpisy

§ 510 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 1508/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce R. N., zastoupeného JUDr. Jarmilou Cindrovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Orlicí, Boženy Němcové 74, proti žalovanému A. K., zastoupenému JUDr. Jiřím Lukášem, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí, Komenského 160, o 149.667,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 14 C 123/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. října 2007, č. j. 19 Co 543/2006-159, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. října 2007, č. j. 19 Co 543/2006-159, se ve výroku, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 31. března 2006, č. j. 14 C 123/2002-122, tak, že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci 149.667,- Kč, a ve výrocích o nákladech řízení zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce po žalovaném požadoval zaplacení 175.532,- Kč z titulu plnění ze smlouvy o dílo.

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 31. března 2006, č. j. 14 C 123/2002-122, zamítl žalobu o zaplacení 175.532,- Kč a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 7. 10. 1999 smlouvu o dílo, podle níž se žalovaný (zhotovitel) zavázal provést pro žalobce (objednatele) do 30. 9. 2000 stavební práce na domě č.p. 171 v D. L. podle položkového rozpočtu za cenu 689.494,91 Kč; záruční doba díla byla sjednána na 60 měsíců ode dne předání a převzetí díla. Dne 19. 9. 2000 žalovaný žalobci dílo předal a žalobce dílo převzal. Dne 7. 2. 2001 žalobce reklamoval odstranitelné vady stavebních prací (konkrétně vady v půdním a střešním prostoru) a požadoval jejich odstranění. Žalovaný dne 14. 2. 2001 reklamaci uznal jako oprávněnou. Dne 7. 3. 2001 navrhl žalobce žalovanému způsob odstranění vad podle znaleckého posudku, který pro něho vypracoval soudní znalec JUDr. S. N. Žalovaný s navrhovaným způsobem odstranění vytčených vad nesouhlasil a rozhodl se pro jiný způsob provedení opravy. Dne 14. 4. 2001 započal s opravami stavebních prací odlišným způsobem, než doporučil znalec. Žalobce mu následující den již neumožnil přístup do domu s odůvodněním, že způsobuje další škody, a dne 10. 5. 2001 uzavřel smlouvu o dílo s L. O. a J. Č., kteří opravili vadnou střešní krytinu, termoizolaci a parozábrany, dodali chybějící střešní doplňky a vyměnili pojistné střešní hydroizolační folie; za tyto práce a dodávky jim žalobce zaplatil 149.667,- Kč. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně uzavřel, že žalobci sice vzniklo právo z odpovědnosti žalovaného za vady ve smyslu § 648 odst. 1 obč. zák., odviselo však od rozhodnutí žalovaného, jakým způsobem vytčené odstranitelné vady odstraní. Protože žalobce žalovanému zabránil v odstranění vytčených vad díla, nemá nárok na zaplacení částky, kterou v souvislosti s odstraněním vad díla vynaložil. Žalobce pak nemůže požadovat zaplacení vynaložených nákladů ani z titulu náhrady škody, neboť jde o nárok ze závazku z odpovědnosti za vady.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23. října 2007, č. j. 19 Co 543/2006-159, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci 149.667,- Kč, ve zbývající části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení dalších 25.865,- Kč, tento rozsudek potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, které doplnil opětovným výslechem soudního znalce Ing. P. Z. Přisvědčil sice soudu prvního stupně, že způsob odstranění vad díla závisel na rozhodnutí žalovaného jako zhotovitele a že nepovažoval-li žalobce tento způsob za vhodný, mohl se obrátit na soud s požadavkem, aby žalovanému bylo uloženo odstranit vady způsobem, který doporučil znalec. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dovodil, že za situace, kdy ztratil k žalovanému důvěru a způsobem opravy, který žalovaný zvolil, by mu vznikla další škoda, žalobce nepochybil, pokud si nechal opravu provést sám na vlastní náklady. Žalovaný byl totiž povinen odstranit vady řádně, tj. odborným způsobem a bez zbytečného odkladu. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že jím navržený způsob opravy nezaručoval komplexní odstranění vad, neboť bylo nezbytné provést demontáž celé střešní krytiny včetně latí a podstřešní fólie, instalovat membrány a překrýt hřeben střechy. Po žalobci nebylo možné spravedlivě požadovat, aby vyčkal výsledku soudního sporu o určení způsobu odstranění vad díla, neboť mohlo dojít ke znehodnocení střechy kondenzací vodních par. Žalovaný tak porušil povinnost odstranit vytčené vady díla bez zbytečného odkladu a žalobce má podle § 420 obč. zák. právo na náhradu škody, která mu vznikla porušením této povinnosti a spočívá v nákladech, které musel vynaložit na řádné zastřešení domu.

Proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, podal žalovaný dovolání, v němž vytýká nesprávné právní posouzení věci. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu namítá, že z důvodu náhrady škody se nelze domáhat nároků, které vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady. Je přesvědčen, že újma, která spočívala ve vadném provedení díla, byla napravitelná jen v rámci odpovědnosti za vady. Teprve pokud by vadou díla byla způsobena další škoda, než újma napravitelná v rámci odpovědnosti za vady, mohl nastoupit režim odpovědnosti žalovaného za takto vzniklou škodu. Tyto dva nároky vznikající v důsledku vadného provedení díla však „nelze zaměňovat a nelze je považovat za vzájemně jaksi prostupné“. Kogentní úprava obsažená v občanském zákoníku zakotvuje práva a povinnosti účastníků smlouvy o dílo pro případ výskytu vad, a to včetně druhu nároků z odpovědnosti za vady a postupu objednatele při jejich uplatňování. Zhotovitel je oprávněn požadovat, aby objednatel dodržel postup stanovený právní úpravou. Není-li tento postup dodržen, musí to jít k tíži objednatele. Závěr odvolacího soudu, že na žalobci nebylo možné spravedlivě požadovat, aby vyčkal výsledku sporu o určení postupu odstranění vad, je podle názoru žalovaného překvapivý, neboť je tím „popírán nejen význam právní úpravy, ale i samotného soudního řízení“. Žalovaný současně namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Zatímco soud prvního stupně na pokladě provedených důkazů dovodil, že dílo trpělo odstranitelnými vadami, odvolací soud - aniž by v tomto směru doplnil dokazování - dospěl k závěru, že jediný možný způsob odstranění vad byl způsob požadovaný žalobcem a že způsobem, který zvolil žalovaný, by k odstranění vad nedošlo. Žalovaný v řízení před soudem prvního stupně zpochybňoval „z konkrétních důvodů a konkrétními listinami“ závěry ustanoveného znalce ohledně způsobu odstranění vad díla. Soud prvního stupně však tyto důkazy neprovedl, neboť nebyly pro jeho rozhodnutí významné. Oporu v provedeném dokazování neměl ani skutkový závěr odvolacího soudu, že způsobem, který k odstranění vad zvolil žalovaný, by žalobci vznikla další škoda v podobě znehodnocení střešních trámů vlhkem. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalovaným) při splnění podmínky zastoupení dovolatele advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.

V rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybnil žalovaný správnost závěru odvolacího soudu, že žalobce má vůči němu podle § 420 obč. zák. právo na náhradu škody, která mu vznikla porušením povinnosti odstranit vady díla bez zbytečného odkladu.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, nebo ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tzn. jestliže soud učinil právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.

Podle § 510 obč. zák. uplatnění nároku z odpovědnosti za vady nevylučuje nárok na náhradu škody.

Odpovědnost za vady je třeba odlišit od odpovědnosti za škodu. Oba tyto závazkové právní instituty mají jiný účel, jsou založeny na rozdílných zásadách a předpokladech vzniku odpovědnosti. Porušení povinnosti splnit řádně závazek je předpokladem odpovědnosti za vady i odpovědnosti za škodu. Za nedostatky vlastního plnění je dána odpovědnost za vady. Teprve jiná újma, jež vznikla jako následek vadného plnění, je škodou. Jde o újmu, kterou vyvolaly vady poskytnutého plnění, nikoliv o újmu spočívající ve vadnosti poskytnutého předmětu plnění. Odpovědnost za vady sleduje, aby se nabyvateli dostalo ze závazkového právního vztahu smluvené plnění bez jakýchkoliv vad. Nelze-li toho dosáhnout (např. výměnou věci či její opravou), slouží k finančnímu vyrovnání snížení hodnoty věci vzhledem k její vadě či chybějící vlastnosti (sleva). Odpovědnost za škodu sleduje oproti tomu účel, aby byla nahrazena majetková újma vzniklá následkem porušení právní povinnosti nebo v důsledku jiné právem uznané skutečnosti (události). Z ustanovení § 510 obč. zák. tedy současně vyplývá, že z důvodu náhrady škody se nelze domáhat nároků, které vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady. Znamená to, že nabyvatel nemůže požadovat náhradu újmy za vadně poskytnuté plnění z titulu náhrady škody a naopak.

Zmíněné zásady formuloval Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 12/1989, v němž dovodil, že pokud jde o vztah odpovědnosti za škodu a odpovědnosti za vadné poskytnutí služby, platí, že cestou odpovědnosti za škodu není možné dosáhnout odčinění majetkové újmy fyzické osoby spočívající v samotné vadnosti např. zhotovené věci nebo provedené opravy (úpravy). Náprava této majetkové újmy může být přiznána vždy jen v rámci odpovědnosti za vady. Při rozlišení mezi tím, kdy má majetková újma fyzické osoby povahu vady služby a kdy má povahu utrpěné škody, je třeba dovodit, že zatímco o vadu jde tam, kde újma spočívá ve vadném poskytnutí služby (ve vadnosti poskytnutého předmětu služby), újma, která vzniká jako důsledek tohoto vadného plnění, je škodou fyzické osoby. Na tyto závěry navázal v řadě svých rozhodnutí (např. ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1618/2001, ze dne 30. 8. 2005. sp. zn. 25 Cdo 1612/2004, či ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2267/2007), v nichž shodně dovodil, že majetková újma, která spočívá ve vadném provedení opravy (úpravy), tj. ve vadnosti poskytnutého plnění, je napravitelná jen v rámci odpovědnosti za vady. Nárok na náhradu nákladů potřebných k odstranění vady provedené opravy je nárokem z odpovědnosti zhotovitele za vady provedené opravy; nároků, které vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady, se nelze domáhat z titulu náhrady škody.

Odvolací soud uvedené zásady při rozhodování dané věci nerespektoval.

Není pochyb o tom, že žalovaná částka představuje náklady, které žalobce (objednatel) zaplatil třetí osobě za odstranění vad díla provedeného žalovaným (zhotovitelem) poté, kdy žalovanému, jenž uznal oprávněnost reklamace vad díla, znemožnil vytčené (odstranitelné) vady odstranit (jím zvoleným způsobem) a práce spojené s odstraněním vad objednal u jiného subjektu. Vadnost poskytnutého díla byla napravitelná jen v rámci odpovědnosti žalovaného za vady. Protože šlo o vady odstranitelné, měl žalobce jako objednatel právo na jejich bezplatné odstranění a žalovaný byl jako zhotovitel povinen vady odstranit bez zbytečného odkladu, popř. měl žalobce právo na zrušení smlouvy, jestliže pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad nemohl věc řádně užívat (srov. § 648 obč. zák.).

Právo na odstranění vady je základním nárokem objednatele a umožňuje mu domáhat se bezplatného, včasného a řádného odstranění vady. Zhotovitel není oprávněn se po objednateli domáhat náhrady jakýchkoli nákladů, které musel vynaložit na odstranění vady; je povinen provést odstranění vady odborným způsobem a dbát, aby věc měla po opravě takové vlastnosti, jaké měla mít podle smlouvy nebo jaké má obvykle mít. Způsob odstranění vady závisí na rozhodnutí zhotovitele. Jestliže však zamýšlený způsob odstranění vady není způsobilý výskytu vady zamezit, není vyloučeno, aby se u soudu objednatel domáhal uložení povinnosti provést odstranění vady určitým způsobem; odstranění vad soudem určeným způsobem provádí zhotovitel. Pojem „bez zbytečného odkladu“, který konkretizuje povinnost včasného odstranění vady, je třeba vykládat podle okolností každého případu, s přihlédnutím k povaze zhotovené věci a náročnosti odstranění vady. Zákon pamatuje i na případy, kdy zhotovitel neodstranil vadu „bez zbytečného odkladu“; v takovém případě se vada stává tzv. subjektivně neodstranitelnou, což ve svém důsledku znamená, že objednateli vzniká právo na zrušení smlouvy (§ 648 odst. 2 věta druhá obč. zák.) nebo právo na přiměřenou slevu z ceny (§ 648 odst. 2 věta třetí obč. zák.). Nelze však v takovém případě - jak nesprávně dovodil odvolací soud - suplovat právo z odpovědnosti za vadu právem na náhradu škody. Lze tudíž přisvědčit dovolateli, který prokázal připravenost odstranit vytčené vady díla, že žalobce v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady nedodržel zákonný postup, když mu znemožnil provést odstranění vytčených vad díla a jejich odstranění objednal u subjektu odlišného od zhotovitele. Přiznání práva na náhradu nákladů, které vynaložil na takové odstranění vad díla třetí osobou, tak nemá oporu v zákoně.

Lze uzavřít, že dovolání žalovaného je z pohledu právního posouzení věci odvolacím soudem důvodné. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1 věta první o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. června 2010

JUDr. Ivana Zlatohlávková,v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru