Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 1350/2020Usnesení NS ze dne 28.05.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.1350.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 1350/2020-236

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně M. R., bytem XY, zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, proti žalovanému A. H., bytem XY, o zaplacení 1.623.574,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 9/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2019, č. j. 62 Co 101/2019-192, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. 1. 2019, č. j. 26 C 9/2019-151, zastavil řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. Soud prvního stupně řízení zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby učiněného podáním doručeným soudu dne 31. 12. 2018 opatřeným podpisy původní žalobkyně A. L. a žalovaného.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 17. 10. 2019, č. j. 62 Co 101/2019-192, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně v průběhu odvolacího řízení dne 26. 2. 2019 zemřela. Usnesením ze dne 1. 10. 2019, č. j. 62 Co 101/2019-189, bylo rozhodnuto o tom, že v řízení bude pokračováno na straně žalobkyně s M. R., dcerou žalobkyně. Podle odvolacího soudu není pochyb o tom, že (původní) žalobkyně skutečně vzala žalobu zpět. Zpětvzetí je vlastnoručně podepsáno a žalobkyně podpis nezpochybňovala. Žalobkyně byla svéprávná a zastoupení advokátem jí nebránilo v tom, aby v řízení jednala též sama. Z listin doložených žalovaným vyplývá správnost jeho tvrzení, že žalobkyně vzala žalobu zpět na základě svého vlastního rozhodnutí o své vůli a nejednala v omylu.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Oproti zjištění odvolacího soudu prosazuje názor, že (původní) žalobkyně byla žalovaným uvedena v omyl a že z její strany nebyla vůle vzít žalobu zpět.

Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017; dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.

Dovolatelka sice ohlašuje, že dovolání považuje za přípustné, neboť níže uvedená „právní otázka dosud dovolacím soudem nebyla vyřešena,“ avšak žádnou takovou právní otázku, na jejímž řešení je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, neformuluje; tento povinný údaj se nepodává z celého obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). V případě přípustnosti dovolání založeném na dosud nevyřešené právní otázce, je povinností dovolatele takovou právní otázku vymezit (popsat); není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s § 237 o. s. ř., a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele. Za spornou právní otázku nelze považovat výtku dovolatelky vůči odvolacímu soudu, který se podle jejího přesvědčení „nezabýval otázkou, zda (původní) žalobkyně nebyla stranou žalovanou uvedena v omyl;“oproti odvolacímu soudu prosazuje (skutkový) závěr, že (původní) žalobkyně byla uvedena v omyl a nejednala na základě své vlastní vůle, když vzala žalobu zpět.

Pro úplnost – mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání – nutno uvést, že skutkový stav věci, k němuž soudy nižších stupňů dospěly hodnocením provedených důkazů, nelze – až na výjimečný případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy hodnocení důkazů je založeno na libovůli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13) – dovoláním úspěšně zpochybnit (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Námitky dovolatelky nevystihují jediný v úvahu přicházející dovolací důvod, neboť uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. O případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy v souzené věci přitom nejde.

Nejvyšší soud proto její dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal dovolatelku, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalovanému v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaný nebyl v dovolacím řízení zastoupen advokátem), který nedoložil výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI. zákona č. 139/2015 Sb.), ve výši 300,- Kč [§ 1 odst. 1, 2 a § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. 5. 2020

JUDr. Václav Duda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru