Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 1315/2011Usnesení NS ze dne 30.04.2013

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1315.2011.1
Dotčené předpisy

čl. 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 1315/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně ČEZ Prodej, s. r. o. se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425, identifikační číslo 27232433, zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem se sídlem v Ostravě-Mariánských Horách, 28. října 219/438, proti žalovanému D. V., zastoupenému opatrovníkem JUDr. Františkem Kubínem, advokátem se sídlem v Havířově, Dlouhá třída 461/3, o 54.253,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné-pobočky v Havířově pod sp. zn. 115 C 44/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2010, č. j. 11 Co 47/2010-83, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku krajského soudu, kterým byl ve výroku o věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné-pobočky v Havířově ze dne 3. prosince 2009, č. j. 115 C 44/2009-57, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 54.253,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.) [kromě toho dovolání proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu není přípustné - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4]. Žalobkyně nesprávně dovozuje z toho, že odvolací soud změnil výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně, přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.

Jestliže podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jen tehdy, kdy právní otázka, kterou dovolatel považuje za významnou, byla pro rozhodnutí určující, potom otázka, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nemůže vést k závěru o jeho zásadním právním významu, i kdyby jinak splňovala kritéria uvedená v § 237 odst. 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 821/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23). V posuzovaném případě vytýká žalobkyně odvolacímu soudu, že žalobu neposoudil jako kvalifikovanou výzvu k plnění, v důsledku které se stal splatným dluh žalovaného. Na řešení takto dovoláním vymezené otázky není rozhodnutí odvolacího soudu založeno; oba soudy založily svá rozhodnutí na primárním závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat doručení výzvy k plnění žalovanému, kterému byl ustanoven pouze procesní, a nikoli hmotněprávní opatrovník, přičemž doručení žaloby procesnímu opatrovníkovi nemá za následek splatnost dluhu. Jestliže jako obiter dictum doplnil odvolací soud, že žaloba nemá potřebné náležitosti vyúčtování, pak na prvotním důvodu, pro který obstojí rozhodnutí soudu prvního stupně, to nic nemůže změnit.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci) dovolatelka prosazuje názor, že doručením žaloby, obsahující výzvu k plnění, nastala splatnost pohledávky podle § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), jestliže byla doručena procesnímu opatrovníkovi žalovaného, kterému byl ustanoven z důvodu neznámého pobytu podle § 29 o. s. ř.

Otázku doručení výzvy k plnění vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, který dovozuje, že doručení žaloby tzv. procesnímu opatrovníkovi, ustanovenému pro řízení podle § 29 odst. 3 o. s. ř., nevznikl hmotněprávní účinek spojený s doručením žaloby podle § 563 obč. zák. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2010, sp. zn. 25 Cdo 5080/2007, které vychází z R 27/1977, bodu 17). Zákon k vyvolání splatnosti dluhu vyžaduje, aby dlužník byl o plnění věřitelem požádán, a nelze přisvědčit žalobkyni, že podmínky § 563 obč. zák. splnila podáním žaloby a že doručení výzvy věřitele dlužníkovi obsažené v žalobě se řídí procesními předpisy. Dovolatelka tak nepřípustným způsobem směšuje problematiku vyplývající z procesních předpisů a otázky plynoucí z ustanovení hmotného práva (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. 32 Cdo 4383/2009). Přiléhavým v těchto souvislostech není odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2004, sp. zn. 32 Odo 680/2003, neboť jeho vývody o hmotněprávních účincích doručení žaloby procesnímu opatrovníkovi byly překonány Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010, Cpjn 202/2008, v němž byl přijat a odůvodněn závěr, podle něhož, není-li znám pobyt nájemce bytu a hodlá-li pronajímatel učinit právní úkon týkající se nájmu bytu, vyžadují ochrana zájmů nájemce bytu nebo veřejný zájem zpravidla, aby mu soud ustanovil opatrovníka. Projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde (srov. § 45 odst.1 občanského zákoníku); zásilka obsahující právní úkon pronajímatele dojde nájemci tehdy, ocitne-li se ve sféře jeho dispozice, a tedy má-li nájemce - objektivně vzato - možnost poznat obsah písemnosti (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.1.2008 sp. zn. 29 Odo 885/2006, který byl uveřejněn pod č. 104 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008). K tomu, aby právní úkon pronajímatele působil vůči nájemci, jehož pobyt není znám, tedy nepostačuje, aby mu byl doručován (pronajímatelem odeslán) na \"poslední\" známou (pronajímatelem evidovanou) nebo \"smluvní\" adresu; nemůže-li být písemnost doručena nájemci neznámého pobytu, je zapotřebí mu ustanovit opatrovníka. Potřeba ustanovení opatrovníka nájemci může vyplývat též z toho, že je třeba - v zájmu ochrany zájmů nebo ve veřejném zájmu - učinit právní úkon ze strany nájemce, k němuž nemůže dojít právě proto, že je neznámého pobytu. (...)V případě výpovědi z nájmu bytu bez přivolení soudu ochrana zájmů nájemce a veřejný zájem vyžadují ustanovení opatrovníka nájemci neznámého pobytu zejména proto, aby pronajímatel vůbec mohl (právním úkonem působícím proti nájemci) nájem bytu vypovědět a aby nepřítomný nájemce mohl uplatnit zákonem stanoveným způsobem případnou neplatnost výpovědi (...) Opatrovník osoby, jejíž pobyt není znám, se považuje - jak vyplývá z nadpisu společného pro ustanovení § 26 až 30 občanského zákoníku - za jejího zákonného zástupce. (...)Pro ustanovení opatrovníka není podstatné, zda má probíhat nebo již probíhá soudní nebo jiné řízení, jehož účastníkem bude (již je) osoba neznámého pobytu. I kdyby takové řízení již bylo zahájeno, soud jí ustanoví opatrovníka, budou-li splněny předpoklady podle ustanovení § 29 věty první obč. zák. (...) Opatrovník, který byl osobě neznámého pobytu ustanoven podle ustanovení § 29 věty první občanského zákoníku, je oprávněn zastupovat opatrovance ve všech záležitostech, v nichž to vyžaduje ochrana jeho zájmů nebo veřejný zájem, včetně správy jeho majetku, a to až do doby, než bude soudem odvolán (zproštěn funkce opatrovníka) nebo než se stane známým místo pobytu opatrovance; zastupuje proto v tomto rozsahu osobu neznámého pobytu také ve věcech nájmu jejího bytu, a to rovněž v občanském soudním nebo jiném řízení, jehož předmětem jsou záležitosti dotýkající se nájmu bytu. (...) Opatrovník může v zájmu ochrany práv zastoupeného učinit všechny k tomu potřebné právní úkony (samozřejmě včetně příslušných procesních úkonů). Jinými slovy řečeno, aby nastaly účinky hmotněprávního úkonu vůči osobě neznámého pobytu, musí jí být ustanoven hmotněprávní opatrovník podle § 29 obč. zák.

Žalobkyní uplatněné námitky nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu, založené na nejednoznačnosti a neurčitosti výrokové části rozsudku, pochybení při aplikaci § 29 o. s. ř. (ustanovení opatrovníka žalovanému neznámého pobytu v osobě advokáta) vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a námitky proti závěru o neexistenci a nedoručení výzvy k úhradě dluhu prostřednictvím držitele poštovní licence žalovanému vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), a proto k nim nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlížet (srov. § 237 odst. 3 o. s. ř.).

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.].

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, který by na jejich náhradu jinak měl právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 30. dubna 2013

JUDr. Václav Duda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru