Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 1124/2017Usnesení NS ze dne 31.07.2018

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.1124.2017.3
Dotčené předpisy

§ 457 obč. zák. ve znění do 31.12.2013

§ 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 1124/2017-712

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně K. L., zastoupené JUDr. Barborou Keindl Flakovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Na Švihance 1549/8, proti žalované M. S., zastoupené JUDr. Robertem Hamousem, advokátem se sídlem Kladno, Saskova 1625, o 1.100.000 Kč s příslušenstvím oproti vyklizení a předání věci, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 24 C 11/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2016, č. j. 22 Co 125/2016, 22 Co 126/2016-583, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 1.100.000 Kč s příslušenstvím oproti vyklizení a předání nemovitostí z titulu uplatnění práva z odpovědnosti za vady ve formě odstoupení od kupní smlouvy.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 6. 2016, č. j. 22 Co 125/2016, 22 Co 126/2016 - 583, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 7. 2015, č. j. 24 C 11/2012-400, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 7. 10. 2015, č. j. 24 C 11/2012-410, ve výrocích I, II a V, jimiž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.100.000 Kč se specifikovanými úroky z prodlení oproti vydání specifikovaných nemovitosti, dále částku 8.833 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; změnil jej ve výroku IV o náhradě nákladů řízení státu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že účastnice uzavřely dne 15. 11. 2011 kupní smlouvu (s právními účinky vkladu k 16. 11. 2011), jejímž předmětem byl pozemek, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova, se způsobem využití bydlení, pozemek, jehož součástí je budova bez č. p./č. e. - garáž, vše zapsané na LV, katastrální území D. u K., obec K., vedeném Katastrálním úřadem pro S. kraj, Katastrální pracoviště K. (dále jen “předmětné nemovitosti“, resp. „nemovitosti“), za kupní cenu 1.100.000 Kč. V článku III kupní smlouvy smluvní strany prohlásily, že prodávající (žalovaná) seznámila kupující (žalobkyni) s faktickým i právním stavem nemovitostí a že jí nejsou známy žádné vady nebo okolnosti, na které by měla kupující upozornit. Žalovaná věděla o záměru žalobkyně využívat předmětné nemovitosti k celoročnímu bydlení a ubezpečila ji, že topení v domě je funkční a provozuschopné. Poté, co žalovaná protokolárně předala žalobkyni nemovitosti dne 18. 11. 2011, žalobkyně zjistila, že na stěnách uvnitř domu (nosných zdech, příčkách i stropu) jsou hluboké trhliny, které byly ukryty pod tapetami a obklady, a že topení v domě je nefunkční. Dopisem ze dne 1. 12. 2011 žalobkyně vytkla žalované skryté vady předmětu koupě, a to hluboké praskliny ve stěnách domu, které byly zakryty, a nefunkčnost topení, o němž byla ujištěna, že funguje, a od kupní smlouvy odstoupila. Vzhledem k odmítavému postoji žalované žalobkyně nechala posoudit stav domu odborníky, kteří potvrdili existenci vytčených vad v době uzavření kupní smlouvy. Z revizního znaleckého posudku vypracovaného Doc. Ing. Janou Markovou, Ph.D. (znalkyní pro obor stavebnictví, odvětví stavby obytné, průmyslové, zemědělské, inženýrské a stavební odvětví různá, se specializací spolehlivost konstrukcí, navrhování staveb, zatížení konstrukcí, statika a vady a poruchy stavebních konstrukcí) a jejího výslechu bylo zjištěno, že současný technický stav domu brání jeho řádnému užívání, byť bezprostřední nebezpečí zřícením nehrozí. Stav nosných konstrukcí neodpovídá obvyklému opotřebení s ohledem na své stáří. Dům je neobyvatelný, jeho statika je narušena v důsledku nedostatečné únosnosti základových konstrukcí a malé provázanosti vodorovných a svislých konstrukcí. Topný systém je nefunkční; připojení elektrického kotle, který měl zajišťovat vytápění domu, je neprofesionální, je podomácku vyrobený, neprošel testy a navíc je umístěn v koupelně, tedy v prostředí pro elektrickou instalaci nebezpečném.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud dospěl k právnímu závěru, že žalobkyni vzniklo právo od kupní smlouvy odstoupit ve smyslu § 597 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obč. zák.“), které uplatnila ve lhůtě podle § 599 odst. 1 obč. zák. Vytčené trhliny ve zdech, které jsou důsledkem nedostatečné únosnosti základových konstrukcí a malé provázanosti vodorovných a svislých konstrukcí, představují skrytou vadu, na kterou žalovaná žalobkyni neupozornila (§ 597 odst. 1 obč. zák.), nikoliv běžné opotřebení domu. Žalobkyni svědčilo právo odstoupit od smlouvy podle § 597 odst. 2 obč. zák., jelikož vytápění domu nebylo přes ujištění žalované funkční (tj. nemělo žalobkyní vymíněnou vlastnost).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).

Odvolací soud založil své rozhodnutí na dvou na sobě nezávislých důvodech. Žalobě vyhověl s tím, že žalobkyně byla oprávněna od kupní smlouvy odstoupit jak podle § 597 odst. 1 obč. zák. z důvodu existence skrytých vad způsobujících neupotřebitelnost předmětu koupě, tak podle § 597 odst. 2 obč. zák., neboť předmět koupě neměl přes ujištění žalované žalobkyní vymíněnou vlastnost - funkční a provozuschopné topení.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2006, dovodil, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé. Zpochybněním jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (viz dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 872/2010, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 888/2013). Uvedené závěry se uplatní i v podmínkách posuzování přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013.

Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá označená otázka aplikace § 597 odst. 2 obč. zák., kterou žalovaná považuje za otázku dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou. Žalovaná svou právní argumentaci zakládá na námitkách, že topení bylo v době předání funkční, nic nebránilo jeho dlouhodobému používání a že žalobkyně jeho obsluhu nezvládla, že z čl. III odst. 1 kupní smlouvy nelze dovozovat její prohlášení, že předmět koupě nemá žádné vady, a že žalobkyně byla s předmětem koupě seznámena; tím ovšem primárně zpochybňuje správnost skutkových zjištění, respektive zjištění obsahu kupní smlouvy. Judikatura dovolacího soudu je dlouhodobě ustálena v závěru, že zjištění obsahu smlouvy, tedy toho, co účastníci sjednali (k čemu směřovala jejich vůle), a to i za pomoci výkladových pravidel ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., je skutkovým zjištěním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, a rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, a na něž Nejvyšší soud navázal v mnoha dalších rozhodnutích). Odlišnou prezentací skutkových zjištění a interpretací obsahu smlouvy žalovaná formuluje vlastní verzi skutku, jejímž prostřednictvím teprve uplatňuje námitku nesprávného právního posouzení věci. Pomíjí, že uplatněním dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového zjištění, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost, jakož i samotný způsob a výsledek hodnocení důkazů soudem promítající se do skutkových zjištění, z nichž soud při rozhodování vycházel, nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řízení ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně zpochybnit žádným dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - § 132 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008).

Vzhledem k tomu, že žalovaná ve vztahu k přezkumu otázky práva na odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy ve smyslu § 597 odst. 2 obč. zák., neuplatnila jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, nemohl dovolací soud správnost uvedeného závěru přezkoumávat; tím se stalo nadbytečným zabývat se druhým dovolacím důvodem, tedy správností závěru, na němž je rozsudek odvolacího soudu souběžně založen (tj. odstoupení žalobkyně podle § 597 odst. 1 obč. zák.), neboť i kdyby odvolací soud v tomto směru pochybil, nebylo by možné dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Pokud v souvislosti s argumentací týkající se práva žalobkyně na odstoupení od smlouvy podle § 597 odst. 1 obč. zák., žalovaná namítá, že jí bylo upřeno právo na spravedlivý proces tím, že odvolací soud stejně jako soud prvního stupně nevyslyšel její návrh na vypracování dalšího znaleckého posudku, jehož předmětem by bylo vyčíslení potřebných nákladů na odstranění vad, nemohou s ohledem na výše uvedené ani tyto výtky zvrátit správnost rozhodnutí odvolacího soudu; dovolací soud se jimi proto nezabýval. Zbylá polemika žalované (že existence trhlin vně i uvnitř domu byla zcela zjevná, apod.) je navíc z hlediska posouzení přípustnosti dovolání bezcenná, neboť má rovněž výhradně skutkový charakter.

Přípustnost dovolání nezakládá ani výtka žalované týkající se přiznaných úroků z prodlení. Žalovaná zpochybňuje správnost právního závěru o opodstatněnosti žalobkynina nároku na úroky z prodlení ze žalované částky, argumentací, že se jedná o závazek synallagmatický, jehož povaha požadavek na úrok z prodlení vylučuje; v tomto ohledu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1998/2008.

Dovolací soud právní názor žalované nesdílí. Judikatura dovolacího soudu zabývající se aspekty vzájemné restituční povinnosti smluvních stran neplatné či zrušené smlouvy ve smyslu § 457 obč. zák. opakovaně zaujala právní názor, podle něhož závazek k vrácení poskytnutého plnění podle § 457 obč. zák. má synallagmatický charakter. Odtud plyne, že požadavek jedné smluvní strany, aby jí bylo druhou smluvní stranou vráceno plnění, jež jí poskytla, může uspět, jen vrátil-li žadatel to, co na základě takové smlouvy obdržel od druhé smluvní strany on sám, popř. je-li jím deklarována navenek reálná připravenost obdržené plnění vrátit. Pro posouzení prodlení prodávajícího s vrácením kupní ceny kupujícímu je rozhodující, zda a kdy kupující splnil synallagmatickou povinnost k vrácení kupní ceny (tj. vrátil předmět koupě) nebo její reálné splnění nabídl (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3902/2009, jeho usnesení ze dne 21. 11. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3257/2014, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud proti němu podanou ústavní stížnost odmítl usnesením ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 534/2015, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 33 Odo 723/2003). Typicky oboustranně zavazující smlouvou je smlouva kupní, kdy práva a povinnosti obou účastníků smlouvy jsou vzájemně podmíněné, a rovněž tak jsou vzájemně podmíněné jejich nároky na vrácení už přijatých plnění, je-li smlouva neplatná, resp. byla-li zrušena. Odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1998/2008, z něhož žalovaná cituje vybranou pasáž, není případný, neboť v uvedené věci se soudy zabývaly otázkou, zda lze vyhovět žalobě, není-li v žalobním petitu vyjádřen synallagmatický závazek účastnických stran, jež si vzájemně plnily na základě neplatné smlouvy. Názor, že je vyloučeno požadovat úroky z prodlení ze zaplacené kupní ceny, byl vysloven jen obiter dictum bez bližšího odůvodnění a je ojedinělým vybočením z ustálené judikatury.

Brojí-li žalovaná proti správnosti výroku napadeného rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil výrok II rozsudku soudu prvního stupně přisuzující žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 8.833 Kč, které jí vznikly v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady ve smyslu § 598 obč. zák. (vypracování znaleckého posudku H. a zpráva K. o stavu topení), přehlíží, že napadenou částí potvrzujícího výroku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč a dovolání je tudíž v této části ve smyslu § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. objektivně nepřípustné. Obdobně je tomu i ve vztahu k části výroku I rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV o náhradě nákladů řízení státu ve výši 19.290,20 Kč; žalovaná jej napadá v části nákladů státu vynaložených na výslech znalkyně Ing. Horové (který nevyčísluje). Ani celková výše výrokem IV přiznaných nákladů zjevně nedosahuje stanovený limit; přípustnost dovolání je tudíž vyloučena.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).

I když výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba v tomto případě odůvodňovat (§ 243f odst. 3 o. s. ř.), sluší se poznamenat, že náklady, které případně vznikly žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání žalované, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť uvedené vyjádření nevystihuje důvod, pro který bylo dovolání odmítnuto.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 7. 2018

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru