Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 1099/2019Usnesení NS ze dne 28.01.2021

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.1099.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 1099/2019-148

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce P. D., bytem XY, zastoupeného JUDr. Josefem Pitnerem, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Krátká 143, proti žalovanému Z. B., bytem XY, zastoupenému Mgr. Liborem Rojarem, advokátem se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská 710, o zaplacení 91.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 9 C 326/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 13. 9. 2018, č. j. 58 Co 289/2017-107, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Uherském Hradišti (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 4. 2017, č. j. 9 C 326/2016-51, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 91.000,- Kč spolu s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Žalovaná částka představuje pohledávku žalobce z titulu smlouvy o půjčce poskytnuté žalobcem žalovanému.

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozsudkem ze dne 13. 9. 2018, č. j. 58 Co 289/2017-107, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a současně o náhradě nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, které nebyly dovolacím soudem dosud vyřešeny. Za tyto otázky považuje právní povahu důkazu výslechem účastníka dle § 131 o. s. ř. a okolnosti jeho provedení; výzvu a poučení účastníka řízení dle § 118a o. s. ř. učiněnou na základě nesprávného posouzení důkazního břemene; porušení povinnosti soudu dle § 157 odst. 2 o. s. ř. odůvodnit neprovedení navrhovaných důkazů, jestliže bylo při jednání zdůvodněno jejich neprovedení; charakter důkazních prostředků ve smyslu § 205a písm. c) o. s. ř.; a procesní úspěch žaloby pro zmatečnost ve vztahu k uložení povinnosti k úhradě nákladů řízení. Z odůvodnění dovolání přitom vyplývá, že prvními čtyřmi otázkami se žalovaný dovolává vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a poslední otázkou směřuje proti výroku o nákladech řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.).

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a zda je tedy dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Domáhá-li se žalovaný revize nákladových výroků, pomíjí, že od 30. 9. 2017, již není dovolání proti výroku o nákladech řízení objektivně přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].

Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že o věci rozhodl pouze na základě účastnické výpovědi žalobce, nesprávně posoudil důkazní břemeno žalovaného, neodůvodnil neprovedení navrhovaných důkazů a nedoplnil dokazování navrženým způsobem, nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného či procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž mu vytýká, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – je-li jimi řízení skutečně postiženo – přihlíží dovolací soud pouze v případě, jde-li o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).

Pro úplnost – mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání – nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 1. 2021

JUDr. Václav Duda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru