Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 1033/99Rozsudek NS ze dne 25.04.2001

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2001:33.CDO.1033.99.1

přidejte vlastní popisek

33 Cdo 1033/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobců A/ J. P. a B/ M. P., zastoupených advokátem proti žalované Č. p., a. s., okresní pobočce V. o 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 133/94, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. prosince 1997 č.j. 19 Co 139/97-28, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 1997 č.j. 19 Co 139/97-28 ve vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi druhou žalobkyní a žalovanou a rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 19. 6. 1996 č.j. 4 C 133/94-19 ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba druhé žalobkyně, a ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi druhou žalobkyní a žalovanou se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení, jinak se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 19. 6. 1996 č.j. 4 C 133/94-19 zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobcům 100.000,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při svém rozhodnutí vycházel ze zjištění, že druhá žalobkyně uzavřela dne 5. 4. 1986 s právní předchůdkyní žalované pojistnou smlouvu o sdruženém pojištění domácnosti, podle které se pojištění vztahuje i na odpovědnost příslušníků domácnosti za škody s výjimkou odpovědnosti za škody způsobené provozem motorových vozidel, pokud se na ně vztahuje zákonné pojištění odpovědnosti za škody. Plnění žalované z tohoto pojištění bylo při jedné pojistné události na věcech omezeno částkou 100.000,- Kč. První žalobce, manžel druhé žalobkyně a příslušník její domácnosti, zavinil dne 15. 2. 1993 dopravní nehodu, když při řízení vozidla A. R. , jehož je držitelem a bezpodílovým spoluvlastníkem, nepřizpůsobil rychlost jízdy stávajícím podmínkám a na vozidle T. V. S., které přepravoval na přívěsu , způsobil škodu ve výši 135.900,- Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že tento druh pojistné události není kryt sdruženým pojištěním domácnosti. Jedná se sice o škodu způsobenou provozem motorových vozidel, na niž se nevztahuje zákonné pojištění odpovědnosti za škody, avšak to neznamená, že by byla bez dalšího kryta sdruženým pojištěním domácnosti. Soud prvního stupně vycházel z ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 12/1983 Sb., o pojistných podmínkách pro pojištění odpovědnosti za škody, ve znění vyhlášky č. 337/1991 Sb. Dovodil, že vozidlo A. R. a tažené vozidlo tvoří jednu jízdní soupravu a náklad na ní je její součástí; nelze proto škodu způsobenou na nákladu naloženém na vlastním motorovém vozidle pojištěnce hodnotit jako škodu, způsobenou provozem motorových vozidel, i když se na ně nevztahuje zákonné pojištění odpovědnosti za škody.

K odvolání žalobců Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 12. 1997 č.j. 19 Co 139/97-28 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit druhé žalobkyni 100.000,- Kč s 3 % úrokem od 2. 5. 1994 do 14. 7. 1994 a s 16 % úrokem od 15. 7. 1994 do zaplacení a žalobu prvního žalobce zamítl. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a dovodil, že první žalobce nemůže požadovat plnění z pojistné smlouvy, kterou neuzavřel. Je však příslušníkem domácnosti druhé žalobkyně, která je ze smlouvy pojištěna. Podle názoru odvolacího soudu byla škoda na voze T. 613 způsobena provozem motorových vozidel (když automobil A. R. s přívěsem, na němž byl vůz T. 613 naložen, se ve smyslu § 2 vyhlášky č. 492/1991 Sb. považuje za jedno motorové vozidlo), avšak podle § 5 vyhlášky č. 492/1991 Sb., kterou se stanoví rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, se na škodu způsobenou na dopravované věci nevztahuje zákonné pojištění odpovědnosti za škody. Proto na tuto pojistnou událost se podle pojistných podmínek ve smlouvě vztahuje sjednané pojištění a nárok druhé žalobkyně na plnění vyplývající z uzavřené pojistné smlouvy je důvodný.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání z důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. Namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil obsah pojistné smlouvy o sdruženém pojištění domácnosti, neboť vyhláška č. 12/1983 Sb, o pojistných podmínkách pro pojištění odpovědnosti za škody, byla zrušena vyhláškou č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Podle § 18 této vyhlášky se pojištění sjednaná před 1. lednem 1993 řídí Všeobecnými pojistnými podmínkami Č. p., schválenými ministerstvem financí pod č.j. 103/45904/92 dne 23. 9. 1992, které v článku 3 odst. 1 písm. d/ stanoví, že se pojištění nevztahuje na odpovědnost pojištěného za škodu způsobenou provozem motorových vozidel. Sdružené pojištění domácnosti zahrnuje i pojištění odpovědnosti pojištěného a členů jeho domácnosti vyplývající z jejich obecné odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 420 obč. zák., nikoliv však z odpovědnosti člena domácnosti jako provozovatele a řidiče motorového vozidla. Protože v dané věci se jedná o odpovědnost podle ustanovení § 427 obč. zák., nebyla splněna základní podmínka pro krytí předmětné pojistné události. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem podle § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání proti zamítavému výroku rozsudku odvolacího soudu ve vztahu k prvnímu žalobci není přípustné, a že ve zbývající části je opodstatněné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. Dovolání je také přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Dovolání je dále přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§ 239 odst. 1 o. s. ř.). A konečně, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o. s. ř.).

46

V dané věci napadá žalovaná rozsudek odvolacího soudu i ve výroku, jímž byla žaloba prvního žalobce zamítnuta. I když odvolací soud formálně označil svůj výrok o zamítnutí žaloby prvního žalobce jako změnu rozsudku soudu prvního stupně, z porovnání obsahu rozhodnutí odvolacího soudu a rozhodnutí soudu prvního stupně je zřejmé, že ke změně výroku rozsudku soudu prvního stupně nedošlo, neboť oba soudy o nároku prvního žalobce rozhodly shodně. Z hlediska ustanovení §§ 238 a 239 o. s. ř. není dovolání proti tomuto výroku přípustné, navíc žalovaná není k podání dovolání proti tomuto výroku subjektivně legitimována. Dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, může totiž podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech. Zamítavým výrokem odvolacího soudu nebyla žalované žádná újma na jejích právech způsobena, naopak jím bylo vyhověno jejímu návrhu na zamítnutí žaloby, takže žalovaná ani nemůže mít zájem na zrušení rozhodnutí v tomto výroku.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované v tomto rozsahu odmítl podle § 243b odst. 4 věty první, a § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.

Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem je v dovolání spatřováno v tom, že odvolací soud nesprávně posoudil důvodnost nároku na plnění z pojistné smlouvy o sdruženém pojištění domácnosti. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo správně určenou právní normu nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V daném případě byla mezi M. P. a Č. s. p. dne 5. 4. 1986 uzavřena pojistná smlouva o sdruženém pojištění domácnosti, podle níž se sjednané pojištění vztahuje i na odpovědnost příslušníků domácnosti za škody s výjimkou odpovědnosti za škody vzniklé při výkonu práce v pracovním nebo obdobném poměru, odpovědnosti vyplývající z vlastnictví nemovitostí a s výjimkou odpovědnosti za škody způsobené provozem motorových vozidel, pokud se na ně vztahuje zákonné pojištění odpovědnosti za škody, jakož i za škody způsobené provozem letadel a motorových lodí. V pojistné smlouvě se zároveň uvádí, že pro toto pro pojištění platí ustanovení občanského zákoníku, vyhlášky č. 48/1964 Sb., o pojistných podmínkách pro pojištění majetku, a vyhlášky č. 50/1964 Sb., o pojistných podmínkách pro pojištění odpovědnosti za škody.

Pojistné podmínky jsou součástí pojistné smlouvy a pro pojištění odpovědnosti za škody byly v době vzniku předmětného právního vztahu stanoveny v tehdy platné vyhlášce č. 50/1964 Sb., která byla s účinností od 1. dubna 1983 zrušena a nahrazena vyhláškou č. 12/1983 Sb., o pojistných podmínkách pro pojištění odpovědnosti za škody. S účinností od 22. 4. 1993 byla vyhl. č. 12/1983 Sb. (ve znění vyhl. č. 337/1991 Sb.) zrušena ustanovením § 17 bod 4 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Podle ustanovení § 18 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. se pojištění sjednaná podle předpisů zrušovaných v § 17 bodech 3 a 4 před 1. lednem 1993 řídí příslušnými Všeobecnými pojistnými podmínkami Č. p., a. s., schválenými pod č.j. 103/45904/1992/I ministerstvem financí České republiky jako orgánem státního dozoru v pojišťovnictví podle § 788 odst. 2 občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Sjednaný rozsah pojištění se nemění. Podle § 18 odst. 2 této vyhlášky vznik právních vztahů uvedených v odstavci 1, jakož i závazky z nich vzniklé před 1. lednem 1993 se posuzují podle dosavadních předpisů.

V daném případě bylo pojištění odpovědnosti za škody v rámci sdruženého pojištění domácnosti sjednáno druhou žalobkyní v r. 1986, tedy před 1. lednem 1993, takže podle § 18 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. se toto pojištění řídí shora uvedenými Všeobecnými pojistnými podmínkami, s výjimkou stanovenou v ust. § 18 odst. 2. Ke škodné události, z níž je požadováno pojistné plnění, došlo dne 15. 2. 1993, kdy manžel druhé žalobkyně přepravoval auto T. 613 V. S., naložené na přívěsném vozidle zapojeném za automobilem A. R. Protože nárok na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou dne 15. 2. 1993, nevznikl před 1. 1. 1993, nelze jej posuzovat ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 vyhlášky č. 125/1993 Sb. podle dosavadních předpisů, tj. podle vyhl. č. 12/1983 Sb. ve znění vyhl. č. 337/1991 Sb., nýbrž ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. je v dané věci třeba aplikovat příslušná ustanovení Všeobecných pojistných podmínek Č. p. č.j. 103/45904/1992/I.

Protože odvolací soud žalobou uplatněný nárok na pojistné plnění neposuzoval podle Všeobecných pojistných podmínek, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci, a dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. je naplněn. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu ve výroku ve vztahu k druhé žalobkyni podle § 243b odst. 1 o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, který při právním posouzení věci postupoval podle vyhl. č. vyhl. č. 12/1983 Sb. ve znění vyhl. č. 337/1991 Sb., bylo v témže rozsahu zrušeno podle § 243b odst. 2 věty druhé o. s. ř. i rozhodnutí okresního soudu a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud o náhradě nákladů původního i dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. dubna 2001

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová

47

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru