Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 1030/2020Usnesení NS ze dne 30.04.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.1030.2020.1
Dotčené předpisy

§ 2 o. s. ř.

§ 6 o. s. ř.

§ 41a odst. 3 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 2084/20


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 1030/2020-212

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou v právní věci žalobce L. R., bytem XY, proti žalovaným: 1) GTS Czech s. r. o. se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 2845/43, identifikační číslo 28492170, 2)T-Mobile Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, identifikační číslo 64949681, o 40.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 154/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2018, č. j. 68 Co 376/2018-154, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. 9. 2018, č. j. 38 C 154/2014-147, zastavil podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, řízení o žalobě na zaplacení částky 40.000,- Kč, neboť žalobce – řádně vyzván usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. 6. 2018, č. j. 38 C 154/2014-134, k zaplacení soudního poplatku ze žaloby – poplatek nezaplatil, přestože byl upozorněn na důsledky z toho plynoucí.

Usnesením ze dne 12. 11. 2018, č. j. 68 Co 376/2018-154, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud připomněl, že o návrzích, jimiž žalobce žádal osvobození od soudních poplatků, soudy rozhodovaly opakovaně, naposledy Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 5. 2018, č. j. 68 Co 124/2018-131, kdy zrušil usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. 2. 2018, č. j. 38 C 154/2014-120, opakovaně nepřiznávající žalobci osvobození od soudních poplatků a nevyhovující jeho žádosti o ustanovení zástupce, a řízení o opakované žádosti žalobce zastavil. Připomněl závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1571/17, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4867/2015. Postup žalobce označil již za procení obstrukci, bránící řádnému postupu v řízení, představující zneužití procesních práv, které podle § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, a usnesení ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008). S odkazem na odbornou literaturu, má-li zneužití práva ze strany účastníka řízení podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu ve shodě s ustanovením § 41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nebude přihlížet

Žalobce podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, v němž opět požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 6. 2019, č. j. 68 Co 198/2019-190, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. 5. 2019, č. j. 38 C 154/2014-181, jímž byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a kterým mu nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku z dovolání.

Na usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. 9. 2019, č. j. 38 C 154/2014-193, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 12. 2019, č. j. 38 C 154/2014-207, vyzývající k úhradě soudního poplatku z dovolání reagoval žalobce podáním ze dne 9. 9. 2019, jímž požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů a přiznání osvobození od soudních poplatků.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

Dovolací soud přihlíží kdykoliv za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení (§ 243b ve spojení s § 103 o. s. ř.).

Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddílu C, vložky 145533, dovolací soud zjistil, že první žalovaná GTS Czech s. r. o. zanikla dne 2. 1. 2015 bez likvidace fúzí sloučením, přičemž došlo k přechodu jejího jmění na nástupnickou společnost „T-Mobile Czech Republic a. s., Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00 Praha 4, identifikační číslo 64949681,“ přičemž k tomuto dni byla společnost GTS Czech s. r. o. vymazána z obchodního rejstříku.

Jednou z podmínek řízení je i způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.). Z důvodu svého zániku první žalovaná způsobilost být účastníkem řízení zjevně postrádá. Jelikož zanikla již před podáním dovolání, ba dokonce před pravomocným skončením věci, nepřipadá v úvahu postup dovolacího soudu podle § 243b ve spojení s § 107 odst. 1 o. s. ř., který je namístě pouze v případech, když ke ztrátě způsobilosti účastníka dojde v průběhu dovolacího řízení.

Jelikož první žalovaná nebyla způsobilá být účastníkem řízení již při podání dovolání (zahájení dovolacího řízení), jedná se o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit a jenž je důvodem pro zastavení řízení (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1056/96, ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 346/96, uveřejněná v časopise Soudní judikatura č. 16, ročník 1998, pod číslem 111, a č. 6, ročník 1997, pod číslem 47). Nejvyšší soud proto vůči první žalované zastavil dovolací řízení podle § 243b ve spojení s § 104 odst. 1 věta první o. s. ř. (k tomu srovnej odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2667/2015, týchž účastníků).

Podle § 2 o. s. ř. soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.

Podle § 6 o. s. ř. postupuje soud v řízení předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.

Podle § 41a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží k úkonu účastníka, který není za řízení přípustný.

Z ustanovení § 241 o. s. ř. se podává, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy (odstavec 1). Odstavec 1 neplatí, a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání, b) je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a, anebo v § 21b, která má právnické vzdělání (odstavec 2). Odstavec 1 neplatí také tehdy, je-li dovolatelem obec, kterou zastupuje stát podle § 26a, jedná-li jménem státu za zastoupenou obec osoba uvedená v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání (odstavec 3). Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání (odstavec 4).

Dovolací soud se v projednávaném případě ztotožňuje s odvolacím soudem v tom, že opakované (obsahem totožné) žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů, které žalobce ryze podává vždy s každým svým procesním úkonem proti rozhodnutím, které soudy vydaly, nelze než pokládat za obstrukční. Žalobce záměrnými procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany; způsobuje bezdůvodné průtahy v soudním řízení a jeho postup tak nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu ve shodě s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nebude přihlížet [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 29 NSČR 81/2018, ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 29 NSČR 104/2017, ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, a Lavický, Petr. § 2 Předmět právní úpravy; zákaz zneužití. In: Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l)., Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer. 2016].

V situaci, kdy dovolací soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení – ač byl o následcích nečinnosti poučen (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. 9. 2019, č. j. 38 C 154/2014-193) – dovolací soud řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2018, č. j. 68 Co 376/2018-154, zastavil (§ 241b odst. 2, § 104 odst. 2 o. s. ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 4. 2020

JUDr. Václav Duda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru