Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

33 Cdo 1009/2019Rozsudek NS ze dne 24.06.2020

HeslaSmlouva
Zánik závazku
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.1009.2019.1
Dotčené předpisy

§ 5 odst. 14 předpisu č. 96/1993 Sb. ve znění do 31.12.2013

§ 578 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

33 Cdo 1009/2019-302

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Z. V., bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Schimmerem, advokátem se sídlem Praha, Thámova 84/23, proti žalované Modré pyramidě stavební spořitelně, a. s., se sídlem Praha 2, Bělehradská 222/128, identifikační číslo osoby 60192852, zastoupené JUDr. Luďkem Chvostou, advokátem se sídlem Praha 1, Na příkopě 854/14, o splnění smluvní povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 335/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2018, č. j. 58 Co 247/2017-227, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2018, č. j. 58 Co 247/2017-227, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 1. 2017, č. j. 18 C 335/2015-124, a doplňující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 3. 2018, č. j. 18 C 335/2015-187, se ruší a věc se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 30. 1. 2017, č. j. 18 C 335/2015-124, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 13. 3. 2018, č. j. 18 C 335/2015-187, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal převedení zůstatku žalobcova účtu stavebního spoření, který je v současnosti zřejmě na technickém účtu žalované a ke dni podání žaloby činí 4 440 397,62 Kč, a jeho dalšího vedení na spořicím účtu žalobce dle podmínek smlouvy o stavebním spoření č. 1959507301, a uložení povinnosti poskytnout informace nutné k ukládání dalších prostředků na spořicí účet žalobce a přijímat od něj platby a tyto připisovat na jeho účet; zároveň rozhodl o nákladech řízení.

Rozsudkem ze dne 13. 9. 2018, č. j. 58 Co 247/2017-227, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalobce zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení.

Po právní stránce odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že doba trvání smluvního vztahu založeného smlouvou o stavebním spoření byla od jeho počátku časově omezena dobou trvání sjednaného účelu spočívajícího ve spoření finančních prostředků do výše sjednané cílové částky, po jehož dosažení smluvní vztah zanikl podle § 578 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Zvýšení dříve sjednané cílové částky by bylo možné dle čl. 9 odst. 1 všeobecných obchodních podmínek (dále jen „VOP“) sjednat na základě písemné žádosti účastníka, na kterou by spořitelna přistoupila. Žalovaná však dopisem ze dne 15. 5. 2015 oznámila žalobci, že s dalším navýšením cílové částky nesouhlasí, takže došlo k dosažení účelu smlouvy dle § 603 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Odvolací soud uzavřel, že k datu, kdy zůstatek na účtu žalobce dosáhl posledně stanovené výše cílové částky, smlouva zanikla.

V dovolání, kterým rozhodnutí odvolacího soudu napadl, žalobce namítá, že otázka trvání smlouvy o stavebním spoření, obsahující automatické zvyšování cílové částky, nebyla dosud v judikatuře dovolacího soudu řešena, a „pokud se i na takový případ vztahuje závěr, že je uzavřena na dobu určitou, měla by být řešena jinak“. Obsahově dovolatel namítá, že ze zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění zákona č. 83/1995 Sb. (dále jen „zákon č. 96/1993 Sb.“), tj. v době rozhodné pro posouzení nároků ze smlouvy o stavebním spoření z 29. 12. 1998, nelze dovodit zánik smlouvy naspořením sjednané cílové částky, takže pro posouzení zániku právního vztahu ze smlouvy o stavebním spoření jsou rozhodující ujednání smluvních stran včetně všeobecných obchodních podmínek. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání zcela ztotožnila s právním posouzením věci, k němuž dospěl odvolací soud. Dovolání považuje jak za nepřípustné, tak i za nedůvodné, proto navrhla jeho odmítnutí, případně zamítnutí.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).

Podle § 237 o. s. ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).

Rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení právní otázky trvání právního vztahu ze smlouvy o stavebním spoření obsahující automatické zvyšování cílové částky, která v době podání dovolání v této věci nebyla vyřešena a kterou odvolací soud posoudil v rozporu s nyní již ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu; dovolání je tudíž podle § 237 o. s. ř. přípustné.

Podle ustanovení § 3028 odst. 3, věty první, o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Protože smlouva o stavebním spoření z 29. 12. 1998 založila závazkový právní vztah účastníků před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., je rozhodující úprava účinná do 31. 12. 2013.

Zákon č. 96/1993 Sb. charakterizuje institut stavebního spoření cílem (účelem); účastníci po určitou dobu spoří, aby poté obdrželi při splnění dohodnutých podmínek úvěr nebo výplatu naspořené peněžní částky s příslušenstvím a státní podporou. Na dočasnost smluvního vztahu založeného smlouvou o stavebním spoření však nelze usuzovat z vymezení cíle spoření; to ostatně vyplývá z ustanovení § 5 odst. 14 zákona č. 96/1993 Sb., který, není-li v individuálním případě sjednáno jinak, konec doby spoření, tj. zánik právního vztahu smlouvou založeného, spojuje nikoliv s naspořením sjednané cílové částky, ale s poskytnutím úvěru nebo vyplacením uspořené částky, státní podpory a úroků z nich, nebo zánikem právnické osoby jako účastníka.

Způsoby, jimiž zaniknou subjektivní práva a povinnosti tvořící obsah právního vztahu ze smlouvy o stavebním spoření, vyplývají ze smluvních ujednání a ze všeobecných obchodních podmínek. Pro odpověď na otázku, zda zánik nastává okamžikem, kdy účastník spořením dosáhl cílovou částku, tj. uplynutím doby ve smyslu § 578 obč. zák., je rozhodující výklad příslušných ustanovení VOP (§ 35 odst. 2 obč. zák.).

Podle čl. 1 odst. 2 a čl. 2 odst. 1, 2 VOP je cílová částka, kterou bude mít účastník po určité době k dispozici, podstatnou složkou právního úkonu; tvoří ji vklady účastníka, připsaná státní podpora a připsané úroky z vkladů a ze státní podpory (tzv. zůstatek na účtu), a úvěr ze stavebního spoření ve výši rozdílu mezi cílovou částkou a zůstatkem na účtu. Začátek a konec doby spoření stanovují VOP ve shodě s tím, co vyplývá z § 5 odst. 14 zákona č. 96/1993 Sb. [„…začíná dnem uzavření smlouvy a končí vyplacením vkladů účastníka, státní podpory a úroků z nich nebo poskytnutím úvěru (tj. dnem uzavření úvěrové smlouvy) nebo zánikem právnické osoby jako účastníka“]. Čl. 9 VOP (zařazen v oddílu IV. „Změna smlouvy o stavebním spoření“) „Zvýšení a snížení cílové částky, změna varianty“ rozlišuje ve vztahu ke zvýšení cílové částky, kterou má vždy za změnu smlouvy o stavebním spoření, dva případy: (i) zvýšení dohodou smluvních stran při splnění předpokladů pro přidělení cílové částky (srov. čl. 12 VOP) a (ii) zvýšení tzv. přespořením, což je stav (obecně deklarovaný jako nepřípustný), kdy zůstatek na účtu převyšuje sjednanou cílovou částku, a to nejen v důsledku připsání úroků nebo státní podpory, ale i přijetím plateb od účastníka na účet stavebního spoření. Aniž by se vyžadoval (dodatečný) souhlas stavební spořitelny, platí, že novou cílovou částkou se stává zůstatek peněžních prostředků na účtu s tím, že 1 % z rozdílu mezi původní cílovou částkou a zůstatkem náleží stavební spořitelně (srov. čl. 5 odst. 2 a čl. 9 odst. 1 VOP). Stavební spořitelna má právo vypovědět smlouvu jen tehdy, vyjádří-li účastník nesouhlas se zúčtováním 1 % z rozdílu mezi původní cílovou částkou a zůstatkem.

V daném případě tedy platí, že ujednání o „automatickém“ navyšování cílové částky pokračujícím spořením žalobce a přijímáním plateb žalovanou na účet stavebního spoření, jež nepopírá účel smlouvy o stavebním spoření, vylučuje úvahu o omezení trvání právního vztahu založeného smlouvou o stavebním spoření ve smyslu § 578 obč. zák. (srov. též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2367/2018, ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2986/2018, ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2013/2018, nebo ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3903/2019). Lze uzavřít, že odvolací soud posoudil uvedenou otázku hmotného práva, pro kterou bylo dovolání shledáno přípustným, v rozporu s tím, co je uvedeno výše.

Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. tak byl naplněn. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.).

Jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i tato rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 6. 2020

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru