Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Odo 804/2004Usnesení NS ze dne 25.10.2004

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.804.2004.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

32 Odo 804/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Jiřího Macka ve věci žalobce J. K., proti žalovanému J. E., o zaplacení částky 15 172,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Cm 242/2003, o odvolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. července 2003 č. j. Ncp 1061/2003-8, takto:

Řízení o odvolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. července 2003 č. j. Ncp 1061/2003-8 se zastavuje.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. července 2003 č. j. Ncp 1061/2003-8 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Cm 242/2003 je příslušný okresní soud a že věc bude po právní moci tohoto usnesení postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku. Současně poučil účastníky, že proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

Na doručení tohoto usnesení reagoval žalobce podáním z 1. 9. 2003 označeném jako odvolání proti shora označenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále jen „vrchní soud“).

V posuzované věci rozhodoval vrchní soud o věcné příslušnosti soudu postupem podle § 104a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když řízení bylo zahájeno u Krajského soudu v Ostravě. Podle § 104a odst. 2 o. s. ř. má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popř. soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednávání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.

Usnesení vrchního soudu nebo Nejvyššího soudu je přitom konečné (nelze proti němu podat odvolání, dovolání ani žalobu na obnovu řízení nebo žalobu pro zmatečnost) a závazné ve výroku o určení, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni; znamená to mimo jiné, že v dalším řízení (včetně řízení odvolacího nebo dovolacího ) nemůže být otázka věcné příslušnosti znovu důvodně nastolena.

Žalobce své podání proti předmětnému rozhodnutí vrchního soudu označil jako odvolání. Podle § 201 o. s. ř. je odvolání opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou soudy odvolacími v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (§ 10 o. s. ř.). Naproti tomu (pravomocné) rozhodnutí odvolacího soudu lze, pokud to zákon připouští, napadnout dovoláním (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§ 10a o. s. ř.). Rozhodnutí vrchního soudu vydané podle § 104a o. s. ř. je však rozhodnutím konečným a nelze proti němu, jak výše uvedeno, podat žádný opravný prostředek, přičemž vrchní soud současně nemá při uvedeném rozhodování postavení soudu odvolacího ve smyslu § 236 odst. 1 o. s. ř.; v důsledku toho není dána ani funkční příslušnost Nejvyššího soudu k projednání odvolání proti tomuto rozhodnutí vrchního soudu. Občanský soudní řád přitom pro takovou situaci neupravuje funkční příslušnost ani jiného než Nejvyššího soudu, schází tak základní podmínka řízení ve smyslu § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a proto pokud je „odvolání“ proti rozhodnutí vrchního soudu (byť v rozporu s procesními předpisy) podáno, je třeba řízení o něm podle § 243c odst. 1 ve spojení s 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.

Jestliže není upravena funkční příslušnost k projednání odvolání proti rozhodnutí vrchního soudu vydaného podle § 104a o. s. ř., zůstává logicky otevřenou otázka, který soud je o zastavení „odvolacího“ řízení povolán rozhodnout. Nejvyššímu soudu svědčí okolnost, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů a současně, že je orgánem, který je příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů. Ke stejnému názoru v obdobné věci dospěl Nejvyšší soud už v usnesení ze dne 31. května 2001 sp. zn. 20 Cdo 1535/99, publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 7/2001, a nemá důvod jej měnit ani v této věci.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25 . října 2004

JUDr. Zdeněk Des,v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru