Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Odo 732/2003Usnesení NS ze dne 09.03.2004

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.732.2003.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

32 Odo 732/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobkyně V. C. I. L., zastoupené, advokátem, proti žalované Mgr. M. B., zastoupené, advokátem, o 9.464,26 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 24/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2003, č.j. 19 Co 79/2003-106, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 7. listopadu 2002, č.j. 16 C 24/2000-88, ve výroku o věci samé, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 9.464,26 Kč (první věta výroku) a změnil ho ve výši nákladů řízení přiznaných před soudem prvního stupně (druhá věta výroku). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí věta výroku).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a důvodnost o ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Ačkoli prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu odvolacímu soudu vytkla, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, žádnou konkrétní vadu řízení nespecifikovala. Podle názoru dovolatelky, jejíž výhrady směřovaly zejména do konkrétních skutkových zjištění odvolacího soudu, se tento soud dostatečně nevypořádal s jí předloženými důkazy. Navrhla, aby dovolací soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil.

Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm c) o. s. ř.].

Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, v níž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 9.464,26 Kč. Jedná se tedy ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné.

Rovněž dovolání směřující do výroků rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalovaná z procesního hlediska zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 9. března 2004

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru