Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Odo 726/2003Rozsudek NS ze dne 29.03.2004

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.726.2003.1
Dotčené předpisy

§ 20 písm. f) předpisu č. 40/1964 Sb.


přidejte vlastní popisek

32 Odo 726/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce A.-I. a V. J. P. K. ČR, o. s., zastoupeného, advokátem, proti žalované Č. k. u., zastoupené, advokátem, o uložení povinnosti svolat valnou hromadu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 26 C 90/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2002 č. j. 17 Co 171/2002 - 44, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce, jako sdružení založené podle zákona č. 83/1990 Sb., jež je členem žalovaného, se podanou žalobou domáhal toho, aby soud uložil žalovanému (sdružení právnických osob podle § 20f obč. zák.) povinnost svolat valnou hromadu na určený den a pro případ, že by žalovaný neměl orgán, který by tak mohl učinit, aby soud svým rozsudkem svolal valnou hromadu na určený termín sám. Žalobce uvedl, že žalovaný byl založen na ustanovující členské schůzi dne 1. 4. 1995, přičemž jeho stanovy nabyly účinnosti dne 20. 11. 1995. Svolaná první valná hromada na den 16. 2. 1997 nebyla usnášeníschopná, rovněž na shromáždění delegátů, které se konalo dne 20. 2. 1999, hlasoval náhodný soubor osob v rozporu se stanovami, neboť žalovaný vydal pro hlasování více hlasovacích lístků, než měl členů, a podle stanov žalovaného však všichni členové mají stejná práva a povinnosti. Usnesení této valné hromady je proto neplatné pro rozpor se zákonem (§ 20h obč. zák.) a orgány žalovaného, které svoji legitimitu odvozují od této valné hromady, nejsou řádně ustanovenými orgány žalovaného. Žalovaný, který je povinen podle stanov (čl. 5.4) svolat každé dva roky valnou hromadu, od svého založení řádnou valnou hromadu, na které by hlasovali členové podle zásady stejných práv a povinností, nesvolal a osobám, které byly zakladatelskou schůzí zvoleni do funkce představenstva, již pravděpodobně mandát vypršel. Žalovaný tak není schopen řádně vykonávat svou činnost, zejména kynologii.

Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 8. ledna 2002 č. j. 26 C 90/2001 - 25 zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen svolat valnou hromadu na třicátý den po právní moci rozsudku na 9.30 hod. do svého sídla, a aby byl povinen vydat každému svému členu pro hlasování na valné hromadě po jednom hlasovacím lístku, a aby programem valné hromady byla volba předsednictva žalovaného, dozorčí rady žalovaného a určení klíče pro zastoupení na další valné hromadě. Dále zamítl žalobu, že se svolává valná hromada žalovaného na třicátý den po právní moci rozsudku do sídla žalovaného v 9.30hod. s programem valné hromady volby předsednictva, volby dozorčí rady s tím, že každý člen žalovaného má na této valné hromadě jeden hlas. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí valné hromady žalovaného a ani z právní úpravy zájmového sdružení právnických osob a ze stanov žalovaného, ani z jiného předpisu hmotného práva nevyplývá oprávnění soudu rozhodovat o povinnosti žalovaného svolat valnou hromadu, případně ji sám svolávat.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. června 2002 č. j. 17 Co 171/2002 - 44 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud, shodně jako před ním soud prvního stupně, vycházel ze zjištění, že žalovaný je sdružením právnických osob založeným ve smyslu § 20 písm. f) a násl., je právnickou osobou, jejíž právní poměry se řídí pouze stanovami, neboť tento druh sdružení žádnou podrobnější zákonnou úpravu nemá. Článkem 20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je občanům zaručeno právo na sdružování a podle odst. 4 čl. 20 Listiny jsou sdružení odděleny od státu, tento princip tak zaručuje sdružení plnou autonomii, pokud jde o zásahy státu, tedy i soudní pravomoci, do vnitřních záležitostí sdružení. To je i výslovně uvedeno v § 2 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, který dává právo státním orgánům do postavení a činnosti společnosti zasahovat pouze v mezích zákona. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že právo člena sdružení na soudní ochranu musí být založeno zákonem a bez takového zmocnění nemůže soud do vnitřních záležitostí právních uskupení zasahovat. Pro sdružení založená podle § 20f obč. zák. není zmocnění k soudnímu zásahu do vnitřního života sdružení í zakotveno ani v občanském zákoníku ani v jiném zákoně či ve stanovách sdružení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání s tím, že jeho přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka právních vztahů členů zájmových sdružení právnických osob z hlediska jejich soudní ochrany. Dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně použil odkaz na čl. 20 Listiny, který je zařazen do oddílu druhého nazvaného Politická práva; Zájmové sdružení právnických osob nezaložili občané, ale právnické osoby a zákonu č. 83/90 Sb. podléhají tito zakladatelé, nikoli sdružení samo. V daném případě tedy nejde o ochranu politických práv, ale o ochranu práv ve vztazích upravených občanským zákoníkem. Práva a povinnosti mezi účastníky řízení jsou upraveny stanovami žalovaného, tedy ve smlouvě sui generis. Žalobce se domáhá splnění povinnosti z této občanskoprávní smlouvy. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem, řádně zastoupeným advokátem (srov. § 241 o. s. ř.), a bylo namístě v prvé řadě posoudit jeho přípustnost.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.

Podle § 237 odst.3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dále je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec, nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních, a to jak procesně, tak hmotněprávních; jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají.

Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky zda člen zájmového sdružení právnických osob (§ 20 písm. f/ a násl. obč. zák.) má právo na soudní ochranu proti nezákonnému nebo stanovám odporujícímu rozhodnutí, resp. zda může soud rozhodovat o svolání valné hromady.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Dovolací soud se plně ztotožňuje s závěrem a podrobným zdůvodněním odvolacího soudu, na které odkazuje. Odvolací soud správně vyšel z pojmového znaku spolků, tj. odloučenosti od státu. Mezi spolky se řadí i sdružení právnických osob založené ve smyslu § 20 písm. f) a násl. obč. zák. Odloučenost od státu je ústavně zaručena a promítá se zejména v tom, že stát vznik spolků jako právnických osob svým rozhodnutím, vyplývajícím ze správního nebo soudního uvážení, nepovoluje. Pouze je administrativně registruje. To se týká i zániku spolků. Dále se tato odluka od státu promítá v tom, že stát nijak nezasahuje do vnitřních poměrů spolků, což znamená, že ani členové spolku nemohou soudně vymáhat svolání valné hromady tohoto spolku s tvrzením, že se dovolávají ochrany svých práv. Tento zmíněný ústavní princip nelze porušit názorem dovolatele, že porušení povinnosti orgánů sdružení určené stanovami je porušením smlouvy, jejíž splnění je soudně vymahatelné. Taková právní ochrana člena a jeho členství ve spolcích není zákonem upravena. Existuje pouze zvláštní právní ochrana, která se týká pouze některých spolků, resp. členství v nich (např. § 15 zák. č. 83/1990 Sb.). Možnost člena spolku domáhat se nahrazení chybějícího projevu vůle spolku, směřujícího ke svolání valné hromady, není upravena ani v ustanoveních § 20f a násl obč. zák. o sdruženích právnických osob. Soudy obou stupňů proto dospěly ke správnému závěru, že žalobu je třeba zamítnout pro nedostatek zmocnění soudu k rozhodnutí o uložení povinnosti žalovanému svolat valnou hromadu, resp. rozhodnout o svolání valné hromady.

Lze uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem je správné a dovolací důvod uplatněný žalobcem není tedy v projednávané věci dán. Nejvyšší soud České republiky proto, aniž ve věci nařizoval jednání, dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 věty první zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 6, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. března 2004

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru