Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Odo 416/2004Usnesení NS ze dne 26.01.2005

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.416.2004.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 243a odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

32 Odo 416/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce M. R., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému J. K., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení 284 226, 15 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 74/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2003, č. j. 6 Cmo 232/2002 - 50, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. ledna 2002, č. j. 48 Cm 74/2001 - 27 zamítl žalobu na zaplacení 284 226,15 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. února 2003, č. j. 6 Cmo 232/2002 – 50, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že na základě kupních smluv žalobce jako prodávající splnil svoji povinnost dodat zboží žalovanému jako kupujícímu, čímž mu vzniklo právo požadovat zaplacení kupní ceny. Ztotožnil se i s právním posouzením soudu prvního stupně, že právo žalobce na zaplacení kupní ceny bylo promlčeno. Právo na zaplacení kupní ceny zboží z jednotlivých dodávek mohl žalobce uplatit u soudu samostatně, avšak nejpozději v promlčecí lhůtě stanovené v § 397 obch. zák., tj. ve lhůtě čtyř let. S ohledem na dobu plnění, tj. červen 1996 až prosinec 1996, toto právo mohl uplatnit nejpozději do konce roku 2000. Žaloba však byla podána až dne 21. 3. 2001. Soud posuzoval uplynutí promlčecí doby i ve vazbě na ustanovení § 407 odst. 3 obch. zák. v souvislosti se zaplacením částky 200 000 Kč v červenci roku 2001 žalovaným a dospěl k závěru, že i kdyby se prokázalo, že předmětná částka byla placena na předmětný závazek, jednalo se již o promlčený nárok a nemohlo by tak dojít k přetržení promlčeci lhůty a ke běhu nové promlčecí lhůty. K takovému novému běhu promlčecí lhůty by došlo pouze v případě písemného uznání závazku.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, namítaje, že soudy obou stupňů podle jeho názoru měli místo § 407 odst. 1 obch. zák. a požadavku písemného uznání závazku aplikovat § 407 odst. 3 obch. zák. Částečné plnění žalovaného v létě 2001 na dluh, který byl předmětem řízení, mělo podle dovolatele za následek ve smyslu tohoto ustanovení přetržení promlčecí doby a běh nové promlčecí doby. Proto navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem, není však v dané věci přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen ve věci samé v zamítavém výroku rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo v posuzovaném případě, kdy se jednalo o prvý rozsudek soudu prvního stupně), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dále je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec, nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních, a to jak procesně, tak hmotněprávních; jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit je tak zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jeho prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení.

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.

Napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud neřeší právní otázku promlčení práva na zaplacení kupní ceny v rozporu s hmotným právem.a nejsou zde splněny ani další podmínky stanovené v § 237 odst. 3 o. s. ř. tj. řešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Odvolacímu soudu i soudu prvního stupně nelze vytknout nesprávné posouzení, pokud dovodily, že uznání promlčeného závazku je možné pouze písemnou formou a částečné plnění není uznáním závazku, pokud je předmětné právo v době plnění již promlčeno (§ 407 obch. zák.).

Protože ani přípustnost dovolání proti rozsudečným výrokům, jimiž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, jakož i před soudem odvolacím, nelze dovodit ze žádného ustanovení občanského soudního řádu, je nepochybné, že dovolání žalobce směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto takové dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243a odst. 1 věta první, § 243b odst. 5 o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. ledna 2005

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru