Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Odo 394/2006Usnesení NS ze dne 28.02.2007

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.394.2006.1

přidejte vlastní popisek

32 Odo 394/2006

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Č. p. a.s., proti žalovanému J. Š., zastoupenému advokátem o zaplacení částky 262 400 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 182/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2005 č. j. 55 Co 62/2005-223, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 14. září 2004 č. j. 15 C 182/98-199 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s 26% úrokem z prodlení od 20. 6. 1997 do zaplacení, žalobu co do částky 212 400 Kč s 26% úrokem z prodlení od 20. 6. 1997 do zaplacení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. dubna 2005 č. j. 55 Co 62/2005-223 odmítl odvolání žalobkyně a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, kterým bylo žalobě vyhověno, a ve výrocích III, IV aVo nákladech řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítl, že odvolací soud v rozporu se závěry svého předchozího rozhodnutí potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, přestože nebylo objasněno, na základě jaké skutečnosti žalobkyně poskytla pojistné plnění osobě, která nebyla vlastníkem věci (hydraulických tabulových nůžek) poškozené při přepravě jejím pádem z vozidla na silnici, dále nezjistil, jaká byla skutečná výše škody s přihlédnutím k závěrům znaleckého posudku, jaká škoda byla způsobena nevhodným skladováním a demontáží některých částí nůžek před jejich oceněním, nevypořádal se s existencí dvou účetních dokladů ke kupní smlouvě o prodeji předmětných nůžek, které se liší tím, že v jednom dokladu je sazba DPH a v druhém nikoliv, ani s tím, v jakém rozsahu se pracovníci žalobkyně podíleli na tom, že bylo vyplaceno podstatně vyšší pojistné, než jaká byla skutečná výše škody. Dovolatel navrhl, aby byly rozsudky odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání v dané věci není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. l o. s. ř.).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ]. Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání však není podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč.

V dané věci napadá žalovaný rozsudek odvolacího soudu v části výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím. Předmětem řízení byl nárok z odpovědnosti dopravce za škodu na přepravované zásilce vyplývající z § 622 obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“), který v důsledku zákonné cese podle v § 813 odst. 1 občanského zákoníku přešel na žalobkyni jako pojistitele, přičemž je s přihlédnutím ke všem okolnostem zřejmé, že se jejich vztah týká jejich podnikatelské činnosti; závazkový vztah má proto podle § 261 odst. 1 ObchZ obchodní charakter a spor mezi těmito stranami je z hlediska procesního, tedy i z hlediska § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., věcí obchodní. Vzhledem k tomu, že se jedná o peněžité plnění, jehož výše nedosahuje zákonné hranice stanovené pro obchodní věci, není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobkyni žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 28. února 2007

JUDr. Zdeněk Des, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru