Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Odo 287/2004Usnesení NS ze dne 30.08.2004

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.287.2004.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

32 Odo 287/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně A. s. r. o., zastoupené, advokátem, proti žalovanému Ing. J. P., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 150 000 Kč oproti vrácení plnění, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 806/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. listopadu 2003 č. j. 27 Co 115/2003 - 108, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 15. listopadu 2002 č. j. 5 C 806/2000 - 77 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 150 000 Kč s 9% úrokem z prodlení od 5. 3. 2000 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 5 % z částky 150 000 Kč od 5. 3. 2000 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost vrátit žalovanému plnění přijaté ze zrušené smlouvy, tj. 4 kusy oken vyrobených žalovaným (výrok III); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV. a V.).

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. listopadu 2003 č. j. 27 Co 115/2003 - 108 změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výrok I. a III. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 150 000 Kč s 9 % úrokem z prodlení od 5. 3. 2000 do zaplacení oproti splnění povinnosti žalobkyně vrátit žalovanému truhlářský výrobek č. 5/T - 1 kus okno pevné o rozměrech 1.820 mm x 2.240 mm, truhlářský výrobek č. 9/T - 1 kus okno pevné o rozměrech 2.145 mm x 2.320 mm a truhlářský výrobek č. 11/T - 2 kusy okno pevné o rozměrech 1.820 mm x 2.320 mm, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích č. IV a V., kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že v posuzovaném případě žalobkyně odstoupila od smlouvy o dílo ve smyslu § 436 odst. 1 písm. b) o. s. ř., protože žalovaný neodstranil vady díla ve stanovené lhůtě. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni ve smyslu § 351 odst. 1 obch. zák. částku ve výši 150 000 Kč, kterou obdržel od žalobkyně jako zálohu na cenu díla oproti vrácení 4 kusů oken, které žalobkyně obdržela na základě smlouvy o dílo od žalovaného.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatele nebyly prokázány vady díla ,tj. že si žalobkyně vymínila určité vlastnosti díla - v průběhu řízení nebyla řádně objasněna specifikace předmětu díla, a tudíž zde nebyl prokázán důvod pro odstoupení od smlouvy. Navíc žalovaný považuje odstoupení od smlouvy za neplatné z důvodu neurčitosti, neboť zde není uvedeno, které truhláské výrobky měly být vyrobeny v rozporu s projektovou dokumentací a jaké rozměry měl žalovaný dodržet. Podle dovolatele provedení truhlářských výrobků plně odpovídá předmětným technickým normám.Dovolatel proto požaduje, aby Nejvyšší soud České republiky a zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.

Dovolání není v dané věci přípustné.

Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (v posuzovaném případě odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil pouze v textové části tak, že spojil I. a II. výrok rozsudku soudu prvního stupně do jednoho výroku a uvedl přesnou specifikaci plnění žalovaného ze zrušené smlouvy), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která odvolacími soudy nebo dovolacím soudem je rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.

Nesprávným právním posouzením věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívá, jinými slovy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.

Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.

Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud České republiky neshledává, neboť otázku, zda odstoupení od smlouvy je určité a zda dílo má vady, řešil odvolací soud v souladu s hmotným právem - § 349 odst. 1, § 560 odst. 1, § 564 a 436 odst. 1 písm. b) obch. zák. A vzhledem k tomu, že právní otázka řešená v dovoláním napadeném rozsudku odvolacího soudu nemá potřebný judikatorní přesah (právní závěr o určitosti odstoupení, tj. pro jaké vady díla žalobkyně od smlouvy odstoupila, především existence vad díla je vždy výsledkem právního posouzení konkrétních skutkových zjištění) není dovolání žalovaného ani z jiných důvodů podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného, aniž nařizoval jednání (§ 3243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl /§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř./.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

V Brně 30. srpna 2004

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru