Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Odo 1156/2003Usnesení NS ze dne 29.09.2004

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.1156.2003.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 799/04


přidejte vlastní popisek

32 Odo 1156/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobců a) M. Z., b) A. Z., zastoupených, advokátem, proti žalované C. T., s. r. o., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 190.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 18 C 5/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 3. června 2003 č. j. 40 C 372/2003 - 82, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.075,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám, advokáta.

Odůvodnění:

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. října 2002 č. j. 18 C 5/2002 - 60 uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 190 000 Kč a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 3. června 2003 č. j. 40 Co 372/2003 - 82 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že v posuzovaném případě účastníci uzavřeli dne 18. dubna 2001 smlouvu o budoucí kupní smlouvě nemovitostí - objektu bydlení č. p. 96 se zastavěnou plochou p. č. 437 a zahradou p. č. 436 v k. ú. S., okres O., jak jsou zapsány na LV č. 577 u Katastrálního úřadu v O., ve smyslu § 50a obč. zák. Kupní smlouvu se účastníci zavázali uzavřít nejpozději do 18. června 2001. Kupní cena ve výši 1 900 000 Kč měla být budoucím kupujícím (žalovanou) zaplacena budoucím prodávajícím (žalobcům) ve lhůtě nejpozději do 18. června 2001 tak, že částka 900 000 Kč bude uhrazena na účet ..B, a. s. P. a bude určena pro výmaz zástavního práva, doplatek ve výši 1,000.000,- Kč bude uhrazen na účet budoucích prodávajících. Pro případ, že budoucí kupující nezaplatí dohodnutou kupní cenu v dohodnutém termínu, si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 190 000 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, že žalovaná před uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí věděla, že předmětem budoucího prodeje je nemovitost s tzv. černou stavbou bez stavebního povolení a žalovaná neprokázala, že po žalobcích požadovala získání stavebního povolení. V řízení tak nebylo prokázáno, že se změnily okolnosti do té míry, že nelze na žalované spravedlivě požadovat, aby byla smlouva uzavřena; soudy obou stupňů dospěly k právnímu závěru, že nedošlo k zániku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí ve smyslu § 50a odst. 3 obč. zák. Vzhledem k tomu, že žalovaná kupní cenu nezaplatila, potvrdil odvolací soud jako správný i právní závěr soudu prvního stupně, že žalobci mají právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 190 000 Kč podle § 544 obč. zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatelky závazek uzavřít kupní smlouvu zanikl ve smyslu § 50a odst. 3 obč. zák., neboť žalobci ji při uzavírání smlouvy o smlouvě budoucí neinformovali o rozestavěné stavbě ve dvoře bez stavebního povolení.Teprve na základě upozornění znalce na tuto skutečnost žalovaná požadovala po žalobcích předání či zajištění stavebního povolení, což žalobci neučinili. Dovolatelka dále namítá, že v daném případě není možné hradit kupní cenu před uzavřením kupní smlouvy. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že nemůže být placena kupní cena dříve než je uzavřena kupní smlouva, pokud se tak účastníci ve smlouvě o smlouvě budoucí výslovně nedohodli. V posuzovaném případě se však účastníci na placení zálohy na kupní cenu před uzavřením kupní smlouvy nedohodli. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že rozhodnutí odvolacího soudu nepovažují za zásadně právně významné. Soudy obou stupňů naprosto jednoznačně dovodily, že v projednávaném případě vzniklo žalobcům právo na zaplacení smluvní pokuty. Navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto, protože není přípustné.

Dovolání není v dané věci přípustné.

Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která odvolacími soudy nebo dovolacím soudem je rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.

Nesprávným právním posouzením věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívá, jinými slovy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.

Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.

Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud České republiky neshledává, neboť otázku, zda žalovaná byla povinna zaplatit kupní cenu před uzavřením kupní smlouvy řešil odvolací soud v souladu s hmotným právem - § 498 obč. zák., pokud dovodil, že účastníci si ve smlouvě o smlouvě budoucí dohodli splatnost kupní ceny předem (zálohu), když splatnost kupní ceny nevázali na uzavření kupní smlouvy, ale na termín nejpozději do 18. června 2001. A vzhledem k tomu, že právní otázka řešená v dovoláním napadeném rozsudku odvolacího soudu nemá potřebný judikatorní přesah (právní závěr o sjednání splatnosti kupní ceny ve smlouvě je vždy výsledkem právního posouzení konkrétních skutkových zjištění) není dovolání žalované ani z jiných důvodů podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.

Dále žalovaná v dovolání napadá nesprávnost právního posouzení zániku závazku ve smyslu § 50a odst. 3 obč. zák., její výtka je však založena na kritice správnosti skutkového zjištění, že žalovaná v době uzavření smlouvy o smlouvě budoucí nevěděla o existenci rozestavěné stavby bez stavebního povolení. Dovolatelka tak přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. ( prostřednictvím kterého lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Jestliže tedy v souzené věci dovolatelka napadla právní závěr odvolacího soudu (a shodně i soudu prvního stupně) o tom, že nedošlo k zániku závazku účastníků uzavřít kupní smlouvu do dne 18. června 2001 ve smyslu § 50a odst. 3 obč. zák., neboť žalovaná neunesla důkazní břemeno o tom, že se změnily okolnosti do té míry, že nelze spravedlivě požadovat, aby smlouva byla uzavřena, námitkami zpochybňujícími správnost a úplnost skutkových zjištění, na základě nichž soudy obou stupňů k uvedenému právnímu posouzení dospěly, není dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. ), odmítl /§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř./.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení mají žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta (účelně vynaloženým nákladem byl shledán sepis vyjádření k dovolání při předmětu řízení 190.000,- Kč) ve výši 7.500,- a 1.500,- Kč /část dvanáctá hlava první bod 10 zákona č. 30/2000 Sb., § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 16, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1, § 17 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)/ a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tedy celkem ve výši 9.075,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně dne 29. září 2004

JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru