Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Nd 352/2017Usnesení NS ze dne 25.10.2017

HeslaPodjatost
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:32.ND.352.2017.1
Dotčené předpisy

§ 16 odst. 1 o. s. ř.

§ 14 odst. 1 o. s. ř.

§ 14 odst. 4 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

32 Nd 352/2017-313

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně H. P., zastoupené Mgr. Alešem Vejrem, advokátem se sídlem v Brně, Heršpická 813/5, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, identifikační číslo osoby 00025429, o zaplacení částky 90 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 6/2013, o námitce podjatosti soudců senátu č. 30 Nejvyššího soudu, uplatněné žalobkyní v řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2015, č. j. 54 Co 271/2015-131, vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3632/2017, takto:

Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Pavel Simon, Mgr. Vít Bičák a JUDr. František Ištvánek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3632/2017.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 16. 1. 2015, č. j. 22 C 6/2013-99, zamítl žalobu o zaplacení částky 90 000 Kč (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II.).

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zamítl návrh na přerušení odvolacího řízení (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (druhý výrok), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (třetí výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (čtvrtý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3632/2017 a rozhodnout o ní přísluší senátu občanskoprávního a obchodního kolegia tohoto soudu určenému rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2017, složenému ze soudců JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka.

Podáním ze dne 17. 8. 2017, doručeným téhož dne Nejvyššímu soudu, žalobkyně vznesla námitku podjatosti soudců senátu č. 30 „rozhodujících věc“. Důvod vyloučení soudců Nejvyššího soudu žalobkyně spatřuje v tom, že nejsou vůči ní nestranní, neboť současně probíhá řízení o dovolání podaném proti meritornímu rozhodnutí a řízení o dovolání proti rozhodnutí procesní povahy, „přesto však soudci rozhodující věc bez ohledu na neskončené řízení o procesní otázce současně rozhodují o meritorním dovolání, kdy o odkladu právní moci dovoláním napadeného usnesení o zamítnutí žádosti pro dovolací řízení není rozhodnuto“. Současně uvádí, že „nemá možnost prokázat stranný postoj“ soudců rozhodujících o jejích dovoláních.

Podle ustanovení § 16 odst. 1 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2017 byla věc k rozhodnutí o uplatněné námitce podjatosti předložena senátu č. 32.

Podle ustanovení § 15a odst. 3 o. s. ř. musí být v námitce podjatosti vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.

Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Podle ustálené rozhodovací praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

JUDr. František Ištvánek ve vyjádření k námitce uvedl, že v řízení vedeném pod sp. zn. 30 Cdo 3632/2017 není v žádném poměru k věci, účastníkům nebo k jejich zástupcům a nepodílel se na vyřizování takové věci u soudů nižších stupňů.

JUDr. Pavel Simon ve vyjádření uvedl, že k účastníkům řízení vedeného pod sp. zn. 30 Cdo 3632/2017 ani k věci samotné nemá žádný vztah, a nejsou mu proto známy žádné okolnosti zakládající pochybnost o jeho nepodjatosti.

Mgr. Vít Bičák k námitce podjatosti ve vyjádření uvedl, že si není vědom svého poměru k věci či k účastníkům řízení a necítí se být podjatý. Dovolatelka jako důvod podjatosti uvádí procesní postup, respektive rozhodnutí v jiné věci, což je skutečnost, kterou § 14 odst. 4 o. s. ř. jako důvod k vyloučení soudce výslovně vylučuje. Pro úplnost doplnil, že procesní postup ve věcech dovolatelky je stejný jako v jakékoliv jiné věci bez ohledu na osobu dovolatele, přičemž vychází z právního názoru, že o odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, dovolání je bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se jeví jako pravděpodobně úspěšné.

Pochybnosti o nepodjatosti soudců, kteří jsou podle rozvrhu práce určeni k rozhodování o dovolání žalobkyně ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3632/2017, žalobkyně dovozuje z okolností, které, jak vyplývá z ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř., samy o sobě nemohou být důvodem pro vyloučení těchto soudců z projednávání a rozhodnutí v dané věci (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod číslem 33/2000). Podle svého vyjádření nemají soudci JUDr. Pavel Simon, Mgr. Vít Bičák a JUDr. František Ištvánek žádný (z hlediska jejich možného vyloučení z projednávání dovolání a rozhodnutí o něm) právně relevantní vztah k dané konkrétní věci, k účastníkům řízení ani jejich zástupcům. Nejsou tedy dány žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit jejich osobní zájem na výsledku daného sporu a jež by nasvědčovaly pochybnostem o jejich nepodjatosti.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl, že JUDr. Pavel Simon, Mgr. Vít Bičák a JUDr. František Ištvánek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3632/2017.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 10. 2017

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru