Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Nd 272/2014Usnesení NS ze dne 29.09.2014

HeslaPřikázání věci (delegace)
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2014:32.ND.272.2014.1
Dotčené předpisy

§ 12 odst. 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

32 Nd 272/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobců a) P. G., b) M. G., c) M. G., a d) K. G., všech zastoupených JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Rašínova 68/3, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, identifikační číslo osoby 66003008, o zaplacení 1 459 356 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 41/2014, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 41/2014 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1, jemuž postoupil spis Okresní soud ve Zlíně, který usnesením ze dne 13. května 2014, č. j. 46 C 72/2011-136, které nabylo právní moci dne 30. května 2014, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně příslušnému, předložil podle ustanovení § 12 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) spis Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) k rozhodnutí o návrhu žalobců, aby věc – o zaplacení 1 459 356 Kč s příslušenstvím, která je u něho vedena pod sp. zn. 25 C 41/2014 – byla přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu ve Zlíně. Tento svůj návrh žalobci odůvodnili tím, že v obvodu tohoto soudu je bydliště všech žalobců i sídlo jejich zástupce, přičemž předmětem sporu je vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků, které se nachází rovněž v obvodu tohoto soudu. Současně poznamenali, že o vyslovení své místní nepříslušnosti rozhodl Okresní soud ve Zlíně po více než dvou letech od podání žaloby. Žalovaná sdělila soudu, že s delegací věci nesouhlasí, neboť skutečnosti uváděné žalobci nepovažuje za dostatečné pro změnu místní příslušnosti soudu.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu ve Zlíně, který rozhodl o své místní nepříslušnosti a Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž byla věc na základě pravomocného usnesení Okresního soudu ve Zlíně postoupena, návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci.

Důvody vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

Skutečnosti, jimiž žalobci zdůvodnili svůj návrh na delegaci, samy o sobě nepovažuje Nejvyšší soud za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. V této souvislosti je třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Kromě toho nelze dopředu předjímat, jaké důkazy bude třeba v řízení provést a zda bude třeba v případě znaleckého posudku nařizovat jednání na místě samém.

Za situace, kdy Nejvyšší soud neshledal žádný závažný důvod, který by delegaci věci jinému soudu opodstatňoval, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Okresnímu soudu ve Zlíně nepřikázal.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. září 2014

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru