Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Nd 117/2017Usnesení NS ze dne 16.10.2017

HeslaPodjatost
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:32.ND.117.2017.1
Dotčené předpisy

§ 14 odst. 1 o. s. ř.

§ 14 odst. 4 o. s. ř.

§ 16 odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

32 Nd 117/2017-1070

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse ve věci péče o nezletilou J. K., zastoupenou Městským úřadem v České Lípě jako kolizním opatrovníkem, dceru JUDr. Z. Š., zastoupené Mgr. Marcelou Horákovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12 a Š. K., o změnu péče, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 21 P 33/2013, o námitce podjatosti soudců senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu, uplatněné otcem nezletilé v řízení o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 94/2017, takto:

I. Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Pavel Simon, JUDr. František Ištvánek a Mgr. Vít Bičák nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 94/2017.

II. Ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu jako k nepřípustné nepřihlíží.

Odůvodnění:

U Okresního soudu v České Lípě je pod sp. zn. 21 P 33/2013 vedeno řízení o úpravu výchovy a výživy a úpravu styku k nezletilé J. K.

Vrchní soud v Praze k námitce podjatosti vznesené matkou nezletilé rozhodl usnesením ze dne 3. 11. 2016, č. j. Nco 130/2016-977, že soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 83 Co 308/2015, a přikázal věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Uzavřel, že za situace, kdy otec i matka nezletilé v minulosti na Krajském soudě v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci působili jako justiční čekatelé, se jeví jako vhodné k vyloučení jakýchkoli pochybností ohledně nepodjatosti soudce, aby z projednávání této věci byli vyloučeni všichni soudci jmenovaného soudu.

Následně otec nezletilé vznesl námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, v níž uvedl, že proti výše citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. Nco 130/2016-977 podal ústavní stížnost, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce. Vzhledem k tomu, že citované rozhodnutí „je dosud v platnosti“, však nezbývá, než respektovat argumenty v něm uvedené, a má za to, že důvody pro podjatost soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci uvedené v citovaném rozhodnutí se váží též k soudcům Krajského soudu v Ústí nad Labem, neboť na tomto soudě působí jeho bývalí kolegové z Okresního soudu v Děčíně, s nimiž je v přátelském vztahu.

Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze, otec nezletilé však s obdobným odůvodněním podáním ze dne 16. 1. 2017 vznesl námitku podjatosti soudců tohoto soudu.

Věc byla proto předložena Nejvyššímu soudu, u něhož je vedena pod sp. zn. 30 Nd 94/2017 a rozhodovat o ní přísluší senátu občanskoprávního a obchodního kolegia tohoto soudu určenému rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2017, složenému ze soudců JUDr. Pavla Simona, JUDr. Františka Ištvánka a Mgr. Víta Bičáka.

Otec nezletilé podáním ze dne 12. 3. 2017, doručeným Nejvyššímu soudu dne 13. 3. 2017, vznesl námitku podjatosti soudců senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu, v níž uvedl obdobné argumenty jako v námitkách podjatosti směřujících proti soudcům nižších stupňů, tedy že je třeba respektovat usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. Nco 130/2016-977, přičemž skutkovou shodu spatřuje ve skutečnosti, že na Nejvyšším soudě působí jeho bývalí kolegové z Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, Mgr. David Havlík a JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D., s nimiž je v přátelském vztahu, což může navenek vzbuzovat dojem ovlivnění úsudku každého ze soudců Nejvyššího soudu.

Mgr. David Havlík ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že K. zná z doby, kdy působil jako justiční čekatel u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, v posledních několika letech se s ním osobně ani pracovně nestýkal a o věci nemá žádné mimoprocesní poznatky. JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D., má podle svého vyjádření k účastníkům řízení běžně kolegiální, neutrální vztah, neudržoval, ani neudržuje s žádným z nich přátelský vztah a o věci má poznatky toliko z médií, které jsou veřejně dostupné. Nejsou mu známy okolnosti zakládající pochybnosti o jeho nepodjatosti.

Podle ustanovení § 16 odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2017 byla věc o vyloučení soudců senátu 30 Cdo z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 94/2017 předložena senátu 32 Cdo.

Podáním ze dne 31. 3. 2017 uplatnil otec nezletilé námitku podjatosti soudců senátu 32 Cdo Nejvyššího soudu JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody, jimž podle rozvrhu práce přísluší rozhodnout o námitce podjatosti soudců senátu 30 Cdo. Následně podáním ze dne 4. 5. 2017 uvedl další důvody, které ho vedou k uplatnění námitky podjatosti soudkyně Nejvyššího soudu JUDr. Hany Gajdziokové.

O námitce podjatosti jmenovaných soudců senátu 32 Cdo Nejvyššího soudu bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2017, č. j. 33 Nd 187/2017-1061, ve znění usnesení ze dne 27. 9. 2017, č. j. 33 Nd 187/2017-1065, jež nabyla právní moci, tak, že soudci Nejvyššího soudu JUDr. Miroslav Gallus, JUDr. Hana Gajdzioková a JUDr. Pavel Příhoda nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 117/2017, tj. z projednávání a rozhodnutí o námitce podjatosti směřující proti soudcům senátu 30 Cdo.

Soudci Nejvyššího soudu, kteří podle rozvrhu práce mají rozhodnout o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, a kterých se tím námitka podjatosti vznesená otcem nezletilé v podání ze dne 12. 3. 2017 týká, tj. JUDr. Pavel Simon, JUDr. František Ištvánek a Mgr. Vít Bičák, ve svých vyjádřeních shodně uvedli, že nemají žádný vztah k věci ani k účastníkům řízení a jejich zástupcům a nejsou jim známy žádné okolnosti zakládající pochybnost o jejich nepodjatosti.

Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sen. zn. 29 NSČR 149/2016, které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na jeho webových stránkách).

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2000, pod číslem 33, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v témže časopise číslo 3, ročník 2002, pod číslem 48, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích dospěl k závěru, že vztahy mezi soudci, jež nepřekračují běžný pracovně kolegiální rámec, nejsou samy o sobě důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci, spočívají-li tyto vztahy pouze v tom, že se soudci navzájem znají nebo jsou pro výkon funkce zařazení na stejném soudu, v témže oddělení či senátě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 Nd 33/2013, usnesení ze dne 27. 6. 2013, sen. zn. 29 ICdo 4/2011, usnesení ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 29 Nd 318/2014, či usnesení ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. 4 Nd 114/2001).

V posuzovaném případě nejsou známy žádné takové okolnosti, z nichž by bylo možno v intencích zákonem nastavených a judikaturou blíže vysvětlených kritérií dovodit důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců JUDr. Pavla Simona, JUDr. Františka Ištvánka a Mgr. Víta Bičáka. Tito soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření - žádný z hlediska § 14 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl, že soudci uvedení ve výroku I. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 94/2017.

Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat; k námitce směřující proti jiným soudcům téhož senátu soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Nd 107/2007).

Otec nezletilé své výhrady směřuje obecně proti soudcům senátu 30 Cdo, tedy i proti soudcům, kteří podle rozvrhu práce nejsou určeni k rozhodování ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 94/2017. Námitka podjatosti je tedy v tomto rozsahu úkonem, který není za řízení přípustný a k němuž se nepřihlíží (§ 41a odst. 3 o. s. ř.), když nemůže mít žádný vliv na rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze. Nejvyšší soud proto rozhodl ve výroku II., že ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu jako k nepřípustné nepřihlíží.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 10. 2017

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru