Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 999/2020Usnesení NS ze dne 01.06.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.999.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 999/2020-655

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně LINEA HOME s.r.o., se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 574/11, PSČ 162 00, identifikační číslo osoby 26338271, zastoupené JUDr. Zdeňkem Polankou, advokátem se sídlem v Rokycanech, Zeyerova 1100, proti žalovanému M. V., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Liborem Čihákem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 282/57, o zaplacení 2 790 679,78 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 4 C 717/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 11. 2019, č. j. 25 Co 33/2019-630, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil (v pořadí třetí ve věci) rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 15. 11. 2018, č. j. 4 C 717/2009-576, ve vyhovujícím výroku ve věci samé v rozsahu částky 1 288 852 Kč s příslušenstvím (výrok I.), změnil ho ve zbytku vyhovujícího výroku ve věci samé tak, že žalobu v rozsahu částky 1 501 827,70 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.), dále rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky za řízení před soudy všech stupňů (výrok III.), odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu jeho bodů III. a IV. výroku (výrok IV.) a změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodu V. výroku tak, že se žalovanému povinnost k zaplacení soudního poplatku neukládá (výrok V.).

Odvolací soud (a předtím soud prvního stupně) tak rozhodoval poté, kdy Nejvyšší soud k prvnímu dovolání žalobkyně usnesením ze dne 26. 3. 2018, č. j. 32 Cdo 5330/2017-547, zrušil usnesení odvolacího soudu ze dne 25. 7. 2017, č. j. 25 Co 114/2017-528, v prvním bodu výroku, jímž byl zrušen (v pořadí druhý ve věci) rozsudek soudu prvního stupně ze dne 8. 2. 2017, č. j. 4 C 717/2009-503, ve vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výrocích o nákladech řízení, jakož i rozsudek soudu prvního stupně ze dne 8. 2. 2017, č. j. 4 C 717/2009-503, ve vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výrocích o nákladech řízení, a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně se závazným právním názorem na vztah § 544 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (účinného do 31. 12. 2013 – dále též jen „obch. zák.“), a § 548 odst. 2 obch. zák. k dalšímu řízení.

Odvolací soud dospěl v nyní dovoláním napadeném rozsudku k závěru, že soud prvního stupně při určení výše vypořádání mezi účastníky ze smlouvy o dílo v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu, podle něhož se odkaz v § 544 odst. 2 in fine na § 548 odst. 2 obch. zák. týká způsobu vypořádání závazku (rozsahu úhrady) a není vázán na předpoklad odstoupení od smlouvy, nepostupoval, přiznal-li žalobkyni nárok na veškeré tvrzené náklady bez ohledu na skutečnost, že vztah účastníků měl svůj základ ve smlouvě o dílo, v níž byla sjednána cena díla. Za situace, kdy dohodnutá cena díla činila 5 657 554 Kč a byla zaplacena záloha 4 624 402 Kč, kdy žalovaný prokázal, že žalobkyně neprovedením díla ušetřila částku 143 802 Kč, a kdy žalobkyně prokázala, že účelně opatřila věci v hodnotě 1 066 765 Kč, které se staly zpracováním součástí zhotovované věci a byly poskytnuty nad rámec smlouvy o dílo, odvolací soud uzavřel, že žalovaný by byl povinen doplatit žalobkyni částku 1 956 115 Kč. Po odečtení smluvní pokuty za prodlení žalobkyně s plněním závazku je tak na vypořádání zaniklého závazku žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 1 288 852 Kč. Proto v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a ohledně zbývající částky 1 501 827,70 Kč s příslušenstvím změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu.

Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho měnícího výroku ve věci samé a jeho rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky napadla žalobkyně dovoláním. Jeho přípustnost opírá o § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že otázka hmotného práva, kterou se odvolací soud zabýval, nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu jednoznačně vyřešena. Jako dovolací důvod ohlašuje nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Podle názoru dovolatelky se odvolací soud dopustil pochybení při hodnocení vztahu § 548 odst. 2 a § 544 odst. 2 obch. zák. Vytýká mu, že vytvořil jakousi limitaci nároku stanoveného ve smyslu § 544 odst. 2 obch. zák. s tím, že de facto žalobkyně nemá nárok ani na úhradu účelně vynaložených nákladů, pokud nárok vypočtený ve smyslu § 548 odst. 2 obch. zák. za využití ustanovení o slevě ze smlouvy o dílo je nižší. Ze srovnání obou uvedených právních norem dovozuje, že jsou ve vztahu faktické konzumpce.

Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud změnil napadený rozsudek odvolacího soudu tak, že potvrdí rozsudek soudu prvního stupně ve všech výrocích a přizná jí náhradu nákladů odvolacího i dovolacího řízení.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka avizovanou otázku hmotného práva, která nebyla vyřešena, výslovně neformulovala. Vedle popisu dosavadního průběhu řízení a kritiky předchozích pro ni nepříznivých závěrů soudů ve věci předkládá svůj názor na vztah § 544 odst. 2 a § 548 odst. 2 obch. zák., který považuje za vztah faktické konzumpce. Otázka vztahu těchto ustanovení však přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže otevřít, neboť nejde o neřešenou otázku v situaci, kdy ji již vyřešil ve svém usnesení ze dne 26. 3. 2018, č. j. 32 Cdo 5330/2017-547, Nejvyšší soud a odvolací soud, který je vázán právním názorem dovolacího soudu, jej na danou věc správně aplikoval, a Nejvyšší soud nemá důvodu se od svých závěrů v řešení této otázky odchýlit. Lze tak uzavřít, že otázka tzv. faktické konzumpce uvedených norem nesplňuje předpoklady přípustnosti podle § 237 o. s. ř.

Pokud dovolatelka uvádí, že napadá rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o nákladech řízení, pak zcela pomíjí, že podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání pro nepřípustnost (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 6. 2020

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru