Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 9/2007Usnesení NS ze dne 06.12.2007

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2007:32.CDO.9.2007.1

přidejte vlastní popisek

32 Cdo 9/2007

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové, v právní věci žalobce A. B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému A. P., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 45 310,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Č. B. pod sp. zn. 10 C 79/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Č. B.ze dne 13. června 2006, č.j. 22 Co 1205/2006-281, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Č. B. rozsudkem ze dne 20. ledna 2004, č.j. 10 C 79/2000-153, uložil žalovanému A. P. a žalovanému Z. K., bytem v Č. B., zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 45 310,70 Kč s příslušenstvím a náklady řízení (bod I. výroku a bod II. výroku). Dále uložil oběma žalovaným zaplatit společně a nerozdílně náklady řízení České republice (bod III. výroku).

Krajský soud v Č. B. shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve vztahu k žalovanému A. P. (dále též jen „žalovaný“), který se proti němu odvolal (první odstavec výroku). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý odstavec výroku). Ve vztahu k žalovanému Z. K. zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen, neboť Z. K. se proti němu neodvolal.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný blanketním dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolatel má napadené rozhodnutí za zásadně právně významné, jelikož podle jeho názoru řešil odvolací soud právní otázku v rozporu s hmotným právem. Jako dovolací důvod uvedl, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.] a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Dovolatel snesl ze svého pohledu argumenty na podporu jím uplatněných dovolacích důvodů v doplňujícím podání, jímž reagoval na výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad dovolání.

Jelikož řízení u soudu prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15., a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), právní úprava připouští dovolání pouze ve dvou následně uvedených případech. V prvním z nich jde o situaci, kdy byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozsudek zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Jestliže dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., je ve druhém případě [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. I při splnění shora uvedených předpokladů přípustnosti však není ani v jednom z obou uvedených případů dovolání přípustné, bylo-li dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000,- Kč a v obchodních věcech 50 000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží [§ 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].

V předmětném sporu jde z procesního hlediska nepochybně o obchodní věc (spor mezi podnikateli o náhradu škody způsobené porušením závazku ze smlouvy o dílo uzavřené podle § 536 a násl. obchodního zákoníku), v níž bylo dovoláním dotčeným potvrzujícím výrokem odvolacího soudu ve věci samé rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 45 310,70 Kč. Jedná se tedy ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné.

Lze tak uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto podané dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož dovolání bylo odmítnuto, nemá žalovaný na náhradu těchto nákladů právo a žalobci podle obsahu spisu v souvislosti s dovolacím řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 6. prosince 2007

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru