Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 66/2020Usnesení NS ze dne 25.03.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.66.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 66/2020-488

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Golem´s Nutrition s. r. o., se sídlem v Psárech, Na Výsluní 77, identifikační číslo osoby 01501984, zastoupené Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti žalované obci Stebno, se sídlem ve Stebně 22, identifikační číslo osoby 00832154, zastoupené JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1120/43, o zaplacení částky 1 472 803 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 9 C 227/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 6. 2019, č. j. 17 Co 228/2018-443, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12 197 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám její zástupkyně.

Odůvodnění:

Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 24. 4. 2018, č. j. 9 C 227/2013-329, zamítl žalobu o zaplacení částky 1 472 803 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 25. 1. 2011 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 283 409 Kč ročně od 25. 1. 2011 do 16. 12. 2011 zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (první výrok), dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v části, ve které byla žaloba zamítnuta co do částky 361 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení, změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni 361 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení (druhý výrok), ve zbývající části výroku I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (třetí výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi před soudem prvního stupně (čtvrtý výrok), státu (pátý výrok) a odvolacího řízení (šestý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně pouze proti druhému, čtvrtému a šestému výroku, podala žalovaná dovolání, majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, „přičemž zároveň v rozhodování dovolacího soudu otázka zhodnocení a obohacení objednatele z hlediska životnosti stavby, podmíněnosti či nepodmíněnosti prospěchu dalšími činnostmi objednatele dosud nebyla řešena“. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje, aby je dovolací soud zamítl.

Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).

Podle ustanovení § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka v rámci vymezení dovolacího důvodu napadené rozhodnutí kritizuje především prostřednictvím polemiky se skutkovým stavem věci zjištěným v řízení před odvolacím soudem. Takovým způsobem nesprávnost právních závěrů odvolacího soudu v dovolacím řízení namítat nelze. Argumentace vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, není zpochybněním právního posouzení věci. Skutkový stav věci v dovolacím řízení zpochybnit nelze a ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Námitky takové povahy nemohou tudíž přivodit závěr o přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 843/2014, ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1327/2014, ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 12/2015, a ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1189/2015, jež jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).

Předně dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění podávající se ze znaleckého dokazování, ze kterého odvolací soud vycházel, a správnost odborných závěrů znaleckého ústavu. Dovolací soud je však skutkovými zjištěními vázán a nemůže je přezkoumávat. Stanovení výše zhodnocení majetku žalované (tj. staveb a pozemků vlivem realizované stavby) k tomu povolaným znaleckým ústavem je otázkou skutkovou, nikoli právní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. 22 Cdo 3035/2006). Námitka, že soud chybně akceptoval nesprávné závěry, podávající se ze znaleckého posudku, představuje tvrzené pochybení při zjišťování skutkového stavu věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5155/2008, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 8061).

Ke kritice hodnocení důkazů odvolacím soudem pak Nejvyšší soud uvádí, že samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Z uvedeného vyplývá, že soud při hodnocení důkazu znaleckým posudkem nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001).

Rozhodnutí odvolacího soudu v projednávané věci je v souladu s označenou judikaturou. Odvolací soud vysvětlil, proč se přiklonil k závěru znalce KOPPREA - znalecký ústav, spol. s r. o., vyložil, jakými úvahami se při hodnocení znaleckého posudku řídil a proč jeho závěry považuje za správné. Tyto úvahy přitom nelze považovat za zjevně nepřiměřené a z tohoto důvodu dovolacímu přezkumu nepodléhají. Hodnocení důkazů je věcí nalézacích soudů a v řízení o dovolání jakožto mimořádném opravném prostředku je lze přezkoumávat jen v případě, že je v rozporu s pravidly logického myšlení či s obecnou zkušeností, tedy jestliže je zjevně nepřiměřené (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 684/2002, nebo ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010). Z uvedeného je zřejmé, že postup odvolacího soudu při stanovení výše zhodnocení majetku žalované na základě závěrů znaleckého posudku a výslechu pověřeného pracovníka znaleckého ústavu P. K. je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že dovolatelka v dovolání nedostála své povinnosti vymezit, který z předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř., považuje v projednávané věci za splněný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013), jestliže v závěru dovolání uvádí, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, když odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž zároveň v rozhodování dovolacího soudu otázka zhodnocení a obohacení objednatele z hlediska životnosti stavby, podmíněnosti či nepodmíněnosti prospěchu dalšími činnostmi objednatele dosud nebyla řešena“. Vymezení přípustnosti dovolání, v němž by dovolatelka uvedla správně více předpokladů u téže otázky, se však navzájem vylučuje, a proto není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání - splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, ústavní stížnost proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014). Přičemž to, co dovolatelka považuje za dosud neřešenou otázku, bylo předmětem znaleckého zkoumání, tedy odborného posouzení, a jde tak o otázku skutkovou, nikoliv právní.

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že odvolací soud se odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 32 Odo 372/2004, a ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4778/2010, v nichž dovolací soud shodně uzavřel, že podle ustanovení § 544 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, má zhotovitel v případě vypořádání bezdůvodného obohacení za situace, že jeho plnění nemůže být vráceno, vůči objednateli právo na úhradu toho, o co se objednatel obohatil a bezdůvodným obohacením tak není hodnota vynaložených prostředků, ale vlastní zhodnocení majetku objednatele. Uzavřel-li v projednávané věci odvolací soud, že bezdůvodným obohacením není peněžitá částka odpovídající nákladům vynaloženým na zhotovení díla (cena prací), ale částka, o kterou se zvýšila hodnota majetku povinného zjištěná ze znaleckého posudku, v daném případě částka představující zhodnocení pozemků a staveb žalovaného (srov. bod 35 jeho rozhodnutí), postupoval v souladu se shora citovanými závěry rozhodnutí dovolacího soudu.

Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017. Nejvyšší soud tak dovolání i v této části podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. 3. 2020

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru