Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 591/2020Usnesení NS ze dne 11.03.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.591.2020.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 2 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 1701/20


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 591/2020-170

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně WINGUARD s. r. o., se sídlem v Brně, Masná 7, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26909863, zastoupené JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 222/5, proti žalované Generali Česká pojišťovna a. s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení částky 457 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 14/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2019, č. j. 2 Cmo 13/2018-142, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní - v souladu s bodem 1 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi soustavně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jak je tomu též v posuzovaném případě), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a dále např. usnesení ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1106/2014, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5692/2016, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na http://www.nsoud.cz). Ústavní soud pak ve své rozhodovací praxi shledává takovýto požadavek ústavně konformním (srov. např. již usnesení ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13, dostupné na http://www.usoud.cz, a zejména Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sbírky zákonů, bod 38).

Tomuto požadavku dovolatelka nedostála a na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání rezignovala; v otázce přípustnosti dovolání se omezila toliko na sdělení, že přípustnost odvozuje od ustanovení § 237 o. s. ř. Ani v ostatním textu dovolání nelze nalézt argumentaci, která by z hlediska obsahového odpovídala některému z předpokladů přípustnosti dovolání stanovených v § 237 o. s. ř. Ze samotné skutečnosti, že se dovolatelka vymezila proti právnímu posouzení, na němž spočívá napadené rozhodnutí odvolacího soudu, a splnila tak svou povinnost vylíčit dovolací důvod, rozhodně nelze usuzovat, že již nemusela uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5211/2016, a shora citované stanovisko pléna Ústavního soudu, bod 39).

Tento nedostatek nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání (srov. § 243c odst. 1 o. s. ř.).

Na tento závěr nemá vliv nepřesné (neúplné) a tudíž nesprávné poučení odvolacího soudu, podle něhož je dovolání (bez dalšího) přípustné, neboť jím nelze nahradit zákonem stanovené podmínky, za nichž je tento mimořádný opravný prostředek přípustný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 tamtéž, či z poslední doby např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2587/2019).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako vadné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 11. 3. 2020

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru