Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 5458/2007Rozsudek NS ze dne 30.07.2008

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.5458.2007.1
Dotčené předpisy

§ 560 odst. 1 předpisu č. 513/1991 Sb.

§ 560 odst. 4 předpisu č. 513/1991 Sb.

§ 548 odst. 1 předpisu č. 513/1991 Sb.


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 5458/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce „P., spol. s r. o.“, v likvidaci, zast. Mgr. D. B., advokátem proti žalované E. H. – A., zast. JUDr. V. H., advokátem o zaplacení částky 90.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Cm 90/99, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2002, č.j. 1 Cmo 324/2001-50, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2002, č. j. 1 Cmo 324/2001-50, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2001, č. j. 51 Cm 90/99-35, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 5. 2001, č. j. 51 Cm 90/99-35, ve znění usnesení ze dne 20. 11. 2002, č. j. 51 Cm 90/99-58, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 90.000,- Kč se 17 % úrokem z prodlení z částky 34.578,- Kč od 24. 10. 1997 do 24. 3. 1998, z částky 100.000,- Kč od 5. 12. 1997 do 16. 2. 1998, z částky 31.834,- Kč od 5. 12. 1997 do 24. 3. 1998, z částky 36.060,- Kč od 5. 12. 1997 do 17. 4. 1998 a z částky 90.000,- Kč od 18. 4. 1998 do zaplacení (výrok I.), a co do zaplacení zbývající části příslušenství s 17 % úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok III.) a dále soud rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 9. 2002, č. j. 1 Cmo 324/2001-50, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. (ve věci samé a o nákladech řízení), ve výroku III. (zamítnutí žaloby ohledně 17 % úroku z prodlení) zůstal tento výrok nedotčen; odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že účastníci ve smlouvě o dílo ze dne 6. 10. 1997 v čl. I. vymezili předmět díla tak, že mělo být provedeno „zastřešení bazénu ve S. materiálem P. P540-3 p. v rozsahu 200 m2“. Ve smlouvě nebyly dohodnuty další vlastnosti materiálu, zejména koeficient tepla a tento údaj není obsažen ani v projektové dokumentaci či technické zprávě. Odvolací soud proto nepřisvědčil odvolateli, že dílo nemělo dohodnuté vlastnosti, neboť bližší vlastnosti materiálu nebyly dohodnuty.

Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku k výhradě žalované, že dodané zastřešení bazénu nebylo provedeno z materiálu „polykarbonátu“, ale z „polyvinylchloridu“, uvedl, že žalovaná tuto skutečnost neprokázala a toto by mohlo být považováno za vadu díla, pokud by použitý materiál měl proti deklarovanému horší vlastnosti, což žalovaná ani netvrdila. Vzhledem k tomu odvolací soud uzavřel, že dílo není vadné a použití jiného (obdobného) materiálu na zastřešení bazénu se nemůže odrazit v nároku na úhradu ceny díla.

Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že hlavní námitkou žalované byla právní vada díla spočívající v nedodání prohlášení o shodě. Podle odvolacího soudu si účastníci ve smlouvě o dílo nesjednali předání prohlášení o shodě jako součást díla. Pak by event. povinnost dodat prohlášení o shodě mohla vyplývat ze zák. č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, který nabyl účinnosti 1. 9. 1997 a na který žalovaná odkazovala. Z prohlášení o shodě ze dne 24. 11. 1997 předložené žalobcem vyplývá, že na vícestěnné prosvětlovací desky z PVC (polvinylchlorid) a polykarbonátu P. byl vydán dne 26. 7. 1995 certifikát a z toho je zřejmé (za situace, kdy žalovaný, který má ke svému tvrzení o nutnosti prohlášení o shodě důkazní břemena, opak neprokázal), že tyto výrobky byly uvedeny na trh již v roce 1995. Uvedený zákon se proto na tyto výrobky nemohl vztahovat. Pro žalobce však, bez ohledu na uvedené, ze zákona č. 22/1997 Sb., popř. ani z nařízení vlády č. 178/1997 Sb. nevyplývá povinnost předat žalované s předmětem díla prohlášení o shodě.

Odvolací soud proto uzavřel, že dílo netrpělo právní vadou, neboť žalobce neměl smluvní a zákonnou povinnost předat žalované prohlášení o shodě, dílo bylo žalované dne 21. 11. 1997 předáno řádně a včas, a proto jí nemohl vzniknout nárok na smluvní pokutu. Vzhledem k uvedenému proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Dovoláním ze dne 20. 1. 2003, doplněným podáním advokáta ze dne 23. 1. 2003, napadla žalovaná výrok I. a III. rozsudku odvolacího soudu z důvodů uvedených v ust. § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam v následujících otázkách, a to zda lze považovat za dílo výsledek činnosti zhotovitele, který se zásadním způsobem odlišuje od sjednaného díla, zda lze za řádně provedené dílo považovat namontování věci zcela odlišné, a to i v případě, že by měla obdobné vlastnosti, zda jsou typovým stanovením zboží (materiálu) stanoveny i vlastnosti materiální, zda lze považovat dílo za řádně provedené, nesplňuje-li požadavky stanovené pro něj veřejnoprávními normami a zda je v souladu s procesními a ústavně zaručenými právy účastníků soudního řízení, jestliže soud ve sporu o zaplacení ceny díla zamítne návrh na provedení důkazu nezbytného k posouzení otázky, zda předmětné dílo bylo provedeno řádně.

V obsáhlém odůvodnění dovolání dovolatelka zejména uvedla, že dne 8. 10. 1997 uzavřela se žalobcem smlouvu o dílo, jejíž předmětem bylo zastřešení bazénu ve S. materiálem P. P540-3 polykarbonát v rozsahu 200 m2; bazén však žalobce jako zhotovitel zastřešil materiálem P. PVC (polvinylchlorid). Podle dovolatelky se nemůže uplatnit úprava odpovědnosti za vady, neboť v dané věci se „nejedná o dílo“, a proto nelze hovořit o tom, že dílo bylo provedeno vadně, když nebylo provedeno vůbec. Dodané zastřešení z materiálu PVC má horší tepelně izolační a optické vlastnosti, popř. vlastnosti další (stálobarevnost, trvanlivost).

Dovolatelka pokládá za nesprávný závěr odvolacího soudu, že ve smlouvě o dílo nebyly dohodnuty vlastnosti materiálu, zejména koeficient tepla a proto nelze tvrdit, že dílo nemělo dohodnuté vlastnosti, neboť tyto vlastnosti byly určeny dohodnutým materiálem zastřešení (polykarbonát). Stejně tak dovolatelka považuje za nesprávný názor odvolacího soudu, že o vadu díla by se jednalo tehdy, pokud by skutečně použitý materiál (PVC) měl proti deklarovanému zboží (polykarbonátu) jiné vlastnosti.

K prokázání skutečnosti, že dílo bylo provedeno z jiného materiálu, než bylo sjednáno, a že vlastnosti díla nesplňují příslušné nároky dle veřejnoprávních předpisů, navrhla dovolatelka provedení důkazu znaleckým posudkem, což soud prvního stupně odmítl a odvolací soud shledal tento postup správným. Dovolatelce tímto bylo znemožněno prokázání, že dílo nebylo provedeno řádně, a žalobci tak nevznikl nárok na zaplacení ceny díla.

S ohledem na uvedené dovolatelka navrhla, aby dovolací soud dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zároveň dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodl o odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí.

Z předkládací zprávy a obsahu spisu vyplývá, že se žalobce k dovolání žalované nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II. bod 2 a 3 zák. č. 59/2005 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle procesních předpisů účinných do 31. 3. 2005 (dále též jen „o. s. ř.“) a konstatoval, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem a jím bylo dovolání doplněno.

Poté se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku za situace, kdy odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.

V posuzované věci není dovolání podle ust § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.

Podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá po posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.

V posuzované věci ze skutkových zjištění v dovolání nezpochybňovaných vyplývá, že mezi žalobcem jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelkou byla uzavřena dne 6. 10. 1997 smlouva o dílo č. 27/10/97 a předmětem smlouvy bylo zastřešení bazénu ve S. materiálem P. P 540-3 polykarbonát (čl. I. smlouvy). Dílo bylo předáno zápisem ze dne 21. 11. 1997 s tím, že bylo předáno v požadovaném čase a bez zjevných závad. Ve smlouvě o dílo bylo dále v čl. III. bodě 6 sjednáno, že „objednatel je povinen řádně provedené dílo převzít a zaplatit sjednanou cena za jeho provedení“.

Výsledná cena díla činila 436.412,60 Kč, po zaplacení zálohy ve výši 184.578,- Kč a převzetí díla vystavil žalobce konečnou fakturu č. 97/121, v níž byla vyčíslena zbývající pohledávka žalobce ve výši 251.834,60 Kč, na níž žalovaná uhradila celkem 161.834,60 Kč, a zůstalo tak neuhrazeno 90.000,- Kč, přičemž úhrady této částky se žalobce domáhá.

V dovolání žalovaná za otázku zásadního právního významu především označila to, zda lze za dílo považovat výsledek, který se odlišuje od sjednaného předmětu díla, a zda je dílo řádně provedeno, jestliže je namontována odlišná věc (jiný materiál zastřešení), což je určující pro vznik práva na doplacení ceny díla.

Podle § 560 odst. 1 a 4 obch. zák. má dílo vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě. Spočívá-li dílo ve zhotovení věci, platí obdobně ust. § 420 a § 426 obch. zák.

V § 422 odst. 1 obch. zák. je stanoveno, že poruší-li prodávající povinnosti stanovené v § 420 obch. zák. (zejména povinnost dodat zboží v provedení, jež určuje smlouva) má zboží vady. Za vady zboží se považuje i dodání jiného zboží, než určuje smlouva, a vady v dokladech nutných k užívání zboží.

Podle § 548 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo obchodního zákoníku nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.

Závazek podle § 324 odst. 1 obch. zák. zaniká, je-li věřitelem splněn včas a řádně. Pokud je poskytnuto vadné plnění mění se obsah závazku způsobem, který odpovídá nárokům věřitelů vzniklým z vadného plnění a závazek zaniká až jejich uspokojením (§ 324 odst. 3 obch. zák.).

Odvolací soud dospěl k závěru, že tvrzení, že dodané zastřešení bazénu není z polykarbonátu, nýbrž z polyvinylchloridu, žalovaná neprokázala, a pokud by byla prokázána, bylo by to možné považovat za vadu tehdy, „kdyby skutečně použitý materiál měl proti deklarovanému horší vlastnosti“, což žalovaná netvrdila a ve smlouvě nebyly vlastnosti materiálu sjednány.

K tomu je třeba uvést, že žalovaná při jednání soudu prvního stupně dne 22. 5. 2001 (čl. 33) mj. navrhla provedení důkazu ke zjištění použitého materiálu zastřešení prostřednictvím znaleckého posudku, což nebylo připuštěno, a při jednání odvolacího soudu dne 17. 9. 2002 (čl. 47) poukazovala na větší tepelné ztráty použitého materiálu, než předpokládal projekt.

Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud posoudil vznik práva na doplacení ceny díla neúplně, tedy nesprávně a v rozporu s hmotným právem.

Odvolací soud především nesprávně vycházel z toho, že ve smlouvě o dílo nebyly výslovně dohodnuty vlastnosti materiálu použitého k zastřešení bazénu, zejména koeficient tepla. Přitom ovšem opomněl, že ve smlouvě o dílo byl sjednán výslovně určitý materiál k zastřešení, u něhož jsou touto volbou dány určité vlastnosti, včetně koeficientu tepla, a při použití jiného materiálu jsou tomuto materiálu obvykle dány odlišné vlastnosti.

V zásadě však platí, byl-li použit k zastřešení bazénu jiný materiál, že dílo je vadné, poněvadž nebylo provedeno řádně (§ 560 odst. 1 a 4 obch. zák., § 420 odst. 1 obch. zák.). S ohledem na ust. § 548 odst. 1 obch. zák. ve vazbě na ust. § 324 odst. 1 obch. zák. pak nemohlo žalobci vzniknout právo na doplacení ceny díla, neboť dílo nebylo provedeno řádně a dle čl. III. bod 6 smlouvy o dílo bylo zaplacení ceny vázáno na řádné provedení díla a jeho převzetí.

Dovolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že odvolací soud posoudil věc v rozporu s hmotným právem, a proto je dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a je důvodné. V dalším řízení bude nezbytné pro úplné právní posouzení věci doplnit skutkový stav věci o zjištění materiálu, který byl skutečně pro zastřešení bazénu použit.

Pokud jde o námitku dovolatelky spočívajíc v nedodání prohlášení o shodě materiálu použitého k zastřešení, pokládá ji dovolací soud za nedůvodnou a odkazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.

Nejvyšší soud proto podle ust. § 243b odst. 2 a 3 o. s. ř. rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vzhledem k tomu, že důvody pro zrušení platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího bude, podle § 243d odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. července 2008

JUDr. Ing. Jan Hušek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru