Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 5003/2015Rozsudek NS ze dne 15.11.2017

HeslaDokazování
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.5003.2015.1
Dotčené předpisy

§ 120 odst. 1 o. s. ř.

§ 127 odst. 1 o. s. ř.

§ 157 odst. 2 o. s. ř.

§ 229 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 5003/2015-297

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně LAUFEN CZ s. r. o., se sídlem v Praze 2, V Tůních 1637/3, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 25758691, zastoupené JUDr. Otou Kunzem, advokátem se sídlem v Praze 3 – Vinohradech, Vinohradská 89/90, PSČ 130 00, proti žalované Vodák H.T. Haustechnik, společnost s ručením omezeným, se sídlem v Praze 10, Strašnice, Strašínská 1074/9, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 45281297, zastoupené JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Praze 9 – Vysočanech, Jandova 208/8, PSČ 190 00, o zaplacení částky 2 141 996,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 1/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 5. 2015, č. j. 1 Cmo 317/2014-261, takto:

Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

V souzené věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 141 996,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení jako náhrady újmy, jež jí měla vzniknout v důsledku havárie klimatizace, kterou jí na základě smlouvy o dílo dodala a instalovala žalovaná. Žalovaná částka se skládá z částky 1 846 257,80 Kč odpovídající uhrazené ceně díla, z částky 67 000 Kč představující odhadovanou cenu za demontáž a ekologickou likvidaci klimatizace odborníky a z částky 228 739 Kč jako ceny uhrazené žalobkyní za vymalování a sanaci kanceláří zničených v důsledku havárie klimatizace.

Městský soud v Praze rozhodl mezitímním rozsudkem ze dne 20. 8. 2013, č. j. 1 Cm 1/2009-225, tak, že žaloba co do částky 67 000 Kč s příslušenstvím se zamítá (výrok I), ve zbývající části předmětu řízení je základ žalobního nároku opodstatněný (výrok II) a rozhodnutí o výši nároku a o nákladech řízení ponechal rozhodnutí konečnému (výrok III).

Soud prvního stupně zjistil, že dílo bylo předáno a cena za něj uhrazena, na díle se však od počátku vyskytovaly vady. Žalovaná v dodatcích ke smlouvě o dílo uznala vady díla a zavázala se k jejich bezplatnému odstranění a k poskytnutí záruky na dílo v délce 48 měsíců ode dne provozuschopné přejímky díla žalobkyní, tedy od 1. 9. 2005; záruka byla podmíněna prováděním servisních záručních oprav díla žalovanou, a to minimálně dvakrát ročně. Žalovaná v dodatku prohlásila, že odstraňování vad ukončila ke dni 17. 10. 2006, dílo však vykazovalo vady i po uzavření dodatku a dne 6. 6. 2008 došlo k havárii klimatizačního zařízení, po které již nebyla klimatizace nikdy spuštěna. Žalobkyně požadovala po žalované odstranění vad díla, a když neuspěla, protože žalovaná vady neuznala, požadovala slevu z ceny díla ve výši 1 000 000 Kč. Ze znaleckých posudků soud prvního stupně zjistil, že k havárii klimatizačních jednotek došlo z důvodu prorezavění vnitřního systému těchto jednotek, přesnou příčinu prorezavění se však zjistit nepodařilo; mohlo se jednat buď o nevhodně zvolený materiál výměníků a dalších prvků rozvodného okruhu chladicí vody anebo o nevhodné složení chladicí kapaliny v rozvodném okruhu. Nebylo zjištěno ani pochybení ze strany žalobkyně ve smyslu čl. 11 písm. b) smlouvy o dílo, dle kterého zhotovitel neodpovídá za vady díla způsobené jeho neodbornou obsluhou nebo údržbou.

Na základě toho soud prvního stupně uzavřel, že dílo od počátku vykazovalo vady, žalobkyně je řádně a včas v souladu se smlouvou o dílo uplatňovala, ale žalovaná svých povinností vady opravit nedostála. Žalobkyně má tedy s odkazem na § 436 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného k 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“), nárok na slevu z ceny díla z titulu odpovědnosti za vady. Soud prvního stupně shledal opodstatněným rovněž nárok žalobkyně na úhradu nákladů spojených s vymalováním a sanací kanceláří zničených v důsledku havárie klimatizace, neboť dovodil, že jde o škodu vzniklou v důsledku havárie klimatizačního zařízení. Požadavek žalobkyně na zaplacení částky 67 000 Kč, představující odhadovanou cenu za demontáž a ekologickou likvidaci klimatizace, však posoudil jako nedůvodný, neboť se jedná o částku, která dosud nebyla vynaložena.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II a III potvrdil (první výrok) a konstatoval, že ve výroku I zůstal rozsudek soudu prvního stupně podaným odvoláním nedotčen (druhý výrok).

Odvolací soud dovodil poté, co zčásti zopakoval dokazování listinami a znaleckým posudkem prof. Ing. Františka Drkala, CSc., že soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci úplně a přesně. Dodal, že zejména znaleckým posudkem se podařilo izolovat více právně relevantních příčin, jejichž následkem došlo k poruše výměníků jednotek fan-coil a k provozním nedostatkům předané klimatizace, a to konkrétně: a) použití jednovrstevných plastových trubek vyrobených z polypropylenu Hostalen umožňujících difúzní přístup vzduchu z venkovní atmosféry do proudící kapaliny v trubkách na rozvod potrubí chladicí vody, b) hodnota pH 6,1 ve vzorku chladicí kapaliny odebrané dne 11. 6. 2008 oproti předepsané hodnotě pH 7 – 9, způsobená nedostatkem inhibitoru Friterm, se zvýšenou koncentrací železa a mědi, c) malý spád potrubí pro kondenzovanou vodu (nevhodně zalomené trubky odvádějící kondenzát) a poruchová čerpadla pro odvod kondenzátu, a d) projektová příprava a dokumentace klimatizačního zařízení neodpovídající požadavkům pro jeho realizaci. Odvolací soud vyložil, že tyto závěry nejsou v rozporu s dalšími provedenými důkazy, zejména rezonují ze znaleckými posudky vypracovanými k objednávce žalobkyně Ing. Radimem Ledeckým, jež je vzhledem k datu jejich vypracování třeba hodnotit jako důkazy listinné.

Doplnění dokazování o znalecký posudek znalce z oboru chemie – analytická chemie a chemická technologie k příčinám poruchy výměníků jednotek fan-coil odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, jak uvedl, neshledal potřebným; argumentoval, že spis obsahuje listiny s výsledky rozborů vzorků chladicí kapaliny odebrané z klimatizačního zařízení, z nichž jsou příčiny nepříznivého pH chladicí kapaliny v odebraných vzorcích patrné; je jimi nedostatek inhibitoru. Uzavřel, že veškeré příčiny poruchy výměníků jednotek fan-coil i provozních nedostatků klimatizace jsou přičitatelné výlučně žalované, přičemž rozhodující příčinou je hodnota pH 6,1 v chladicí kapalině způsobená nedostatkem inhibitoru Friterm, a žádné skutečnosti vylučující odpovědnost žalované jak za vady, tak za škodu prokázány nebyly. Za klíčovou přitom označil otázku možných zásahů žalobkyně či třetích osob do zařízení klimatizace či do složení kapaliny a otázku provádění pravidelných servisních prohlídek, k čemuž uzavřel, že žalovaná existenci výluk ze své odpovědnosti za záruční vady díla neprokázala. Poukázal na výpověď svědka P. K., pracovníka žalované, podle níž byl pravidelný servis klimatizace prováděn a žalovaná zajišťovala doplňování nemrznoucí kapaliny a dohled nad tím, aby klimatizační zařízení nezmrzlo.

Rozsudek odvolacího soudu v jeho prvním výroku (podle obsahu dovolacích námitek pouze v té jeho části, která se týkala věci samé) napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, totiž zda

1) „je otázka zjištění příčin v souvislosti s odpovědností za vady díla skutkovou či otázkou právní“,

2) „lze dovozovat, že odpovědnost za vady vznikla právě v příčinné souvislosti s určitým jednáním a že by bez této příčiny nenastala, nejsou-li zjištěny náležitě všechny skutkové okolnosti, na nichž otázka příčiny závisí“, resp. zda „lze dovozovat odpovědnost zhotovitele za vady v případě jednání třetí osoby bez možnosti ovlivnění zhotovitelem“,

3) „je možno, existuje-li ve vztahu k odpovědnosti za vady několik relevantních příčin, dovodit odpovědnost toho kterého subjektu, aniž by byl zjištěn a vyhodnocen vliv jednotlivých příčin a jejich odstupňování (gradace) ve vztahu k odpovědnosti za vady“, a

4) „lze odepřít důkazní návrh znaleckým posudkem ve vztahu ke zjištění příčiny vady díla (důsledkem je potom havárie klimatizačního systému), ačkoli je tento účastníkem řízení opakovaně navrhován, přičemž soud v této otázce nedisponuje odbornými znalostmi“.

Dovolatelka předně namítá, že odvolací soud nesprávně považoval otázku „zjištění existence příčin v souvislosti s odpovědností za vady díla“ za otázku právní, pročež toliko zopakoval důkazy provedené soudem prvního stupně a na jejich základě dospěl ke shodným právním závěrům. Dovolatelka je přesvědčena, že odvolacímu soudu „zcela chyběl“ znalecký posudek ve vztahu k chemickým procesům uvnitř klimatizačního systému, který by „vymezil“ spornou skutkovou otázku, zda tyto chemické procesy způsobily havárii.

Ve vztahu k otázkám v pořadí druhé a třetí dovolatelka tvrdí, že zásadní příčinou havárie klimatizačního systému byly právě chemické procesy způsobené chladicí kapalinou s nepřípustnými vlastnostmi, a argumentuje, že pokud k zahájení klimatizační sezóny 2008 došlo z libovůle žalobkyně, bez finální součinnosti dovolatelky, nelze než dojít k závěru, že se systémem v době po přechodu nebezpečí škody na žalobkyni nepřípustným způsobem manipulovala osoba odlišná od dovolatelky.

Stran poslední z otázek dovolatelka poukazuje na to, že soud prvního stupně informoval účastníky řízení, že k posouzení příčiny havárie klimatizačního systému hodlá ustanovit dva znalce, jednak žalobkyní navrhovaného znalce pro obor strojírenství – posuzování vzduchotechnických zařízení k úpravě mikroklimatu a čistoty ovzduší na pracovišti, jednak dovolatelkou navrženého znalce pro obor chemie – analytická chemie a chemická technologie. Soud však následně ustanovil pouze znalce pro obor strojírenství, aniž by uvedl, z jakého důvodu od ustanovení druhého znalce upustil. Podle mínění dovolatelky jde o případ tzv. opominutého důkazu a odvolací soud se tak odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2645/2009, a jeho usnesení ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 7 Tdo 420/2009.

Podle obsahu se k této otázce vztahuje též ta část dovolací argumentace, v níž dovolatelka namítá, že soudy obou stupňů se shodly na tom, že ke zjištění příčiny kolapsu klimatizačního systému je třeba odborných znalostí, kterými soud nedisponuje, přesto jí je však „odpírán její důkazní návrh“ na posouzení příčiny vzniku havárie z hlediska oboru chemie – analytická chemie a chemická technologie.

Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání „odmítl jako nedůvodné nebo zamítl“. Popírá tvrzení dovolatelky stran zahájení klimatizační sezony 2008, tvrdí, že její technik provedl dne 14. 4. 2008 jarní servis klimatizace, čímž došlo k ukončení klimatizační sezony 2007 a zahájení klimatizační sezony 2008, a s poukazem na výsledky řízení vylučuje, že by do klimatizační soustavy zasahoval někdo jiný než její technik. Má za to, že neprovedení navrženého důkazu znaleckým posudkem z oboru chemie soudy obou stupňů řádně odůvodnily, a ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že vzhledem k provedenému dokazování by bylo vyhotovení tohoto znaleckého posudku nadbytečné, když bylo jednoznačně prokázáno, že klimatizace vykazovala vady.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Otázka povahy závěru o existenci či neexistenci příčinné souvislosti (kauzálního nexu) mezi dvěma jevy není oproti očekávání dovolatelky otázkou v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou. Nejvyšší soud vysvětlil již v důvodech usnesení ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 490/2007, uveřejněného pod číslem 109/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále též např. v rozsudku ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 1025, že otázka existence příčinné souvislosti (tam mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody) je otázkou skutkovou. Odvolací soud se v souzené věci od těchto judikaturních závěrů neodchýlil, neboť výslovně zdůraznil, že otázka příčinné souvislosti mezi porušením smluvní povinnosti a existencí vad díla či vznikem škody je otázkou skutkovou, nikoliv právní, a ani z jeho úvah nelze (oproti přesvědčení dovolatelky) vysledovat, že by se tímto názorem ve skutečnosti neřídil.

Prostřednictvím otázky, zda „lze dovozovat, že odpovědnost za vady vznikla právě v příčinné souvislosti s určitým jednáním a že by bez této příčiny nenastala, nejsou-li zjištěny náležitě všechny skutkové okolnosti, na nichž otázka příčiny závisí“, dovolatelka nepředkládá otázku hmotného či procesního práva v intencích § 237 o. s. ř., nýbrž zpochybňuje správnost skutkových závěrů odvolacího soudu o příčinách havárie klimatizační soustavy (a v návaznosti na to pak v rámci vymezení dovolacího důvodu prosazuje vlastní verzi skutkového stavu stran v této otázce). Zkoumat, zda je závěr odvolacího soudu o existenci příčinné souvislosti v souzené věci správný (zda je skutečně opodstatněn), by znamenalo podrobit dovolacímu přezkumu správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů, ten však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, a ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3008/2015, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na http://www.nsoud.cz).

Na otázce, zda „lze dovozovat odpovědnost zhotovitele za vady v případě jednání třetí osoby bez možnosti ovlivnění zhotovitelem“, napadené rozhodnutí nezávisí; odvolací soud v něm takovou otázku neřešil a řešit neměl důvod, jestliže dovodil, že veškeré zjištěné (v rozhodnutí specifikované) příčiny poruchy výměníků fan-coil i provozních nedostatků klimatizace jsou přičitatelné výlučně dovolatelce a že dovolatelka neprokázala existenci výluk z její odpovědnosti, jmenovitě zásahy žalované či třetích osob do zařízení klimatizace či do složení chladicí kapaliny. Otázka hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí nezávisí, není způsobilá založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 53/2013).

Obdobné platí stran otázky v pořadí třetí. Učinil-li odvolací soud skutkový závěr, že všechny zjištěné příčiny kolapsu klimatizační soustavy jsou přičitatelné dovolatelce, pak neměl důvod zjišťovat míru účasti jednotlivých příčin na havárii. Nehledě na to odvolací soud dovodil, že rozhodující příčinou bylo vadné složení chladicí kapaliny.

Přípustnost dovolání však zakládá poslední z dovolatelkou vymezených otázek. Dovolatelka má za to, že odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu řešící tzv. opomenuté důkazy, jmenovitě od rozsudku ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2645/2009, a od usnesení ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 7 To 420/2009.

Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

Podle ustanovení § 127 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce.

Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. soud v odůvodnění rozsudku mimo jiné uvede, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a proč neprovedl i další důkazy.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že je sice na soudu, které důkazy provede a které nikoliv (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), nesmí jít ovšem o výraz libovůle. Důvody, proč nebylo důkazním návrhům vyhověno, musí být racionální a musí být v rozhodnutí vysvětleny, zejména jedná-li se o důkazní návrhy toho z účastníků, jenž byl ve sporu neúspěšný (srov. např. rozsudky ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2900/2010, ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 135/2017, a ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2870/2011).

Při výkladu § 127 odst. 1 o. s. ř. pak Nejvyšší soud zdůrazňuje, že soud sám není oprávněn posuzovat skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, a pokud soud sám tyto skutečnosti posoudí, aniž ohledně nich provedl znalecké dokazování, jde o vadu řízení, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1599/99).

Dovolatelka má pravdu v tom ohledu, že soud prvního stupně zatížil řízení vadou, jestliže se v odůvodnění svého rozhodnutí opomněl vypořádat s důvody, proč neprovedl jí navržený důkaz znaleckým posudkem z oboru chemie. Odvolací soud pak otázku procesního práva obsaženou v příslušné odvolací námitce (zda se soud prvního stupně dopustil vady řízení či nikoliv) neřešil zcela korektně, jestliže namísto konstatování vady a její nápravy v odvolacím řízení dosáhl téhož výsledku tak, že se podle obsahu odůvodnění svého rozhodnutí „ztotožnil“ se soudem prvního stupně (důvody jehož procesního postupu nejsou seznatelné ani z protokolu o příslušném jednání, srov. č. l. 196 spisu), přičemž ve skutečnosti nahradil chybějící odůvodnění vlastním. Při úvaze, zda je provedení navrženého důkazu vzhledem k výsledkům dosavadního dokazování nadbytečné, pak překročil hranice, které vyplývají z ustanovení § 127 odst. 1 o. s. ř. a které sám v odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně zdůraznil. Dovození příčin nepříznivého pH chladicí kapaliny z výsledků rozboru vzorků odebraných ze zařízení v roce 2008 je věcí odborného posouzení, které soudu nepřísluší. Nehledě na to odvolací soud argumentuje obsahem listin, kterými neprovedl důkaz, a podle obsahu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně jimi neprovedl důkaz ani tento soud. Takové zdůvodnění, proč nebyl proveden navržený důkaz, požadavky vyplývající z ustálené judikatury dovolacího soudu nesplňuje.

Odvolací soud se tedy při řešení uvedené otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, což se v řízení projevilo jako vada. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. lze však dovodit, že důvodem kasačního rozhodnutí dovolacího soudu je jen taková vada řízení, která je zmatečnostní vadou uvedenou v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., anebo jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vytčená vada řízení pak není vadou zmatečnostní a není ani takovou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Její podstatou totiž není nic jiného než nevhodně zvolené odůvodnění užité odvolacím soudem. Samotnému posouzení, že by bylo vzhledem k dosaženým výsledkům dokazování provedení navrženého důkazu znaleckým posudkem z oboru chemie nadbytečným, totiž není co vytknout. I bez tohoto posudku totiž vzal odvolací soud za prokázané, že vadné složení chladicí kapaliny bylo jednou z příčin poruchy výměníků jednotek fan-coil a provozních nedostatků klimatizace a dokonce že šlo o příčinu rozhodující. I kdyby znalec z oboru chemie zjistil, že šlo o příčinu jedinou, nic by to nezměnilo na výsledku sporu, jestliže soudy nižších stupňů uzavřely, že zásah třetí osoby či samotné žalobkyně do systému prokázán nebyl a všechny zjištěné příčiny poruchy, tedy též nevhodné chemické složení chladicí kapaliny, jsou přičitatelné dovolatelce. Jak by mohl znalec v rámci svého poslání vyjadřovat se ke skutečnostem, k nimž je třeba odborných znalostí, „objasňovat, zda ke vzniku škody nedošlo vlivem činnosti samotného žalobce, který umožnil plnění systému vodou“ (srov. důkazní návrh dovolatelky v protokolu o jednání konaném před soudem prvního stupně dne 16. 7. 2013, č. l. 195 spisu), není Nejvyššímu soudu zřejmé.

Protože je z pohledu otázky, pro jejíž řešení bylo dovolání shledáno přípustným, napadené rozhodnutí odvolacího soudu správné, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), dovolání podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 243g odst. 1 věta druhá, § 151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 15. 11. 2017

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru