Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 4769/2009Rozsudek NS ze dne 29.11.2011

HeslaSmlouva o úvěru
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.4769.2009.1
Dotčené předpisy

§ 382a předpisu č. 109/1964 Sb.


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 4769/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně COLUMBUS spol. s r. o., se sídlem v Praze 9, Nad Kolčavkou 8, identifikační číslo osoby 48 53 60 83, zastoupené JUDr. Ing. Milošem Vasovičem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 25, proti žalované AGRO & KOMBINÁT Dolní Žandov spol. s r. o., se sídlem v Dolním Žandově 218, identifikační číslo osoby 46 88 21 89, zastoupené JUDr. Hanou Šťastnou, advokátkou se sídlem v Mariánských Lázních, Hlavní 132, o zaplacení částky 10,707.375,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 110/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2009, č. j. 9 Cmo 437/2008-109, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2009, č. j. 9 Cmo 437/2008-109, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 10,707.375,- Kč s 5% úrokem z prodlení z titulu vrácení úvěru poskytnutého Komerční bankou, s. p. ú. (dále jen „banka“) smlouvou o úvěru č. Ú/231/10/91 na přechodný nedostatek finančních zdrojů ve výši 15,296.000,- Kč ze dne 29. prosince 1990, ve znění dodatků č. 1 až 3 (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“) právnímu předchůdci žalované Agrokombinátu Dolní Žandov, státnímu podniku (dále též jen „dlužník“). Tvrdila, že dne 25. února 1991 požádal dlužník Konsolidační banku, s. p. ú. o převzetí pohledávky banky z tohoto úvěru v rozsahu 80 %, tj. co do částky 12,237.000,- Kč. Žádost o převzetí pohledávky ověřila pobočka banky v Chebu. Konsolidační banka, s. p. ú. potvrdila převzetí pohledávky z úvěru přípisem z 2. dubna 1991. Splatnost a výše první splátky dluhu z úvěru byla stanovena v potvrzení o převzetí pohledávky na leden 1992. Smlouvou o prodeji podniku č. 745/94 ze dne 31. srpna 1994 uzavřenou s Pozemkovým fondem České republiky žalovaná koupila podnik „Agrokombinát Dolní Žandov, Zemědělská výroba bez bramborárny“. Prodejem podniku přešel na žalovanou i závazek ke splácení úvěru ve výši 12,237.000,- Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru postupně přešla na Konsolidační banku Prahu, s. p. ú., následně na SACAR, spol. s r. o. a na žalobkyni. Žalovaná dluží na splátkách jistiny žalovanou částku.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. srpna 2008, č. j. 49 Cm 110/2007-84, žalobu zamítl a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení žalované.

Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dovodil aktivní i pasivní legitimaci účastníků v řízení, jehož předmět spojoval s režimem úvěrů poskytnutých na trvale se obracející zásoby (dále jen „úvěr na TOZ“), a považoval za důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou, když právní předchůdce žalované ani žalovaná se nezavázali k jiné splatnosti úvěru než té, která byla daná smlouvou o úvěru ve znění dodatku č. 2, tedy dnem 25. června 1991, k uznání závazku nedošlo a žaloba byla soudu doručena 18. září 2007.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud opakoval dokazování smlouvou o úvěru a jejími dodatky a zjistil, že banka se zavázala poskytnout dlužníkovi krátkodobý úvěr na přechodný nedostatek finančních zdrojů na účtě ve výši 15,296.000,- Kč a podle ujednání o termínu a čerpání úvěru měl být z výnosu úvěru splacen úvěr na TOZ. Odvolací soud zdůraznil, že úvěr nebyl poskytnut v režimu úvěrů na TOZ, ale byl poskytnut v „obecném režimu“ jako krátkodobý úvěr a měl být použit na vypořádání závazku dlužníka z jiné úvěrové smlouvy. Okolnost, že výnosem poskytnutého úvěru měl být zaplacen úvěr na TOZ, neznamená, že tento úvěr se řídí pravidly pro úvěry na TOZ. Uvedl, že tato pravidla, především způsob převzetí pohledávek z těchto úvěrů dalšími subjekty (i s následným převzetím závazku z úvěru na TOZ žalovanou v souladu s pravidly privatizace podniku podle zákona č. 92/1991 Sb.), ve shodě s ustálenou judikaturou, uplatnil soud prvního stupně při zdůvodnění věcné legitimace žalobkyně. Uplatněný nárok není nárokem ze smlouvy o úvěru na TOZ a žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, že na ni přešla pohledávka ze smlouvy o krátkodobém úvěru na přechodný nedostatek finančních prostředků. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně v řízení vedeném na základě smlouvy o úvěru není aktivně legitimována, neboť nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem pohledávku z daného úvěrového vztahu získala. Její nárok proto neshledal po právu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož platí zvláštní postupy (pravidla) při změnách v osobě věřitele u úvěrů na TOZ. Tato zvláštní pravidla nemají žádnou oporu v zákoně, žádný zákon pojem trvale se obracejících zásob nepoužívá a ani nezná. Nejde tedy o zákonný termín a žádný zvláštní postup ohledně změn věřitele nebyl pro úvěry na TOZ uzákoněn. Pravidla, jež platí pro změny v osobě věřitele, se proto musí opírat o zákon a být s ním v souladu. Uvádí, že podle judikatury Nejvyššího soudu týkající se úvěrů na TOZ, může neplatnost či neúčinnost dohody o postoupení pohledávky namítat pouze účastník této dohody, tedy postupitel nebo postupník, nikoliv dlužník, jehož právní postavení se postoupením pohledávky nemění. Ve vztahu k dlužníkovi je významné pouze oznámení o postoupení pohledávky. S těmito závěry dovolacího soudu se odvolací soud zjevně neztotožnil. Pokud by měl být závěr odvolacího soudu o tom, že pro postoupení pohledávek ze smluv o úvěru na TOZ platila zvláštní pravidla, správný, byla by narušena rovnost subjektů před zákonem, jež je v soukromoprávních vztazích základním principem právní úpravy a jež je i zaručena Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod.

Dovolatelka zdůrazňuje, že v řízení tvrdila a příslušnými smlouvami doložila, že pohledávka, jejíž zaplacení je předmětem sporu, jí byla postoupena společností SACAR, spol. s r. o., které byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky Konsolidační bankou Praha, s. p. ú. Přesto odvolací soud dovodil, že žalobkyně netvrdila, tím méně prokazovala, že na ni pohledávka ze smlouvy o krátkodobém úvěru na přechodný nedostatek finančních zdrojů přešla.

Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.

Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.

Nejvyšší soud shledal dovolání žalované přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud posoudil nesprávně otázku věcné legitimace dovolatelky.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že uplatněný nárok není nárokem ze smlouvy o úvěru na TOZ, u níž se převzetí pohledávky dalšími subjekty řídilo pravidly danými jen pro tento druh úvěru, jimiž žalobkyně také prokazovala nabytí pohledávky, ale jde o nárok ze smlouvy o poskytnutí krátkodobého úvěru na přechodný nedostatek finančních zdrojů. Podle odvolacího soudu žalobkyně nemá ve sporu aktivní věcnou legitimaci, protože netvrdila ani neprokazovala, že na ni přešla pohledávka ze smlouvy o krátkodobém úvěru na přechodný nedostatek finančních prostředků, a nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem pohledávku ze smlouvy o úvěru získala.

Věcnou legitimací je stav vyplývající z hmotného práva, podle kterého je účastník řízení nositelem konkrétního práva nebo povinnosti, o které v řízení jde. Nedostatek věcné legitimace znamená, že subjekt, který o sobě tvrdí, že je nositelem určitého hmotněprávního oprávnění, nebo subjekt, o němž žalobce tvrdí, že je nositelem určité hmotněprávní povinnosti, ve skutečnosti nositelem takového oprávnění či povinnosti, o které v řízení jde, není. Případný nedostatek věcné legitimace vede k zamítnutí žaloby.

V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vyplývá, že banka uzavřela 29. prosince 1990 s dlužníkem smlouvu o krátkodobém úvěru, ve znění dodatků, který byl poskytnut na přechodný nedostatek finančních zdrojů ve výši 15,296.000,- Kč. Podle smlouvy měl být z výnosu úvěru splacen úvěr na TOZ a úvěr měl být vrácen do 25. června 1991. Dlužník požádal 25. února 1991 Konsolidační banku, s. p. ú. za souhlasu banky, pobočky v Chebu, o převzetí pohledávky ze smlouvy v rozsahu částky 12,237.000,- Kč, kterou se zavázal splatit do 30. června 1999. Konsolidační banka, s. p. ú. potvrdila dlužníkovi převzetí pohledávky dopisem z 2. dubna 1991. Banka a Konsolidační banka, s. p. ú. uzavřely 18. března 1991 dohodu o spolupráci při „realizaci operace TOZ“, podle níž měly být pohledávky z úvěrů na TOZ převedeny z banky na Konsolidační banku, s. p. ú. Smlouvou z 1. března 1993 převedla Konsolidační banka, s. p. ú. převzaté pohledávky na Konsolidační banku Praha, s. p. ú. Mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka ze smlouvy. Smlouvou o prodeji podniku č. 745/94 uzavřenou mezi Pozemkovým fondem České republiky a žalovanou 31. srpna 1994 žalovaná převzala v této smlouvě specifikovaný majetek Agrokombinátu Dolní Žandov, s. p. včetně závazků, a to i závazku vůči Konsolidační bance Praha, s. p. ú. ve výši 12,237.000,- Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru, nyní již za žalovanou, byla smlouvou o postoupení pohledávky ze 7. prosince 2000 postoupena Konsolidační bankou Praha, s. p. ú. společnosti SACAR, spol. s r. o. a následně smlouvou o postoupení pohledávky z 15. srpna 2007 byla postoupena správkyní konkursní podstaty úpadkyně SACAR, spol. s r. o. žalobkyni.

Vycházeje z tohoto skutkového stavu shledává Nejvyšší soud závěr odvolacího soudu o nedostatku věcné legitimace žalobkyně nesprávným. Odvolací soud pominul, že žalobkyně již v žalobě tvrdila, že smlouvou o úvěru byl dlužníkovi poskytnut krátkodobý úvěr na přechodný nedostatek finančních zdrojů a pohledávka z této smlouvy byla k žádosti dlužníka z 25. února 1991 převzata Konsolidační bankou, s. p. ú., přičemž s převzetím pohledávky banka souhlasila. Žalobkyně rovněž tvrdila a prokazovala, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla dále postupována a že je podle poslední z těchto smluv o postoupení pohledávky její věřitelkou. S odvolacím soudem lze souhlasit pouze v tom, že uplatněný nárok není nárokem ze smlouvy o úvěru na TOZ, to ale žalobkyně ani netvrdila, nikoliv však v tom, že žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že na ni přešla pohledávka ze smlouvy o krátkodobém úvěru na přechodný nedostatek finančních prostředků. Tato skutečnost, rozhodná pro závěr o věcné legitimaci žalobkyně, byla tvrzena i prokazována.

Byla-li pohledávka ze smlouvy o úvěru zahrnuta mezi pohledávky z úvěrů na TOZ se souhlasem banky jako původního věřitele a Konsolidační banky, s. p. ú., jako nového věřitele, byť se nejednalo o tento „druh“ pohledávky, nelze považovat závěr odvolacího soudu o tom, že tato pravidla o způsobu převzetí pohledávek platila jen pro převzetí pohledávek z úvěrů na TOZ, pohledávka žalobkyně však není pohledávkou z úvěru na TOZ, a těmito pravidly se proto neřídí, aniž by objasnil, o jaká pravidla šlo, jaký byl jejich obsah a závaznost, a aniž se zabýval posouzením smlouvy o úvěru a následujících úkonů, jimiž se žalobkyně měla stát věřitelkou pohledávky, za správný.

Jelikož rozsudek odvolacího soudu není ze shora uvedených důvodů správný, Nejvyšší soud jej bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. listopadu 2011

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru