Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 4343/2019Usnesení NS ze dne 05.02.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.4343.2019.1
Dotčené předpisy

§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 1735/20


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 4343/2019-222

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce P. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 98, proti žalovaným 1) Okresnímu soudu v Kolíně, se sídlem v Kolíně, Kmochova 144, PSČ 280 02, identifikační číslo osoby 00024520 a 2) Okresnímu soudu v Kladně, se sídlem v Kladně, nám. Edvarda Beneše 1997, PSČ 272 55, identifikační číslo osoby 00024511, o zaplacení 500 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 6 C 137/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2019, č. j. 32 Co 406/2017-189, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Krajský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 29. 6. 2018, č. j. 6 C 137/2014-152, kterým Okresní soud v Kolíně zamítl žalobu pro zmatečnost, odmítl žalobu na obnovu řízení a nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok pod bodem I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok pod bodem II.).

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu by v obecné rovině přicházela v úvahu jen podle § 237 o. s. ř.

Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Peněžitý limit uvedený v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se uplatní i v případě dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost v řízení ohledně peněžitého plnění nepřevyšujícího 50 000 Kč (srov. v poměrech žaloby na obnovu řízení závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Cdo 4184/2014, ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2866/2015, či ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 93/2016, jež se prosadí obdobně i v poměrech řízení o žalobě pro zmatečnost – k tomu viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2085/2014, či ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3150/2017, ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 4189/2017, ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1848/2017, ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2090/2017, ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 375/2018, a ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4734/2018, jež jsou veřejnosti dostupné in www.nsoud.cz).

V projednávané věci dovolatel podal žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o zaplacení 500 Kč. Uvedená částka nepřevyšuje 50 000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.

Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání proti jeho rozhodnutí, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 2. 2020

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru