Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 4256/2014Usnesení NS ze dne 01.04.2015

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.4256.2014.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 4256/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně ZG Lighting Czech Republic s.r.o., se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 25700588, zastoupené JUDr. Prokopem Benešem, advokátem se sídlem v Praze 4, Antala Staška 510/38, proti žalované RPS logistic s.r.o., se sídlem ve Velkých Pavlovicích, Brněnská 29/10, PSČ 691 06, identifikační číslo osoby 26922355, zastoupené Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 138/4, o zaplacení 640 887 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Cm 55/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. února 2014, č. j. 5 Cmo 453/2013-200, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13 552 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Prokopa Beneše.

Odůvodnění:

Žalovaná napadla dovoláním v celém rozsahu v záhlaví označený rozsudek, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. dubna 2013, č. j. 25 Cm 55/2011-145, ve vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná odpovídá za vzniklou škodu, a proto má žalobkyně vůči ní nárok na její náhradu. Podle shodného právního posouzení soudů obou stupňů není nárok žalobkyně na náhradu škody promlčen, neboť ho uplatnila u soudu včas, tj. před uplynutím obecné čtyřleté promlčecí doby upravené v § 397 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“).

Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze – oddíl C, vložka 62389, Nejvyšší soud zjistil, že dne 6. února 2015 byla vymazána obchodní firma žalobkyně Zumtobel Lighting s. r. o. a téhož dne byla zapsána její nová obchodní firma ZG Lighting Czech Republic s.r.o. Nejvyšší soud proto takto označil žalobkyni v záhlaví svého rozhodnutí.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu by v obecné rovině přicházela v úvahu jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř. je tak i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, které je – stejně jako níže uvedená rozhodnutí – veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách).

Námitka nesprávného právního posouzení promlčení žalobního nároku, kterou dovolatelka staví na potřebě aplikace čl. 32 odst. 1 vyhlášky č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) – dále jen „Úmluva CMR“, nemůže přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. otevřít. Je tomu tak proto, že otázku posouzení promlčecí doby podle cit. článku Úmluvy CMR odvolací soud neřešil a řešit ani nemohl, neboť podle skutkového zjištění, jímž je (stejně jako ostatními skutkovými zjištěními soudů obou stupňů) dovolací soud v dovolacím řízení vázán, škoda nevznikla během přepravy zboží, nýbrž až při jeho následném skladování. Za této situace soudy postupovaly správně, pokud při posuzování námitky promlčení vznesené žalovanou aplikovaly na počátek, běh i délku promlčecí doby přísl. ustanovení obchodního zákoníku.

Dovolací soud nepřisvědčil ani názoru dovolatelky, že odvolací soud řešil otázku uznání závazku dle § 407 odst. 3 obch. zák. v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Dovolatelka žádnou judikaturu dovolacího soudu, od níž by se odvolací soud při výkladu a aplikaci § 407 odst. 3 obch. zák. odchýlil, neoznačila a rovněž tak přehlédla, že odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí zřetelně uvedl okolnosti, z nichž usoudil, že žalovaná platbou ve výši 626 130,60 Kč uznala i zbytek závazku, a tento závěr podpořil i odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2009, sp. zn. 23 Cdo 4777/2008.

Pokud dovolatelka vznáší výhrady k rozsahu škody, pak zpochybňuje pouze skutková zjištění odvolacího soudu, aniž by formulovala otázku hmotného nebo procesního práva s předpoklady dle § 237 o. s. ř. Jak již bylo naznačeno shora, správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. ledna 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).

Lze uzavřít, že dovolání žalované proti napadenému rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé není podle § 237 o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání žalované v části směřující proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.

Dovolatelka výslovně napadla rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu (tedy i rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení).

Směřovalo-li dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudem prvního stupně, dovolání v této části trpí vadou, neboť dovolatelka v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 237 o. s. ř.) a nesprávnost rozhodnutí. Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 14. května 2014 (srov. ustanovení § 57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání v části, v níž dovolatelka nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudem prvního stupně. Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro vady.

Dovolání v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení není vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné, neboť výše nákladů řízení, k jejichž náhradě byla žalovaná zavázána za řízení před odvolacím soudem (19 082,90 Kč), nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 30 Cdo 3141/2013). Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost. I kdyby však dovolání nebylo v této části nepřípustné, bylo by odmítnuto pro vady pro nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 1. dubna 2015

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru