Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 411/2012Usnesení NS ze dne 12.03.2013

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.411.2012.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 411/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně SEPO - MARKET, spol. s r.o. v likvidaci, se sídlem v Plzni, Hrádecká 1104/16, PSČ 312 00, identifikační číslo osoby 45805237, zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem v Praze, Bolzanova 1615/1, proti žalované Union banka, a.s. "v likvidaci", se sídlem v Ostravě-Moravská Ostravě, ul. 30.dubna čp. 635, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 41034261, o určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 6/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. května 2011, č. j. 51 Co 135/2011-223, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ostravě potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 2010, č. j. 25 C 6/2006-182, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 - dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, popřípadě jejichž řešení zpochybnila (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Tak tomu však v souzené věci není.

Z obsahu dovolání se podává, že toto podání dovolatelky obsahuje pouze (vedle návrhu, jak má dovolací soud rozhodnout o dovolání) opis podstatné části jejího odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně s dovětkem, že „bere jeho text odvolatel i za obsah svého dovolání“. Tím dovolatelka nejen rezignovala na vymezení otázky zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., ale též ponechala stranou další důvod pro zamítnutí žaloby, na němž odvolací soud své rozhodnutí založil, totiž že dlužníku nepřísluší námitka neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, a to s odkazem na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněný pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší soud již v rozsudku uveřejněném pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vysvětlil, že spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé. Od tohoto závěru nemá dovolací soud důvod odchýlit se ani v souzené věci. Napadla-li proto dovolatelka pouze jeden ze závěrů odvolacího soudu a druhý žádné kritice nepodrobila, není její dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. března 2013

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru