Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 4041/2008Usnesení NS ze dne 20.01.2010

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.4041.2008.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 806/10 ze dne 24.03.2010 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Ivana Janů


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 4041/2008

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobce Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a. s., se sídlem Praha 8 – Karlín, Za Poříčskou branou 6/č. p. 256, IČ 492 41 494, zastoupeného JUDr. Petrem Hrdličkou, advokátem, se sídlem Pobřežní 3, Praha 8, PSČ 186 00, proti žalovanému Zemědělskému družstvu „Agroholding“ se sídlem v Bernarticích, Bernartice, okres Jeseník, IČ 471 51 544, zastoupenému JUDr. Igorem Krajčíkem, advokátem, se sídlem Horní Lipová 271, Lipová lázně, PSČ 790 63, o zaplacení 3,996.196,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 19 Cm 191/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. června 2008, č. j. 5 Cmo 208/2007-303, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta žalobce JUDr. Petra Hrdličky.

Odůvodnění:

Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, v záhlaví označenému, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2005, č. j. 19 Cm 191/98-180, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 8. března 2006, č. j. 19 Cm 191/98-210, a žalovanému uložena povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení, není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též „o. s. ř.“), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, jsou relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím osudem dovolatel v rámci jediného přípustného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132.).

Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel vymezuje jako otázky zásadního právního významu konkrétní otázky platnosti právních úkonů (smlouvy o úvěru, smlouvy o přechodu předmětné pohledávky, smlouvy o prodeji části podniku ad.) ve vazbě na § 37 odst. 1 a § 40 odst. 1 občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“). Tyto námitky však nemají obecný judikatorní přesah, protože se týkají jen konkrétních skutkových okolností daného případu. Dovolací soud neshledal v tomto směru ani případný rozpor napadeného rozhodnutí s hmotným právem.

Pokud dovolatel uplatňuje dovolací důvod dle § 241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu, v podstatné části oporu v provedeném dokazování, (a to zejména použití fotokopie úvěrové smlouvy namísto originálu), prostřednictvím tohoto dovolací důvodu přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být založena..

Další námitky dovolatele, zvláště ohledně opravných usnesení o chybách v psaní a počtech a aplikace rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Odon 112/97, se vztahují k dovolacímu důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládají.

Zbývající námitky dovolatele jsou taktéž irelevantní, eventuální průtahy v tomto řízení se netýkají podstaty věci.

Neobstojí ani námitka dovolatele, že v poučení v závěru napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je uvedeno, že dovolání je přípustné s odkazem na § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., poněvadž nesprávné poučení o přípustnosti dovolání nemůže přípustnost dovolání založit.

Na základě uvedeného Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě není dovolání přípustné, a proto je jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto a žalovaný je proto povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení, spočívající v odměně advokáta podle § 3 odst. 1 písm. bod 6, § 10 odst. 1, § 14 odst. 1, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000Sb. ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. v částce 10.000,- Kč, náhradě hotových výloh za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb. v částce 300,- Kč a konečně v připočtení 20% daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2.060,- Kč, celkem tedy v částce 12.360,- Kč, kteroužto částku je povinen žalovaný zaplatit k rukám advokáta žalobce.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné usnesení, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 20. ledna 2010

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru