Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 4036/2014Usnesení NS ze dne 24.03.2015

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.4036.2014.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 4036/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Bohemia Faktoring, s.r.o., se sídlem v Praze 1-Malé Straně, Letenská 121/8, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 27 24 26 17, zastoupené Mgr. Robertem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, proti žalovanému M. D., o zaplacení částky 64.274,13 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 19 C 218/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. dubna 2014, č. j. 47 Co 77/2013-94, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 4. prosince 2012, č. j. 19 C 218/2012-65, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 64.274,13 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a namítá, že odvolací soud se při vydání napadeného rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. května 2009, sp. zn. 28 Cdo 2692/2008. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že nároku žalobkyně vyhoví, případně aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení

- v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka označila jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. skutečnost, že odvolací soud se při vydání napadeného rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. května 2009, sp. zn. 28 Cdo 2692/2008 (jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). V citovaném rozhodnutí se Nejvyšší soud zabýval otázkou vázanosti odvolacího soudu skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně, a podmínkami pro doplnění dokazování odvolacím soudem podle ustanovení § 213 o. s. ř. V projednávané věci však odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení. Dovolatelkou tvrzená podmínka přípustnosti dovolání tak není naplněna.

S tvrzením o existenci potvrzení - oznámení č. 44410/2012 o odeslání podání ze dne 3. prosince 2012 soudu prvního stupně dovolatelka přichází až v dovolání, v řízení před soudem prvního stupně ani v odvolacím řízení tuto skutečnost netvrdila. Podle ustanovení § 241a odst. 6 o.s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy. Dovolací soud proto k této skutečnosti nemohl přihlédnout.

Pro úplnost považuje dovolací soud za potřebné uvést, že ani k dovolání nebylo podání ze dne 3. prosince 2012 obsahující doplnění žaloby a oznámení o odeslání tohoto podání soudu prvního stupně připojeno, ačkoliv je jako příloha v dovolání uvedeno.

Dovolání žalobkyně výslovně směřuje proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i proti výrokům o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V tomto směru však dovolání postrádá jakoukoliv argumentaci. Chybí i údaj, v čem dovolatelka v tomto bodě spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tj. které z hledisek stanovených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné, a v čem shledává nesprávnost rozhodnutí. Vytčený nedostatek obligatorních náležitostí dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula dne 27. července 2014. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. března 2015

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru