Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 4029/2017Usnesení NS ze dne 29.11.2017

HeslaPřípustnost odvolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.4029.2017.1
Dotčené předpisy

§ 9 odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

§ 10a o. s. ř.

§ 104 odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 4029/2017-395

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně AB 4 B. V., se sídlem v Amsterodamu, Strawinskylaan 933, WTC TWr B, 1077XX, registrační číslo 34186049, Nizozemské království, zastoupené Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem, se sídlem v Brně, Antonína Slavíka 1313/7, proti žalovanému J. H., o zaplacení částky 49 064,28 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 10 C 179/2013, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2017, č. j. 15 Co 420/2015-273, takto:

Řízení o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2017, č. j. 15 Co 420/2015-273, se zastavuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě v průběhu řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. 3. 2015, č. j. 10 C 179/2015-147, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částek 27 933,03 Kč a 21 131,25 Kč s příslušenstvím, rozhodl v záhlaví označeným usnesením, že nepřipouští zastoupení žalovaného v tomto řízení L. L.

Krajský soud konstatoval, že mu je z úřední činnosti známo, že L. v dalších sedmi soudních řízeních zastupoval jejich účastníka, ve čtyřech případech žalovaného a ve třech případech jeho manželku D. H., a to minimálně v rozmezí tří let. Usoudil, že z časového hlediska nejde o ojedinělé či jednorázové činnosti L. a že u těchto řízení nelze dovodit jakoukoliv skutkovou souvislost, L. tak v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2642/2013, a ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2320/2015, vystupuje v různých věcech opětovně a jde tedy o zastupování nepřípustné ve smyslu § 27 odst. 2 občanského soudního řádu.

Toto usnesení napadl žalovaný opravným prostředkem označeným jako odvolání. Tento řádný opravný prostředek má za včas podaný v tříměsíční odvolací lhůtě, neboť napadené usnesení neobsahovalo poučení o odvolání, a za přípustný, poněvadž Krajský soud v Ostravě podle jeho mínění napadeným usnesením rozhodoval jako soud prvního stupně, protože nepřezkoumával již vydané rozhodnutí. Argumentuje, že Ústava České republiky vyžaduje dvoustupňové řízení, a to i tehdy, kdy by to dle zákona nebylo možné, neboť by bylo zákonné ustanovení nahrazeno textem Ústavy.

Žalovaný vytýká odvolacímu soudu, že rozhodoval v situaci „důkazní nejasnosti“, neboť neuvedl, v jakém postavení L. zastupoval účastníky v ostatních řízeních, a neměl vyjasněno, zda může jít o situace podřaditelné pod § 27 odst. 2 občanského soudního řádu. Argumentuje, že L. v tomto řízení vystupuje jako jeho zmocněnec v postavení jeho zaměstnance na základě dohody o provedení práce a že zastupování zmocněncem v postavení zaměstnance nelze podřadit pod § 27 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalovaný navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že zastoupení žalovaného zmocněncem L. v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě ve věci 15 Co 420/2015 se připouští.

Se zřetelem k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní - v souladu s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).

Nejvyšší soud, kterému byla věc předložena k projednání a rozhodnutí, dospěl k závěru, že řízení o uvedeném podání musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaveno.

Proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího občanský soudní řád odvolání nepřipouští, a to bez ohledu na to, zda jde o rozhodnutí ve věci nebo o rozhodnutí procesní povahy. To oproti přesvědčení žalovaného platí i pro ta rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by při tom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3047/2010, a ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4948/2014, jež jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupná na http://www.nsoud.cz). Tomu koresponduje i skutečnost, že Nejvyšší soud, ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje Ústava (její článek 91), může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. § 9 odst. 5 a § 10a o. s. ř.) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu občanský soud řád neupravuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 526/2015, ústavní stížnost proti němuž podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. III. ÚS 1505/2015, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2867/2013, a ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4856/2016).

Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2001, pod číslem 85, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné tamtéž, sešit č. 7, ročník 2002, pod číslem 139).

Nejvyšší soud proto řízení o „odvolání,“ které shora uvedenou vadou trpí, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že ani případné posouzení podaného opravného prostředku jako dovolání by nevedlo k věcnému přezkumu napadeného usnesení, protože dovolání proti tomuto rozhodnutí není objektivně přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu a muselo by být odmítnuto podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. Posuzovaný opravný prostředek žalovaného totiž nesměřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí (srov. § 237 o. s. ř.), a nejde ani o žádný z případů vymezených ustanovením § 238a o. s. ř., které upravuje přípustnost dovolání proti některým taxativně vyjmenovaným rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným v průběhu odvolacího řízení.

O nákladech tohoto řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. 11. 2017

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru