Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 3963/2016Usnesení NS ze dne 07.06.2017

HeslaPoplatky soudní
Odvolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.3963.2016.1
Dotčené předpisy

§ 138 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

§ 9 odst. 1 předpisu č. 549/1991 Sb.

§ 9 odst. 7 předpisu č. 549/1991...

více

přidejte vlastní popisek

32 Cdo 3963/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně Bohemia Faktoring, a. s., se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláňem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti žalovanému K. M., zastoupenému JUDr. Davidem Mášou, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Zderaze 1275/15, o zaplacení částky 48 251,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 60 C 175/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2015, č. j. 97 Co 215/2015-158, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2015, č. j. 97 Co 215/2015-158, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 15. 6. 2015, č. j. 60 C 175/2013-148, zastavil dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku žalovaným za dovolání (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný s odkazem na ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dovolání, maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu při posouzení návrhu na osvobození od soudního poplatku podaného po rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, avšak dříve, než o odvolání rozhodl odvolací soud.

Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2446/2013, ze dne 18. 5. 2001, sp. zn. 11 Zp 24/99 (uveřejněného pod číslem 18/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, dále od rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2008, č. j. 1 As 31/2008-41, in www.nssoud.cz, a ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 As 74/2011-251 (uveřejněného pod číslem 2410/2011 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu), a nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. III. ÚS 588/2000, in www.usoud.cz. Navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při posouzení návrhu na osvobození od soudního poplatku podaného po rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku do rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí (§ 138 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

Z ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích vyplývá, že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.

Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že byť lze výkladem ustanovení § 9 odst. 7 věty první zákona o soudních poplatcích a contrario dospět k závěru, že po vydání usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nemá podání návrhu na osvobození od soudního poplatku zásadně právní relevanci, neboť zákonodárce na tuto možnost výslovně nepamatuje, je třeba toto ustanovení pomocí aplikace teleologických a systematických argumentů ve prospěch „postiženého“ účastníka řízení vyložit tak, že bylo-li proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku podáno odvolání (a toto usnesení nenabylo tudíž právní moci), musí soud o návrhu na osvobození od soudního poplatku podaném sice po vydání usnesení o zastavení řízení, avšak do pravomocného skončení řízení, rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2446/2013, ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2494/2014, a ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Usnesení, kterým soud zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku, totiž váže soud a účastníky teprve ve chvíli, kdy nabude právní moci. Právní moc usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku je přitom v občanském soudním řízení odložena do uplynutí lhůty k podání odvolání. Podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud (§ 206 odst. 1 o. s. ř.).

Z uvedeného vyplývá, že požádal-li dovolatel, jak tomu bylo v projednávané věci, v odvolání podaném proti usnesení ze dne 15. 6. 2015, č. j. 60 C 175/2013-148, kterým soud prvního stupně zastavil dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, o osvobození od tohoto poplatku a aniž by o této žádosti bylo rozhodnuto, odvolací soud rozhodl dovoláním napadeným usnesením, je jeho rozhodnutí v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 6. 2017

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru