Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 394/2015Usnesení NS ze dne 17.06.2015

HeslaPřípustnost dovolání
Příslušnost soudu funkční
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.394.2015.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

§ 104 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 394/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 763/15, proti žalované J. B., zastoupené JUDr. Danou Cetkovskou, advokátkou se sídlem v Prostějově, Komenského 1586/23, o zaplacení částky 214 792,26 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 7/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 31. ledna 2013, č. j. 5 C 7/2012-85, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. května 2014, č. j. 47 Co 330/2013-141, takto:

I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 31. ledna 2013, č. j. 5 C 7/2012-85, se zastavuje.

II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. května 2014, č. j. 47 Co 330/2013-141, se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 31. ledna 2013, č. j. 5 C 7/2012-85, zastavil řízení v rozsahu rozdílu mezi 25% úrokem z prodlení a úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 195 755,88 Kč (výrok I.), v rozsahu 25% úroku z prodlení z částky 8 069,54 Kč (výrok II.) a v rozsahu částky 8 495,64 Kč (výrok III.), a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 206 296,62 Kč s příslušenstvím (výrok IV.) a náhradu nákladů řízení ve výši 59 647,80 Kč (výrok V.).

Krajský soud v Brně k odvolání žalované rozsudkem ze dne 12. května 2014, č. j. 47 Co 330/2013-141, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku IV., v níž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 094,59 Kč a řízení v tomto rozsahu zastavil (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku IV. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 185 132,49 Kč s příslušenstvím (druhý výrok), zrušil rozsudek soudu prvního stupně v té části výroku IV., kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 8 069,54 Kč, a ve výroku V., jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (třetí výrok).

Žalovaná podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu (v rozsahu druhého výroku) a výslovně též proti rozsudku soudu prvního stupně („do výrokové části výroku IV.“).

Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním proti rozhodnutí soudu prvního stupně.

Dovolání je podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze úspěšně napadnout dovoláním. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. května 2014, č. j. 47 Co 330/2013-141, trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům určeným pro obsah dovolání ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení § 237 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013, in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Těmto požadavkům dovolatelka nedostála. Ač zastoupena advokátkou, na vymezení přípustnosti dovolání zcela rezignovala a argumentaci, jež by vyhověla požadavkům vyplývajícím z ustanovení § 241a odst. 2 a § 237 o. s. ř., nelze nalézt ani v obsahovém vymezení důvodu dovolání.

Uvedený nedostatek nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 4. září 2014 (srov. § 57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. června 2015

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru