Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 3937/2017Usnesení NS ze dne 16.10.2017

HeslaDovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.3937.2017.1
Dotčené předpisy

§ 241 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 3937/2017-230

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Gallusem v právní věci žalobce M. Ř., zastoupeného Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, proti žalované Pojišťovně České spořitelny, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 115, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 47452820, o zaplacení 41 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 14 C 201/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 9. 2015, č. j. 36 Co 49/2015-128, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 11. 2014, č. j. 14 C 201/2014-88 (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. (dále též jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby dovolatel, jde-li o fyzickou osobu, která nemá právnické vzdělání, byl zastoupen osobou povolanou podle zákona poskytovat právní pomoc, tj. advokátem, popř. notářem, v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zákonem (§ 241 odst. 1 a 2 o. s. ř.).

Z dikce § 241 o. s. ř. vyplývá, že podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení. Její nedostatek je odstranitelný, avšak neodstranění tohoto nedostatku brání vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí, kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2258/2006).

Požadavek povinného zastoupení přitom není naplněn jen tím, že si dovolatel zvolí zástupcem advokáta, popřípadě že mu je advokát jako zástupce ustanoven rozhodnutím soudu; vzhledem k § 241 odst. 4 o. s. ř. musí být dovolání tímto advokátem sepsáno. Jak Nejvyšší soud vysvětlil např. již v usnesení ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2752/2010, pokud dovolatel podá dovolání sám, je ke splnění požadavku povinného zastoupení nezbytné, aby jeho zástupce učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním podáním nebo aby alespoň písemně nebo ústně do protokolu sdělil soudu, že se s dovolatelem učiněným podáním ztotožňuje. Nestane-li se tak, není požadavku povinného zastoupení vyhověno (srov. shodně např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2000, pod číslem 64, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4204/2013, jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách). Tak tomu bylo i v nyní projednávané věci.

Z obsahu spisu se podává, že žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu vlastnoručně sepsaným dovoláním, aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem a aniž by tvrdil (natož doložil), že má právnické vzdělání. Zastoupení žalobce advokátkou JUDr. Lenkou Zrnovskou, která mu byla ustanovena usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 12. 2014, č. j. 14 C 201/2014-93, totiž vzhledem k dikci § 31 a § 28 odst. 6 o. s. ř. skončilo okamžikem, kdy nabylo právní moci dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1263/2015).

Usnesením soudu prvního stupně ze dne 1. 2. 2016, č. j. 14 C 201/2014-163, jež nabylo právní moci dne 20. 2. 2016, byl dovolateli k jeho žádosti ustanoven zástupce pro dovolací řízení – advokát Mgr. Jiří Dousek. Tento soudem ustanovený advokát však neučinil žádný z kroků, jimiž bylo možno nedostatek povinného zastoupení napravit, třebaže mu počínaje dnem 20. 2. 2016 začala běžet dvouměsíční lhůta, během níž mohl dovolání doplnit tak, aby mělo zákonem stanovené obligatorní náležitosti (srov. § 241b odst. 3 část věty druhé za středníkem o. s. ř. a k němu např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. 32 Cdo 3411/2013, ústavní stížnost proti němu byla usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 1626/14, odmítnuta). K naplnění zákonného požadavku povinného zastoupení dovolatele tedy nedošlo.

Nejvyšší soud proto podle § 243f odst. 2, § 241b odst. 2 a 3 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu zastavil.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že i kdyby dovolatel podal advokátem sepsané dovolání totožného obsahu jako podání na č. l. 161 an. spisu (které učinila JUDr. L. Z., jejíž zastoupení však, jak bylo uvedeno shora, v době sepisu tohoto podání již netrvalo), bylo by dovolání odmítnuto pro vady, neboť se z něj nepodává, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, což je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. nebo citace textu tohoto ustanovení (či jeho části). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. 1. 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. 12. 2013), se podává z bodu 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a z bodu 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 10. 2017

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru