Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 3899/2019Usnesení NS ze dne 28.01.2020

HeslaDovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.3899.2019.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 2 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 982/20


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 3899/2019-305

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně CASPER UNION s.r.o., se sídlem v Praze 1, Olivova 948/6, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24830801, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti žalovaným 1) V. V., narozenému XY, bytem XY, 2) M. Š., narozenému XY, bytem XY, 3) M. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Tomášem Krásným, advokátem se sídlem v Ostravě, Milíčova 1386/8 a 4) M. H., narozenému XY, bytem XY, o zaplacení 154 740 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 13 Cm 1289/1992, o dovolání žalovaného 3) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 3. 2015, č. j. 7 Cmo 81/2014-218, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 148 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně Mgr. Soni Bernardové.

Odůvodnění:

Krajský obchodní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 5. 1998, č. j. 13 Cm 1289/92-100, uložil žalovaným 1), 2), 3) a 4) [v rozsudku označeným jako odpůrci č. 1), 2), 3) a 4)] zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně (v rozsudku označené jako navrhovatel) částku 153 824,90 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 6 192 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných (výrok I.). Dále zastavil řízení v rozsahu částky 915,10 Kč (výrok II.).

V průběhu řízení o odvolání žalovaného 3) proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 1998, č. j. 13 Cm 1289/92-100, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. 1. 2015, č. j. 7 Cmo 81/2014-205, podle § 107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) připustil, aby do řízení namísto žalobkyně České spořitelny, a.s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1926/62, identifikační číslo osoby 45244782, vstoupila společnost CLEAR FINANCE s. r. o., se sídlem v Praze 2-Vinohrady, Londýnská 674/55, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 28490428.

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil ve vztahu k žalovanému 3) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (výrok pod bodem I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok pod bodem II.).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný 3) dovoláním. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V průběhu dovolacího řízení (před předložením věci dovolacímu soudu) Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 3. 2018, č. j. 13 Cm 1289/1992-273, podle § 107 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude na straně žalobkyně pokračováno s CASPER UNION s.r.o., se sídlem v Praze 1, Olivova 948/6, PČ 110 00, identifikační číslo osoby 24830801, jako s její právní nástupkyní.

Ve vyjádření k dovolání se žalobkyně s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila a navrhla, aby dovolací soud odmítl dovolání pro nepřípustnost, příp. ho zamítl jako nedůvodné s tím, že jí bude vůči žalovanému 3) přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Tomuto zákonnému požadavku na vymezení přípustnosti však dovolatel nedostál, jestliže ohledně přípustnosti dovolání jen odkazuje na § 237 o. s. ř., aniž však vymezuje některý ze čtyř zákonných předpokladů přípustnosti a aniž prostřednictvím svých námitek formuluje konkrétní právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a jež by dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena (nebo na kterou se vztahují další kritéria přípustnosti dovolání vymezená v § 237 o. s. ř.). Taková otázka přitom nevyplývá ani z obsahu dovolání, v němž dovolatel v rámci ohlášeného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. odvolacímu soudu vytýká, že jeho právní posouzení věci nereflektuje jeho právo na soudní ochranu, které zahrnuje i právo zúčastnit se v průběhu řízení projednání žaloby, což mu bylo soudem prvního stupně v důsledku nezákonného ustanovení opatrovníka z důvodu jeho údajného neznámého pobytu odepřeno. Pro úplnost je možné dodat, že i kdyby dovolatel vymezil právní otázku vztahující se k uvedenému tvrzenému procesnímu pochybení soudu, nemohla by tato otázka přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit, neboť dovolatel míří na zmatečnostní vadu upravenou v § 229 odst. 3 o. s. ř., k posouzení jejíž důvodnosti je podle procesních pravidel účinných od 1. 1. 2001 určena žaloba pro zmatečnost (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Není-li zmatečnostní vada způsobilým dovolacím důvodem, nemůže její výtka založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2006, pod číslem 82, a usnesení téhož soudu ze dne 5. 2. 2014, sen. zn. 29 NSČR 112/2013). Dovolací soud může sice přihlédnout ke zmatečnostním vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., avšak pouze za podmínky, že je dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), což v projednávané věci není naplněno (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1835/2017, či ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2835/2017).

Tím spíše pak nevyhovuje požadavkům na obligatorní náležitosti dovolání stanoveným v § 241a odst. 2 o. s. ř. dovolání v té části, v níž směřuje proti rozhodnutí o nákladech řízení, neboť zcela postrádá jakoukoliv argumentaci. Chybí údaj, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a v čem shledává nesprávnost rozhodnutí o nákladech řízení. Ani v této části dovolání se tudíž nelze jeho přípustností vůbec zabývat.

Shora uvedený nedostatek dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolateli uplynula. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro vady.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.)

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. 1. 2020

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru