Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 3842/2012Usnesení NS ze dne 12.02.2013

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.3842.2012.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 3842/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce V. P., zastoupeného JUDr. Jarmilou Prokopiusovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Lidická 792/17, proti žalované ING Životní pojišťovně N.V., pobočce pro Českou republiku, se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Nádražní 344/25, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 40763587, o určení neplatnosti zrušení pojistné smlouvy, o určení, že pojistná smlouva trvá a o uložení povinnosti žalované zprostit žalobce placení pojistného, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 37 C 4/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. července 2011, č. j. 8 Co 270/2011-85, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ostravě potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 23. března 2011, č. j. 37 C 4/2010-55, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 - dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě jejichž řešení zpochybnil (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Tak tomu však v souzené věci není.

Řešení otázky formulované dovolatelem, zda-li „uplatnění nároku na zproštění od placení pojistného podle § 788 odst. 4 občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2004 podléhá režimu podle § 80 písm. b) o. s. ř. či režimu podle § 80 písm. c) o. s. ř.“, není pro správnost napadeného rozhodnutí určující, neboť v sobě nemůže zahrnovat závěr o tom, zda žaloba ohledně této části nároku je či není oprávněná. Neoprávněnost této části žaloby správně odůvodnil odvolací soud tím, že žalobce neúplně a nepravdivě uvedl skutečnosti o svém zdravotním stavu v pojistné smlouvě, a proto žalovaná odmítla důvodně zprostit žalobce placení pojistného, čímž pojistná smlouva zanikla. Otázka, zda-li údaje o svém zdravotním stavu uvedl žalobce neúplně a nepravdivě, je otázkou skutkových zjištění soudu, která lze napadnout dovolacím důvodem dle § 241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však dovolatel nemá u dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici a jeho prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze.

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. února 2013

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru