Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 3660/2012Usnesení NS ze dne 26.11.2013

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.3660.2012.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 534/14
soudce zpravodaj JUDr. Radovan Suchánek


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 3660/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce V. K., zastoupeného Mgr. Štěpánem Holubem, advokátem se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou 365/21, proti žalované BP Integralis Limited, se sídlem Diagorou 4, Kermia Building, 6th floor, Office 601, PC 1097, Nicosia, Kyperská republika, registrační číslo 255048, zastoupené Mgr. Ivo Siegelem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, o určení neexistence práv a povinností z právního vztahu, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 38/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2012, č. j. 24 Co 92/2012-178, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalované proti rozsudku označenému v záhlaví, jímž Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 5. září 2011, č. j. 3 C 38/2011-106, kterým Okresní soud Praha-východ určil, že mezi žalobcem a žalovanou neexistuje žádný právní vztah na základě rozhodčí smlouvy, smlouvy o úvěru a dohody o vinkulaci pojistného plnění z pojistné události, specifikovaných ve výroku, a rozhodl o nákladech řízení, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 - dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.

Z ohlášeného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je zřejmé, že dovolatelka nevymezila žádnou právní otázku ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Přikládá-li dovolatelka zásadní právní význam otázce, zda žalobce uzavřel smlouvu o úvěru č. 1F 101189/2010 ze dne 26. dubna 2010 jako podnikatel, činí tak na základě námitek týkajících se skutečností, za jakých byl úvěr uzavřen. Kritiku právních závěrů odvolacího soudu tak dovolatelka zakládá na jiné verzi skutkového stavu, než jaký byl zjištěn odvolacím soudem, jenž dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že peněžní prostředky byly žalobci poskytnuty nikoli k jeho podnikatelské činnosti, ale k pokrytí dluhů jeho dcery, a že v době sjednání a uzavření smlouvy o úvěru byl žalobce v důchodu a nepodnikal. Tím však ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nýbrž míří na dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Dovolatelka tak přehlíží, že v případě přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se skutkový základ sporu nemůže měnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., který však dovolatelka nemá u dovolání přípustného podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici a jehož prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze. Poukazuje-li dovolatelka na údajný rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s rozsudkem ze dne 20. září 2010, sp. zn. 23 Cdo 1129/2008 (in www.nsoud.cz), pak tato námitka není důvodná, neboť závěry obsažené v citovaném rozsudku vycházejí z jiného skutkového stavu věci a nelze je jistě mechanicky přejímat, ale při posouzení otázky, zda v závazkovém vztahu vystupuje účastník jako podnikatel či nikoli, je třeba přihlížet ke všem okolnostem vzniku závazkového vztahu, jak ostatně z odůvodnění citovaného rozsudku vyplývá (srov. též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 20. ledna 2005 ve věci Gruber, C-464/01, bod 50).

Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z hlediska námitky zpochybňující správnost závěru o neplatnosti rozhodčí smlouvy, podle něhož rozhodující osobou ve vztahu rozhodčího řízení mezi účastníky bude Smírčí a rozhodčí komora České republiky, neboť ta je rozhodující jak pro osobu, která má zvolit rozhodce, tak i pro zásady rozhodčího řízení, podle nichž by mělo řízení probíhat; Smírčí a rozhodčí komora České republiky však není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Právní posouzení platnosti rozhodčí smlouvy odvolacím soudem je v souladu se závěry, jež se prosadily v rozhodovací praxi dovolacího soudu - srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněné pod číslem 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud zatížil řízení vadou, protože se nezabýval otázkou, zda si žalobce návštěvu zástupce žalované za účelem uzavření smluv sjednal, pak patrně přehlédla, že ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. výslovně vylučuje přihlížet při posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Přitom o situaci, kdy je námitka procesní vady odrazem střetu o výklad normy procesního práva a je jí tudíž uplatněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tu nejde; dovolatelka v rámci námitek procesní vady žádnou otázku zásadního právního významu nevymezila (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, in www.usoud.cz), stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy byla v dovolání zřetelně formulována.

Jelikož dovolání žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. listopadu 2013

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru