Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 3601/2012Usnesení NS ze dne 03.06.2013

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.3601.2012.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 2472/13 ze dne 25.11.2014 (zrušeno)
soudce zpravodaj JUDr. Kateřina Šimáčková


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 3601/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Stavitelství Delta Brno, spol. s r.o., se sídlem v Brně, Ostrá 2, identifikační číslo osoby 00210161, zastoupené JUDr. Miloslavem Petrželou, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, proti žalované obci M. M., zastoupené JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dvořákova 937/26, o zaplacení 480 743 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 10 C 300/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. května 2012, č. j. 51 Co 429/2011-678, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 778 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Vladimíra Ježka.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku v rozsahu, v němž Krajský soud v Ostravě potvrdil (v pořadí čtvrtý ve věci) rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. září 2011, č. j. 10 C 300/2000-646, v zamítavém výroku ve věci samé, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci oproti očekávání dovolatelky naplněny [soud prvního stupně ve svém posledním rozsudku rozhodl o změněné žalobě, a proto nemohl být vázán právním názorem odvolacího soudu v předchozím zrušovacím usnesení ze dne 20. května 2010, č. j. 51 Co 487/2009-570, jehož předmětem byl přezkum předposledního (v pořadí třetího ve věci) rozsudku soudu prvního stupně o původním žalobním nároku] a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) téhož ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že závěry o promlčení nároků z titulu zániku závazků ze smlouvy o dílo pro nemožnost plnění založil na skutkových zjištěních, která nemají oporu v provedeném dokazování, patrně přehlédla, že v případě přípustnosti dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se skutkový základ sporu nemůže měnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však dovolatelka nemá u dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici a jeho prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze.

Namítá-li dovolatelka v rámci označeného dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., že napadené rozhodnutí je překvapivé, nemůže tato její kritika založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jestliže tvrzená vada nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. též závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném v témže časopise číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Tato situace však v souzené věci nenastala, neboť dovolatelka v rámci uváděné vady řízení žádnou otázku zásadního právního významu nevymezila (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, in www.usoud.cz, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována) a k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (i kdyby byly dány), dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Pro úplnost je třeba uvést, že rozhodl-li soud prvního stupně o změněné žalobě poté, kdy připustil změnu žaloby podle § 95 o. s. ř., nemůže být jeho rozhodnutí posuzováno v tomto směru jako překvapivé.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. neotvírá ani výhrada dovolatelky, že závěr o promlčení žalobního nároku je v rozporu s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku, neboť odvolací soud na této otázce své rozhodnutí nezaložil a dovolatelka v dovolání nevymezila důvody, pro které na řešení této otázky měl své rozhodnutí založit.

K tvrzení dovolatelky, že ke změně žalobního skutku v průběhu řízení nedošlo, Nejvyšší soud uvádí, že odvolací soud řešil otázku totožnosti (změny) žalobního skutku v návaznosti na ustanovení § 95 o. s. ř. (původní žalobní nárok na zaplacení části ceny díla x změněná žaloba s uplatněním nároku dle § 544 odst. 2 obchodního zákoníku) v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. právní závěry v rozsudku uveřejněném pod číslem 21/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále rozsudky ze dne 2. října 2012, sp. zn. 32 Cdo 2450/2011 a ze dne 13. listopadu 2012, sp. zn. 32 Cdo 2131/2012, jež jsou veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz).

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají (s ohledem na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, k němuž došlo – s účinností od 7. května 2013 – nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12) ze sazby mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v částce 10 260 Kč podle § 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, při připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2 218 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 3. června 2013

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru